9°C
75 let od fatálního převratu komunistů: Proč 25. února 1948 ustoupil Beneš Gottwaldovi a jeho pohůnkům?
Komunisté zasáhli demokracii tak, že ji poslali na čtyři desetiletí do kómatu. Na puč se chystali už od války. Neblahou roli sehráli i tehdejší nekomunističtí politici. Jak to před 75 lety vypadalo během „vítězného“ 25. února 1948?
Že komunistický převrat nebyl z ničeho nic, ale jednalo se o dlouho připravovanou akci, potvrzuje i historik Michal Stehlík. „Systematicky se připravovali už před koncem druhé světové války na vládu v zemi. Obsadili si důležitá ministerstva a postupně infiltrovali i ostatní strany Národní fronty (sdružení politických stran a organizací, které převzalo řízení státu po druhé světové válce – pozn. red.),“ přibližuje Stehlík. Nastaly dlouhé roky komunistické hrůzovlády, diktované příkazy ze Sovětského svazu.
Speciální kniha Blesku
Nejen o odstraňování politických soupeřů se dočtete ve speciálu Blesku věnovaném osobě a historické roli sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina. Ve výpravné publikaci se dočtete například i o diktátorových paranoiích, osobním životě, ženách, dětství i smrti nebo charakterových vadách.
V tištěné i elektronické edici můžete speciál Blesku zakoupit ZDE.
Hloupá demise
Klíčové pro uchopení moci komunisty byla demise členů ministrů vlády Klementa Gottwalda (1896–1953). Dvanáct nekomunistických členů se vzdalo funkcí 20. února. A to kvůli odvolání osmi policejních velitelů ministrem vnitra Václavem Noskem z KSČ. „Byl to hloupý krok. Bylo to nezvládnuté. Navíc to nebylo komunikováno uvnitř stran,“ míní historik Libor Svoboda.
„Někteří z významných politiků se k demisi nepřipojili. Třeba Jan Masaryk (1886 – 1948) nebo sociální demokraté,“ dodal Svoboda. Neměli tak nadpoloviční většinu nutnou k rozpuštění kabinetu.
Od toho si slibovali ústupky komunistů nebo vypsání předčasných voleb. Gottwald se pak snažil u prezidenta Edvarda Beneše (1884–1948) prosadit návrh, že nekomunistické ministry v jeho vládě nahradí levicoví funkcionáři z jiných partají a organizací pod kontrolou komunistů.
Důležitý sjezd
Od podání demise nekomunistických ministrů do přijetí Gottwaldových návrhů uběhlo pět dní. Podle historiků byl jednou z důležitých událostí sjezd závodních rad a odborů 22. února. Ten vyjádřil Gottwaldovi podporu a požadoval další znárodňování i vyhlášení generální stávky. Ta proběhla 24. února.
„Sjezd je důležitý v tom, že vytváří tlak přeneseně na prezidenta Beneše, kdy mu třeba Zápotocký s Gottwaldem vyhrožují občanskou válkou. Tohle bych považoval za velmi důležité a zásadní, že do toho vstoupí vlastně úplně jiná síla, než jsou politické strany,“ vysvětlil Stehlík. Následkem pak byla totalitní komunistická vláda nad Československem trvající přes 40 let.
Klíčové hodiny „vítězného února“
Komunisté už od rána připravovali velkou demonstraci na Václavském náměstí. V pohotovosti také měli přes šest tisíc ozbrojených členů Lidových milicí.
-
7:00 Nekomunističtí ministři za Českou stranu národně sociální se scházejí a čekají na zprávu od Beneše s pozváním na schůzku. Ten je nakonec nepřijme.
-
11:00 Beneš přijímá premiéra Gottwalda, který přinesl hlavě státu seznam osob, které by měly v nové vládě nahradit ministry, kteří dříve podali demisi. Beneš mu slibuje, že se o jeho návrhu rozhodne rychle.
-
11:50 Gottwald po svém návratu z Hradu svolal předsednictvo ÚV KSČ. Organizaci demonstrace na Václavském náměstí má mít na starost Rudolf Slánský.
-
13:00 V rozhlasu zazní zpráva, že Beneš Gottwaldovy návrhy přijal. Šlo ovšem o formu nátlaku, neboť zprávu ještě nikdo oficiálně nepotvrdil.
-
15:00 Ministři v demisi jsou vyhnáni ze svých úřadů akčními výbory. Příslušníci bezpečnosti zatýkali a předvolávali demokratické funkcionáře k výslechům.
-
16:15 Dochází k dalšímu jednání Beneše s Gottwaldem. Prezident mu oznamuje, že přijímá rezignaci ministrů a že podepsal doplnění kabinetu podle návrhu předsedy vlády. Celé setkání trvalo zhruba 15 minut.
-
16:30 Gottwald informuje vedení KSČ o prezidentově rozhodnutí a odjíždí oznámit přijetí svých návrhů Benešem demonstrantům na „Václavák“.
- 17:00 Před desítkami tisíc lidí, kteří se v centru Prahy sešli, pak pronáší z korby nákladního vozu svoje známá slova. „Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal,“ řekl tehdy. Fotka z tohoto projevu se často plete s fotkou Gottwalda, který pronáší projev z balkonu na Staroměstském náměstí. Ta ale vznikla o čtyři dny dříve při jiném shromáždění.
Vymazat z historie
Kromě mnoha jiných oblastí se českoslovenští komunisté inspirovali u sovětských kolegů i v odstraňování nepohodlných osob. Jak fyzicky, tak i z fotek. Například člena ÚV KSČ a po Masarykově smrti ministra zahraničí Vladimíra Clementise (1902-1952) nejprve odsoudili ve vykonstruovaném procesu, popravili a následně vymazali z fotky, na které stál 21. února 1948 vedle Gottwalda na demonstraci na Staroměstském náměstí.
Pár faktů závěrem
- Komunistická strana se dostala do vlády poté, co díky poválečné euforii a radikalismu zvítězila v parlamentních volbách na jaře 1946.
- V šestadvacetičlenné vládě bylo devět komunistů, čtyři národní socialisté, čtyři lidovci a čtyři demokraté, tři sociální demokraté a dva nestraníci.
- KSČ začala pozvolna ztrácet podporu obyvatelstva a ve volbách plánovaných na rok 1948 jí hrozila porážka, a proto už od léta 1947 zesílila snahy o úplné převzetí moci v Československu.
- Sám Gottwald se o demisi vyjádřil slovy: „Já se přiznám, že jsem se ráno před schůzí (vlády) modlil, aby je ta blbost neopustila a oni nepřišli. Pánbůh mě vyslyšel a oni nepřišli.“
- Beneš nakonec 25. února 1948 po nátlaku (Klement Gottwald mu hrozil zatýkáním, Sovětský svaz vojenskou intervencí, komunisté pořádali tábory lidu a jimi ovládané odbory vyhlásily generální stávku) demisi přijal a zároveň jmenoval nové ministry navržené KSČ.
- Oslavy výročí takzvaného vítězného února patřily za komunistického režimu k těm nejmasovějším. Na stožárech a v oknech se třepotaly československé a sovětské vlajky, v rozhlase se hrály revoluční písně, udělovala se vyznamenání, podniky se předháněly v tom, který z nich přijme smělejší závazek.
Témata:
Související
