Exguvernér ČNB o obavách z balíčku: Doplácíme na „hříchy minulosti“. Hrozí dopad na střední vrstvy?

Před zveřejněním balíčku jste pro Blesk uvedl: „Dopady potřebných změn na lidi s nižšími a středními příjmy musí být co nejmenší, navýšení daní, ale i snížení výdajů bych proto směřoval tak, aby se těchto skupin dotkly co nejméně.“ Změny ale středněpříjmoví přece jen pocítí, například při zrušení některých daňových výhod.

Zatím přesně nevíme, jak jsou jednotlivé změny nastavené, a je možné, že do toho promluví parlament. Předpokládám ale, že lidé s nižšími příjmy budou do jisté míry ochráněni konkrétním nastavením změn či valorizací některých dávek.

Ale jistou obavu z toho, že dopad na střední vrstvy bude vyšší, než by bylo optimální, mám. Je to asi výsledek preferencí části koalice, která chce zachovat poměrně nízké zdanění vysokých příjmů či odmítá jiné cesty k potřebnému navýšení příjmů. 

„Osobně bych zjednodušení sazeb DPH na dvě přivítal, i za cenu zdražení některého zboží. Mělo by to ale být kompenzováno úpravou daňových odpočtů a dávek, pokud by byl vliv citelný,“ uvedl jste také. Souhlasíte s tím, do jakých sazeb se některé věci přesunuly – například pivo – nebo DPH na noviny se přesunuly do 21 %?

Pokud chceme dosáhnout snížení sazeb na dvě, a zachovat nižší sazbu poměrně nízkou, nezbývá než opravdu velmi vážit, co může být v sazbě nižší. A nesmí to být velký podíl, protože si bohužel nemůže dovolit výběr daně zhoršit. Chápu, že to není populární, ale podle mne položky jako pivo v ní být nemohou. Zvažte, zda je důležitější nižší daň třeba na léky nebo základní potraviny, nebo na alkohol.

Mám ale pochyby o vyšší DPH na noviny. Nezávislou žurnalistiku považuji za nutnost pro fungování demokracie a vím, že vydávání tištěných médií není v ČR vůbec lukrativní. Pokud nebudou ekonomicky udržitelná, tak zaniknou nebo budou převzata vlastníky, kteří je budou využívat pro své osobní cíle. To by bylo pro společnost špatné. Proto bych nad potvrzením tohoto návrhu hodně váhal. 

66 % Čechů nesouhlasí s balíčkem: Zasáhne Sněmovna? Poslanci pětikoalice budou mít „zákaz“

Proč si pravicová vláda došlápla na OSVČ?

Je podle Vás správným řešením návrh na vyšší odvody OSVČ, zejména ze strany pravicové koalice?

Od pravicové vlády právem čekají občané odpovědnost a kompetenci. To první vede k ač nepopulárním, tak nutným krokům, k redukci deficitu. To druhé, mimo jiné, k pochopení, že rozsah daňového či odvodového zvýhodnění OSVČ proti zaměstnancům není obhajitelné. Proto i já tuto změnu podporuji a byl bych rád, kdyby v rámci nějaké budoucí komplexnější daňové reformy tento velký problém českého daňového systému byl řešen. 

Před zveřejněním konsolidačního balíčku média sdílela slova bývalého guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka, který se v Otázkách Václava Moravce vyjádřil, že pokud vláda nebude hledat úspory, Česku hrozí státní bankrot. Opravdu to hrozí?

Myslím si, že zde jde trochu o nadsázku, která má ukázat, jak vážný je stav. Velmi vysoký deficit se totiž odehrává v situaci, kdy celková výše našeho dluhu není zase tak velká a udržení vysokého ratingu naznačuje, že to tak vidí i analytici.

Vůbec to ale neznamená, že není třeba deficit urgentně snížit. Naopak. Pokud to neuděláme, bude rostoucí náklad na dluhovou službu omezovat možnost státu realizovat potřebné výdaje. Potřeba stále většího objemu nových půjček navíc představuje finanční riziko. Takže nebankrotujeme, ale situace je velmi vážná a s nápravou nesmíme váhat.  

„Škrtat, škrtat, škrtat,“ zaznívalo od exministra financí Miroslava Kalouska. Hovoří se o omezení nákladů na státní zaměstnance a snížení dotací.

Vysoká inflace podstatně snížila reálné příjmy lidí, takže nepovažuji za dobrý nápad, aby stát dnes platy, zejména ty nižší, škrty snížil. Ale úspory v rozpočtu jsou nutné. Musíme hledat takové výdaje, které s sebou nenesou „hodnotu“ odpovídající jejich ceně. Jistě lze zrušit či sloučit některé instituce, přestat třeba dotovat ztrátová regionální letiště či omezit některé další dotace. Jiné zase musíme provádět  efektivněji než dnes. 

Zároveň ale některé výdaje musí vzrůst, třeba zanedbané investice do obrany. Poroste i úrok ze stále většího dluhu. Vzhledem k tomu, jak velký schodek je třeba odbourat, je vyloučeno, aby se to povedlo bez podstatného navýšení příjmů státu.

Riziko zdanění nejbohatších a rozpočtové hříchy

Před zveřejněním balíčku se psalo také o možnosti zdanění lidí s vyššími příjmy. Proč například k progresivní dani nikdy nedojde?  

Opravdu platí, že lidé s vysokými příjmy se v dnešní ekonomice, nejen u nás, dostávají k nízkému efektivnímu zdanění. Zejména přes příjmy z majetku. Určité riziko navyšování jejich zdanění je v tom, že část z nich, hlavně ti nejbohatší, jsou s to přesměrovat rychle část příjmů do míst, kde dani uniknou.

Namísto vyššího výběru daně tak zbude státní kase větší díra. Takže je to věc „chytrosti“ opatření a míry. Ale bezesporu platí, že vytvoření progresivního systému sazeb zdanění příjmů, úpravy pro některé poplatníky extrémně výhodných paušálů či úpravy odvodů třeba u OSVČ toto riziko nevytváří, nebo jen v malé míře. Podle mě jsou takovéto kroky dnes namístě. Na to, abychom drželi, hlavně některé, daně velmi nízko, jak jsou, dnes prostě nemáme. 

Rakušan v Blesku hájil vládní šetření, ale připustil: Korekce mohou přijít

Objevuje se názor, že za současné problémy s rozpočtem může mimo jiné zrušení superhrubé mzdy. Vidíte to také tak? Případně měla by se superhrubá mzda vrátit?

Je to velká část problému, a navíc jistý odraz buďto neznalosti, nebo neodpovědnosti těch, co ji schválili. Tyto prostředky dnes sice tvoří méně než polovinu strukturálního schodku, ale i to je obrovská částka. Myslím, že cestou není návrat zpět, neb to by postihlo i lidi s nižšími příjmy, ale právě vytvoření daňové progrese. Cílem mělo být touto cestou vybrat podle mě nízké desítky miliard ročně navíc, tedy jen část peněz, o které rozpočet tímto špatným rozhodnutím přišel.

Na svém blogu jste psal o nakumulovaném dluhu a tzv. „hříších minulosti“. Co všechno můžeme za tyto hříchy minulosti označit? Na twitteru jste mimo jiné uvedl, že je spoluviníkem rozpočtové krize ODS podporou snížením dané z příjmu, hovoří se také o ANO. Dá se nějak shrnout, jak jsme se dostali tam, kde nyní jsme?

Je to jednoduché, zkombinovali jsme oba dva rozpočtové hříchy: navyšovali výdaje i přes to, že jsme je neměli pokryté příjmy, což platí hlavně pro konec vládnutí hnutí ANO, a snížili jsme příjmy, aniž bychom k tomu uměli snížit výdaje – což je ono nešťastné snížení daně z příjmu. Tyto trvalé díry do rozpočtu se navíc sešly s dočasnými, věcně racionálními, výdaji, k podpoře ekonomiky v době covidu a v energetické krizi. Rozsah problému tak nebyl dost patrný.

Takže jsme ve vážné situaci, kdy musíme snížit deficit o řádově 100 miliard. A to bolí. Doufejme, že se z toho naše společnost poučí. Ať už tak, že neodpovědnost politiků nebude oceňována přízní voličů, nebo tím, že se politici budou chovat mnohem odpovědněji.

Osobně zdůrazňuji i to, že musí vzniknout mnohem přísnější pravidla, která politikům cestu k neodpovědnému hospodaření notně zkomplikují. Taková se právě projednávají v Unii a věřím, že i přes obtížnost tématu se dobereme rychle k dohodě a pravidla začnou platit. Ale bez odpovědnosti a toho, že více lidí ji bude od politiků vyžadovat, se zlepšení nedočkáme. To pravidla nahradit nemohou.