Ekonomka Horská o důchodové reformě: Mohla být agresivnější. Nejpalčivější nespravedlnosti ale odstraňuje

Co důchodová reforma přinese?

Za mě je to určitě důležitý a zásadní krok k tomu, aby se stabilizovalo a zastavilo prohlubování schodku důchodového účtu. Zadruhé je to odstranění alespoň nejpalčivějších nesrovnalostí a neférových nerovnováh, které v tom systému jsou. To znamená například problém s předčasnými důchody nebo s velmi nízkými důchody žen versus vyššími důchody mužů. Je to něco, co jde vlastně správným směrem.

Samozřejmě jako ekonom bych si uměla představit jako agresivnější, ambicióznější důchodovou reformu, reformu s velkým R, ale tiká čas. Změny se dělají na poslední chvíli, ačkoliv se dlouhá léta mluví o tom, že demografický vývoj je opravdu nepříznivý, že to není jenom prognóza. Obyvatelstvo stárne, na trh práce nám přichází stále méně a méně absolventů škol, nových talentů, které pak v průběžném systému musí financovat důchodce.

Takže aby ten systém byl i spravedlivý v rámci věkových skupin, aby ti, co teď nastupují na trh práce, měli alespoň jistotu základního nějakého minimálního důchodu, je potřeba změny udělat teď. Není problém s nespravedlností mezi současnými důchodci, kdo nastupuje, kdy, ale i s nespravedlností toho, že vyčerpáváme zdroje pro důchodový systém. Netvoříme žádné rezervy, které bychom měli pro budoucí zaměstnance, kteří teď nastupují do pracovního procesu.

Na jak dlouho taková opatření budou stačit?

Samozřejmě bude záležet na ekonomickém vývoji. Když se podaří najít nový zdroj růstu české ekonomiky, který se většinou podaří migrací, výrazněji zvýšit počet zaměstnanců, tak nakonec může být prohlubování schodku pomalejší. Ale o pracovní sílu bojují všechny země, nejen Evropa, ale i Amerika, všichni mají podobné problémy se stárnutím populace.

Proto je ta pozitivní varianta, že demografie nebude vůči důchodovému systému tak krutá, velmi málo pravděpodobná. Vždycky je lepší se připravit na horší vývoj a pak být mile překvapen. Ale i přes opravdu dynamický nárůst ekonomiky, dynamický nárůst zdrojů, bychom museli do systému přispívat ostatními daněmi. To, co vybereme na současném důchodovém připojištění, nestačí.

Chybí vám v tom návrhu něco?

Můžeme se bavit o zatížení OSVČ. Stále zůstává velká nerovnováha u odvodového zatížení osob samostatně výdělečně činných, hlavně těch vysokopříjmových, které využívají buď paušální daň, anebo výdajové paušály. Tu nerovnováhu jsme mimochodem jako členové národní ekonomické rady vlády kritizovali. Navrhli jsme spíše se soustředit právě na ty daňové a výdajové paušály než na minimální odvody. Takže tady za mě bliká první červená, tady je mezi mnou a národní ekonomickou radou vlády a finálním opatření vlády neshoda. Respektuju ale jejich rozhodnutí.

Můžeme se také bavit o řešení rovnováhy mezi zásluhovostí a principem nějaké základní spravedlnosti. Většina lidí OSVČ platí minimální odvody a dostává ve finále víc, takže se mohou cítit nespravedlivě zaměstnanci, kteří celý systém dotují. Je to diskuze o vybalancování, kdo financuje ten systém, z jakých zdrojů a kdo vlastně z něj odčerpává víc, než do něj pak dává.

CELÝ ZÁZNAM: Vláda představila zásadní reformy. Česko česká revoluce v důchodech i daních

Hovořilo se o tom, že dočasný příspěvek pro důchodce, náhrada za nižší valorizace důchodů, jim tolik nedorovná příjmy snížené inflací…

Mimořádné valorizace, obzvlášť ty nad parametry zákona, vlastně zhoršily situaci v důchodovém účtu. Určitě bych varovala před populistickými opatřeními, které jsme viděli během covidu a způsobily rychlý náběh schodku důchodového účtu. Za mě by bylo dobré, abychom tak trochu politikům vzali možnost rozhodovat o mimořádných nadstandardních valorizacích, které jdou nad rámec zákonného vzorce.

Za mě není asi žádné řešení ideální. Když přijde mimořádná situace, bylo by dobré, aby stát měl v rukou nějaký nástroj, jak reagovat. Možný mimořádný příspěvek není ideální, ale co vymyslet, aby vláda v případě nějakého nepředvídatelného šoku mohla zakročit a kompenzovat případné vyšší životní náklady důchodcům? Navíc v této časové tísni to nebylo tak důkladně prodiskutováno, aby to bylo lepší.

Myslím si, že tento nástroj by měl použít jenom v extrémních situacích, kdy standardní valorizační mechanismus nefunguje. A měli bychom spíš odstranit možnost, aby politici před volbami mimořádně zvyšovali valorizace důchodů a vytvářeli tím tu nerovnováhu.

Kritika také zaznívala kvůli předčasným odchodům do důchodu pro fyzicky náročnější profese v tom smyslu, že to není spravedlivé například pro studenty.

Studentům PhDr. se započítá doba, kterou budou studovat. Takže to není úplně demotivační, jak by se mohlo zdát zvenku. Také se předpokládá, že vysokoškoláci budou mít vyšší příjmy a nepracují v těch nejnáročnějších oborech z hlediska fyzické náročnosti. Často si také vydělávají během studia. Budou schopni bez problémů nastoupit v tom standardním věku do důchodu bez žádných sankcí. Možná to teď vypadá přísně, ale když skončíme školu ve 24 letech, tak je pořád dost času si takzvaně na svůj důchod vydělat.