Slzy tří dcer Albrightové na pohřbu: Maminko, jsme ti vděčné! Vzpomínaly i na Prahu a české knedlíky

„Volala mi v 6:45, ptala se, jestli jsem vzbudila kluky, jestli jsem na nic nezapomněla. Brala velmi vážně rodinné oslavy, nikdy nezapomněla na výročí, na narozeniny, plánovala vše dopředu. Překvapila mě a mého manžela Grega na naší svatbě, když přišla ve složité masce, protože jsme se brali na Halloween. Vyrůstaly jsme na českých knedlících a českých koledách,“ říkala Alice P. Albrightová na pohřbu své maminky ve Washingtonu.

„Teď, když se podívám na hodinky, vím, že je 6:45 a už to nikdy nebude stejné. Mami, budu ti vždy vděčná, stýská se mi,“ pokračovala emotivně dcera Alice. Rozplakala se. A její sestry, které stály v tu chvíli po jejím boku, plakaly s ní.

Na pohřeb do washingtonské katedrály přijela celá řada slavných hostů. Celkově na 1400 lidí. Dcery Madeleine Albrightové, uprchlice z Československa, přinesly unikátní výpovědi o rodinném zázemí a životě slavné diplomatky s českými kořeny, kterou prezident Joe Biden ve svém projevu označil za hrdou Američanku, ale také dceru České republiky.

„Umřít neměla v plánu. Zůstává po ní obrovská díra, kterou nejde nijak zacelit, ale budeme si ji pamatovat pro její odhodlání a odvahu a stejně jako vy až do konce našich dnů. A za to, mami, a za mnohem, mnohem víc, ti děkuju. Máme tě rádi,“ uvedla dcera Katherine.

Dcera Anne: Byla to nejlepší maminka

„Madeleine Albrightovou jste znali jako kolegyni, učitelku, zastánkyni svobody a demokracie, ale ona hrála spoustu rolí. Naše rodina ji zná i z jiného úhlu - byla to sestra i babička Maddie a pro nás pro tři to byla ta nejlepší maminka. Samozřejmě i skvělé maminky mají slabší chvilky,“ říkala dcera Albrightové Anne K. a vzpomínala na některé dohady, ale i starostlivost své matky, když je vypravovala do školy, a nebo jim posílala na tábor vzkazy o tom, co se děje na zahradě, nebo zda by bylo dobré, aby začala pracovat v Capitolu.

„Jak říkala naše česká babička: Někdo to chtěl hrát, jak to slyší, ale ne naše maminka. Ta chtěla mít na všechno rozvrh, chtěla mít vše naplánované a vždy plánovala další krok. Popisovala se jako optimista, který si dělá starosti. Byla neuvěřitelně pilná a nehledě na to, co všechno měla na talíři, tak jsme vždycky věděli, že když ji budeme potřebovat, tak nám zvedne telefon, řekne: jsem tu. A rychle přijede,“ pokračovala Anne K. Albrightová.

Rakev v bílém na pohřbu Albrightové (†84): Biden zmínil sílu dcery Česka i Havla, Clinton se dojal

„Samozřejmě i my jsme si o ni dělali starosti, zvlášť když byla velvyslankyní USA v OSN a házeli po ní kameny. Vzniklo i takové tričko se slovní hříčkou - byl jsem kamenován s Madeleine Albrightovou, což znamená také opil jsem se s Madeleine Albrightovou (v angličtině - pozn. red.). Trvali jsme na tom, aby nám dopředu říkala, kam půjde, s kým půjde, nebo ji tam nepustíme,“ přidala další historku.

„Když jsme vyrostly, tak nás máma nikdy nechtěla směřovat, jenom chtěla, abychom šly za tím, o co stojíme,“ uvedla právnička a soudkyně. „Mámin příklad pro mě a mé sestry znamenal hodně. Říkala, že pokud my, nebo jakékoliv jiné ženy chceme soutěžit s muži, tak musíme být schopny někoho přerušit,“ dodala Anne K.

Následně došlo k úsměvnému momentu. „Ano, přerušit, ale když někoho přerušíte, je potřeba, abyste to věděli vše přesně, abyste to měli dobře připravené. A to je něco, co nás máma učila. Učila to ale nejen nás, ale i své studenty,“ nastoupila místo své sestry k řečnickému pultíku Alice P. Albrightová, další z dcer.

Alice: Vidím ji v posteli, jak opravuje práce studentů

Vzpomínala pro změnu na učitelskou dráhu své matky. „Přestala učit až minulý rok, když byla v nemocnici, vzala si s sebou na opravování studentské práce. Stále ji vidím v posteli, jak čte a opravuje,“ říkala. „Často se nás ptají, co byla za mámu. Byla laskavá a užili jsme si každý den,“ poznamenala.

„Když nám bylo 6 a 12 let, tak jsme se poprvé vydali přes Atlantik do Francie a do Švýcarska, ráda mluvila francouzsky, to byl jeden z pěti jazyků, kterým mluvila a chtěla, abychom i my mluvily cizími jazyky. Pro ni to byla otázka respektu k ostatním,“ uvedla dcera Alice.

„Byla vždy zdrojem rad a pomoci, vždy se ptala, kam pojedu, kterých konvencí OSN se to bude týkat (...) Někdy samozřejmě zněla trochu znepokojeně, protože toho o bezpečnosti na těch místech věděla hodně. Máma měla přátele všude a jenom těžko bych si vzpomněla na místo, aby se mě někdo nezeptal: Madeleine je vaše maminka? My ji máme moc rádi,“ říkala Alice.

„Vždycky vzpomínala na to, jak jí bylo 11, když musela odjet a když v roce 1949 se sestrou, bratrem a rodiči přicestovali do USA, aby zde našli bezpečnější budoucnost. I když se stala jednou z nejvýše postavených světových diplomatek, nikdy nezapomněla, odkud je a v jaké situaci se do Spojených států dostala. To vysvětluje, proč nikdy nepovažovala nic za jisté a vždy byla za všechno jistá. Popisovala se jako vděčná Američanka a byla velmi hrdá, že může USA reprezentovat v zahraničí,“ dodala druhá z dcer.

Katherine přidala úsměvnou historku

„Já jsem ta nejmladší a vždycky jsem toho zkoušela využít, takže jsem zkoušela porušovat pravidla a překračovat hranice. Nebylo mi to nic platné. Máma to věděla,“ začala svá slova Katherine M. Albrightová.

„Vždycky nám zvedla telefon, ale pamatuju si na jeden okamžik, kdy to neudělala - byla jsem na základce a máma nedávno začala pracovat. Byla to její první pozice na Capitolu, a když jsem se dovolala do kanceláře, tak jsem se dozvěděla, že maminka nemůže přijít k telefonu, protože je na podlaze se senátorem Muskiem (on the floor - pozn. red.). Ve skutečnosti to znamená, že byla na slyšení v kongresu. Vůbec jsem nechápala, jak tomu mám rozumět. Když to maminka potom vyprávěla, tak jsem se jí samozřejmě ptala: co jste tam na té podlaze dělali. A ona mi potom vysvětlila, jak funguje legislativní proces v naší zemi,“ přidala úsměvnou historku Katherine.

Snažila se rovněž přiblížit svou matku v soukromí. „Představte si mámu na gauči s nohama nahoře, má brýle na nose, čte si a také u toho plete, plete oblečky na panenky, nebo nám pomáhá tahat vozíčky se skautskými sušenkami po naší čtvrti. Představte si mámu, jak sjíždí sjezdovky v Coloradu v kulichu. A také je někdy velmi opatrná, takže to vypadá jako nový sport,“ říkala před smutečními hosty nejmladší dcera Albrightové.

„Když jí prezident Obama dával vyznamenání a podělila se o tu hrdost za své prarodiče a také vděčnost za to, že to viděla její vnoučata,“ pokračovala Katherine.

Vzpomínala i na to, jak Albrightová prováděla svou rodinu po Praze a vyprávěla všemožné příběhy. Dcera Katherine se následně na pohřbu rozplakala při vzpomínce na to, jak „naši příbuzní byli uvězněni ve vězeních během války pro svůj židovský původ a nikdo z nich přežil“. „S mámou smích a slzy nikdy nebyly příliš daleko od sebe,“ dodala Katherine M. Albrightová.