Babišová pro Blesk: O Vánocích s premiérem, zamilovaných dětech i covidu mezi ochrankou
Monika Babišová prožila rok tepláků, alespoň tak mluví o době, kdy platí opatření, za která je spoluzodpovědný její muž. Manželka premiéra Andreje Babiše (ANO) Blesk Zprávám v obsáhlém rozhovoru popsala, jak to u nich doma i v nadaci vypadá v průběhu koronavirové krize, promluvila o covidu mezi ochrankou i o tom, co jí zakázal syn Frederik pořídit k Vánocům, nebo kdo všechno usedne v jejich domě ke štědrověčernímu stolu. Sama je prý zaskočená zprávou, že se její muž chystá znovu kandidovat. „Neměli jsme žádnou dohodu, ale několikrát mi řekl, že v říjnu končí,“ přiznala.
Jak byste zhodnotila letošní rok?
Byl to hodně smutný a náročný rok pro všechny. Jak fyzicky, tak psychicky, i finančně. Pro mě to byl rok, kdy si člověk uvědomí, že na prvním místě je zdraví. A ačkoliv to zní jako klišé, tak myslím, že dnes už všichni víme, že to žádné klišé není. Ale pozitivní věc jsem na téhle podivné době našla. Jsem ráda, že jako rodina jsme si teď blíž, trávíme spolu víc času, což nám dost chybělo.
Kroužil nějak covid-19 okolo vás, okolo vaší rodiny?
Samozřejmě kroužil. Z nás čtyř ho naštěstí nikdo neměl, ale přítel mojí dcery byl pozitivní. A jelikož bydlí u nás doma, tam jsem to měla úplně na blízko, a vím jaké to je. Starali jsme se o něj.
Takže i dcera i vy ostatní jste byli v karanténě?
Ano, všichni jsme měli tenhle režim. Manžel byl samozřejmě separe, aby mohl chodit do práce.
To byl ten důvod, proč říkal, že bydlí odděleně od rodiny v izolaci?
Ano, přesně tak.
Takže jste museli projít i testy, zda nejste nakažení koronavirem?
Byli jsme hned několikrát včetně našich bodyguardů. A díky tomu se zjistilo, že i pár bodyguardů bylo pozitivních, ačkoliv neměli žádné příznaky. Přítel Viv tedy příznaky měl.
Vaše dcera Vivien se vracela kvůli šíření koronaviru ze studií ve Španělsku…
Ano, takže jsme byli všichni 14 dní v karanténě.
Jak to měla tedy s učením? Měli přerušené přednášky, nebo podobně jako u nás, mají i ve Španělsku distanční výuku?
Od začátku covidu má distanční výuku. Studuje mezinárodní univerzitu, takže její spolužáci jsou z různých zemí, a většina si tak nechala studium na dálku.
A dá se předpokládat, kdy se bude moct do Španělska vrátit?
Ona už se mohla vrátit na tento semestr, protože někteří studenti chodí do školy, ale většina zůstala doma na distanční výuce, pro kterou se rozhodla i Vivka. Funguje proto z domova. I proto, že u nás máme určitě lepší zdravotní péči než ve Španělsku, a myslím, že toho se hodně bála.
Zmínila jste, že má dcera přítele. Ví se, že je to Ilya původem z Ruska. Kde se potkali? Na studiích ve Španělsku?
Potkali se tady v Česku, protože spolu chodili na střední školu. Už se znají dlouho.
A syn Frederik už má také přítelkyni?
Ano, teď zrovna začal randit.
Takže máte aktuálně obě děti zadané. Je to složité pro vás jako pro matku?
Vůbec ne. S dětmi mám hezký vztah. Jsme otevření, povídáme si o všem. Samozřejmě syn není tak sdílný jako dcera, kluci jsou asi jiní, takže se mi tolik nesvěřuje, ale sem tam mi něco řekne. Je mu 16 let, tak je jasné, že má nějaká pubertální tajemství. Má 190 centimetrů, takže mi z něj vyrostl pěkný, urostlý kluk a holky o něj mají velký zájem. On to o sobě ví, takže mu to dělá dobře. Na druhou stranu mám radost, že máknul ve škole, najal si doučování a tak. Je v IB programu, příští rok má končit školu a ví, že je potřeba do toho šlápnout, aby se dostal na dobré univerzity.
Bude chtít jít studovat, stejně jako Vivien, do zahraničí?
Myslím si, že ano. Ale nikdo neví, co bude. Když už tu celý rok máme koronavirus. Dcera teď také bude po tomto semestru končit ve Španělsku a měla by jít na ten poslední rok studovat někam jinam do ciziny, ale jak říkám, nikdo nevíme, jak to bude.
Kam se chystá, do jaké země tentokrát?
To vám asi zatím neřeknu.
Na instagramu jste zveřejnila fotografie, jak s dcerou Vivien pečete cukroví – máte nějaké rodinné recepty, nebo kde berete inspiraci?
Každý rok pečeme dvoubarevný keks, který mě naučila maminka mého manžela chvíli před tím, než zemřela.
Děláte jen jeden druh a ostatní si necháte napéct, nebo si koupíte?
Peču tohle, pak děláme jeden nebo dva druhy nepečícího cukroví, jak vyjde čas. Vanilkové rohlíčky mi peče moje maminka, něco objednávám, něco dostanu. Máme pak takovou směsici a porovnáváme, které je nejlepší.
Jsou lidé, kteří Vánoce nemají moc rádi, a pak ti, kteří jim naopak dokonale propadnou? Jak k nim přistupujete vy?
Já miluji Vánoce. Moje dcera taky. Od začátku prosince už si pouštíme koledy, stejně tak už chystáme s předstihem i venkovní výzdobu. Možná jsme byli první ve vsi, kdo svítil na soukromém objektu, a stromek a vánoční dekoraci doma jsme dělali už také na začátku adventu.
Dodržují se u Babišů nějaké vánoční tradice? Lití olova, rozkrajování jablka, zpívání koled?
Ne. Koledy si s dcerou zpíváme, ale nejsme úplně takhle tradiční k tomu, abychom dodržovali takové zvyky.
Mluvila jste o tom, že dcera má přítele původem z Ruska, který bydlí s vámi. Znamená to, že oslavujete Vánoce dvakrát – nejdříve ty české a pak pravoslavné, které mají Rusové až na začátku ledna?
Ne, to se nás vůbec netýká. Ilya s námi nikdy Vánoce neslavil. Trávil je vždy se svými rodiči. Letos to ale vypadá, že s námi bude poprvé. Pozvala jsem ho ke štědrovečerní večeři, jinak byl připravený, že bude někde sám. Naše Vánoce pro něj nejsou ty pravé, jak říkáte, tak jsem sama zvědavá, jaké to bude. Mám ráda, když je hodně lidí pohromadě, takže s námi bude i moje maminka.
Raději kapr, nebo řízek?
Řízek. U nás se kapr nejí.
Jste pověrčiví? Říká se například, že by se nemělo dělat na Vánoce nic z ptactva – takže třeba ani kuřecí řízky, aby nám neuletělo štěstí.
Pověrčiví nejsme. A dost možná nám tedy to štěstí lítá někde ve vzduchu.
Jak to máte s dárky, nakupujete na poslední chvíli, nebo v průběhu celého roku?
Od druhé poloviny roku, už když se mi něco líbí, nebo vím, že by někdo něco chtěl, tak už nakupuji. Ale samozřejmě největší nápor jsou ty poslední měsíce roku.
Nakupujete raději v obchodech, nebo v dnešní době spíš v e-shopech?
No samozřejmě. Letos byl první rok, kdy jsem nakupovala na internetu. Naučila jsem se to už během covidu a to i oblečení, což jsem nikdy před tím nedělala. Nakupovala jsem hlavně tepláky, protože tento rok je pro mě rokem tepláků.
Jak složité bylo letos dárky pro vaše blízké vybírat?
Je pravda, že letos to mám asi nejsložitější, protože do poslední chvíle jsem vůbec nevěděla co pro syna. Frederik mi zakázal nakupovat drahé značkové oblečení. Tak jsem mu řekla, ať si vybere, co chce, ať si to objedná a že mu to dám pod stromeček. Takže v podstatě nemá žádné překvapení. Řekla bych, že čím jsou děti starší, tak tím je to komplikovanější. Nejlépe se mi nakupuje pro malé děti.
Syn nechce drahé oblečení, a dcera?
Vivien mi hodně pomohla. Ta mi naposílala, kdybych prý náhodou nevěděla co, pár fotek, co se jí kde líbilo, a z toho, že mám vybrat cokoliv.
Jak je náročné koupit dárek manželovi. Který si může při svém jmění koupit, co potřebuje?
Samozřejmě auto mu k Vánocům nekupuju. Na to nemám, nemám takové příjmy. Je to vždy složité. Někdy se stane, že si vzpomenu dost brzy a začnu vše řešit s předstihem, nějaký hodně originální dárek. Takže třeba nechám namalovat obraz, nebo něco nafotíme… Ale letos, jelikož jsem toho měla hodně v nadaci, tak jsem se tomu moc nevěnovala, a tak dostane volnočasové oblečení. S tím má trochu problém, protože si dělal pořádek ve skříni a skoro vše vyhodil, někdy i s cedulkami. Takže teď bude mít nové.
Je nějaký dárek, který byste nechtěla rozhodně dostat? Některé ženy nemají například rády dárky do domácnosti, typu žehlička, nebo domácí spotřebiče atd.
Jediné, co bych opravdu nechtěla dostat, je opravdu něco drahého a zbytečného, protože je mi líto peněz. Raději bych za to koupila dárky někomu jinému. Moje matka se mnou každý rok řeší, co mi má koupit, i když jí říkám, že nic nepotřebuji. Tak ji vždycky prosím o utěrky. Sama si je nekoupím, tak jsem ráda třeba i za ně, nebo za vonnou svíčku.
Je s vámi na Vánoce ochranka?
Ochranku máme neustále. I o Vánocích. Vždycky ode mě dostanou i štědrovečerní večeři. Ale že by byli s námi doma v obýváku, to ne.
Vzpomenete si, jak jste trávila vánoce v dětství?
Já Vánoce miluji. Měli jsme každý rok skvělé Vánoce. Byli jsme doma sami ve čtyřech jako rodina, klasicky jsme měli okolo šesté večeři, pak přišel Ježíšek, koukalo se na pohádky a chodili k nám kolem osmé hodiny večer na návštěvu babička s dědou.
A i teď se navštěvujete takto s rodinou?
Tím, jak jsme trávili svátky vždycky v cizině na horách, tak jsme měli takový pozdní sváteční oběd, který jsem organizovala na farmě (Čapí hnízdo, pozn. red.). Přijela moje sestra i bratr s rodinou, Andrejovy děti s rodinami, dali jsme si dárky a večer jsme se zas rozjížděli.
U jaké vánoční pohádky nebo filmu vás nesmějí doma rušit?
Určitě Tři oříšky pro popelku. To milujeme. A milujeme i S tebou mě baví svět, a dokonce jsem nedávno pouštěla i Mrazíka.
Konec roku jste zvyklí trávit s rodinou v Alpách – letos to bude ovšem kvůli covidu jinak – mrzí vás to? Vím, že ráda cestujete a zimní hory patří u vás k rodinné tradici.
Letos budeme bohužel opravdu doma a bude to snad po 20 letech. Pro mě to bude velká změna, protože budu muset řešit jídlo a nákupy. Což mě docela stresuje. Nedovedu si představit, kolik všeho budeme potřebovat, co budu muset vše uvařit, na co budou mít všichni chuť. Bude to určitě smutné, protože jsme jezdili do hotelu, kde byla úžasná silvestrovská party, s těmi lidmi jsme se i spřátelili za ta léta, jsou to přátelé z Rakouska a Německa, vždy jsme zažívali velkou srandu. A letos budeme jen sami s rodinou, tak jsem na to sama zvědavá.
Co očekáváte od nového roku?
Přeji si, aby se vše změnilo a mohli jsme se vrátit do starých kolejí. Pevně věřím, že se to zlepší. Nemyslím si, že by covid zmizel, to ne, ale věřím, že se s ním naučíme nějakým způsobem žít a fungovat. A že budeme všichni tak disciplinovaní, že i když budeme nosit roušky, tak budou moct děti chodit do školy, my do zaměstnání a budeme se moct vzájemně stýkat. Všichni potřebujeme nějaký sociální kontakt. A doufám, že budeme moct i cestovat.
V novém roce nás čekají mimo jiné také volby do Sněmovny. Váš muž Andrej Babiš chce naposledy kandidovat. Zapojíte se do kampaně?
Nikdy mě manžel, abych se zapojila do kampaně, neoslovil. A předpokládám, že mě neosloví ani tentokrát. A vlastně jste mě překvapil, protože jsem myslela, že už se nezapojí ani on.
Vy jste myslela, že už nebude kandidovat?
Neměli jsme žádnou dohodu, ale několikrát mi řekl, že v říjnu končí.
A není to tak, že říká, že v říjnu končí, protože jsou volby a neví, co s ním bude dál?
Je to možné.
A vy byste tedy byla raději, kdyby nekandidoval a byl víc doma?
Samozřejmě, nejen já, ale celá rodina. Nepotřebuji ho mít pořád doma, ale byla bych ráda, kdyby se už stáhl z politiky.
Právě proto, že celý svět bojuje s pandemií koronaviru, tak se omezilo také cestování. Vy jste manžela na řadě cest také občas doprovázela. Vedle oficiálního programu jste také mimo jiné navštěvovala různá zařízení pro matky samoživitelky, domovy pro seniory, nebo nemocnice či školy. Co vám tyto cesty přinesly, a chybí vám?
Samozřejmě, že mi to chybí – nejen, že ráda cestuji a setkávám se zajímavými lidmi. Ale návštěvy těch všech zařízení jsou pro mě také dost inspirativní, protože jsem viděla, jak co kde funguje. Některé prvky jsme pak mohli aplikovat také do praxe u nás.
V České republice se věnujete v nadaci Agrofertu především problémům rodičů samoživitelů. Jak složitý byl právě končící rok? Narostly žádosti o pomoc, a to třeba i v důsledku vládních proticovidových opatření?
Bohužel ano, přibylo nám dost žádostí. My jsme kvůli tomu založili také krizový fond, kde žádosti řešíme promptně. Za „normálních“ časů správní rada zasedá jednou za 14 dní a všechny žádosti, nejen od samoživitelek a samoživitelů, řešíme poměrně rychle. Kdežto žádosti v krizovém fondu řešíme online každý den. Díky tomu je ta pomoc opravdu okamžitá.
Jaké případy teď aktuálně přibyly?
Rozdávali jsme mnohem víc peněz a to na věci, které jsou spojené často s existenční situací jednotlivých rodin. Mnohdy byly kousek od toho, aby neskončily na ulici, protože se dostaly do takové finanční tísně, že nezaplatily elektřinu. Z nadace jsme proto posílali i celkem vysoké částky na pokrytí těchto nákladů včetně penále.
Kolik to bylo?
Jedna z posledních plateb byla 45 tisíc korun. Někteří zas nemají ani na nájem. Takže jsme jim pomohli takto. Jiné rodiny zas nemají dostatek peněz na to, aby dětem rodiče nakoupili potřebné léky. Nezřídka poskytujeme například také rodinám, nebo jednotlivým rodičům peníze na kauce spojené s bydlením, tak aby se mohli přestěhovat. Bez kauce dnes byt seženete těžko.
Proměňuje se dnes nějak odvaha, popřípadě stud rodin, nebo rodičů požádat si o pomoc?
Myslím, že člověk, když se dostane do takovéto finanční tísně, tak tady jde veškerý stud stranou, protože jde o živobytí a mnohdy i přežití. Ti lidé mají děti, které potřebujete nakrmit, které potřebují být v teple, potřebují někde bydlet. Samozřejmě, že řada lidí se snaží si svou situaci vyřešit nejdříve po svém, obrací se na rodinu, kamarády a charita nebo různé nadace jsou asi až na posledním místě, ale věřím, že se nikdo nestydí si říct o pomoc.
Jak složitě se v dnešní době, plné různých opatření a šetření, shánějí peníze pro pomoc potřebným? Dovedu si představit, že první, v čem podniky šetří, jsou právě různé položky na sponzoring či finanční pomoc…
Přesně tak. Naše nadace má ale finance z celého holdingu. Vždy žádáme ředitele jednotlivých firem, zda by nám mohli přispět. Podle toho jaké mají výsledky, nám pak ochotně přispívají a my pak můžeme zase na oplátku pomáhat tam, kde je potřeba. Všechny peníze, které rozdělujeme, jsou pouze z našich firem. Jen za rok 2020 jsme například matkám samoživitelkám rozdělili přes 6 milionů korun. Celkově nadace za tento rok rozdala a pomohla potřebným částkou přes 40 milionů korun. Vedle pomoci rodinám a postiženým nakupujeme také přístroje do nemocnic, pomáháme handicapovaným lidem penězi ať už na invalidní vozíky nebo upravená auta. Pomáháme seniorům, nebo dětským a azylovým domům a máme také fond pro hasiče, nebo stipendijní programy, podporujeme i dětské sportovní kluby, nebo přispíváme dětem na školní obědy, nebo hipoterapie.
A projekt hudba do škol s Českou filharmonií také ještě funguje?
Ano, i ten je součástí naší nadace. Podporujeme tak i děti ze sociálně slabých rodin, které mají hudební talent. Když je potřeba, pořídíme jim hudební nástroj, nebo je propojíme s Českou filharmonií, jdou na její koncert, nebo přednášku o fungování tělesa. V posledních týdnech jsme také kvůli distanční výuce pořizovali dětem notebooky a do různých zařízení jsme pořídili ochranné obleky, rukavice i roušky. I letos jsme navíc udělali v rámci našeho holdingu vánoční sbírku pro děti. Každý zaměstnanec mohl dětem z dětských domovů pořídit dárek, aby měly co pod stromečkem. Některé děti si přejí hračky, některé oblečení. Některé dítě si přálo například zaplatit herecký kurz, lyžařský výcvik atd. Letos nás poprvé kvůli covidu oslovily i dětské domovy, které měly mít sbírku v obchodních centrech, ale kvůli pandemii z toho nakonec sešlo.
PR napsala rozhovor,Mona po masivních úpravách nafotila foto,škoda číst a komentovat,tlachy a nesmysly