Zeman i Babiš „pečou“ s KSČM, Filipa čeká boj o trůn? Průzkum: Komunisty měli zakázat

I komunisté si připomínají 17. listopad 1989 - symbolický den, kdy se začal definitivně hroutit sen o věčném socialistickém státu. Dnešní KSČM se často brání, že není přímým pokračovatelem totalitní KSČ, ale demokratickou stranou, která svou legitimitu obhajuje i v řádných volbách. Stále se ale najdou ti, kteří míní, že s „komunisty se nemluví“.

Hodně je těch, kdo si myslí, že se komunisté měli kvůli dřívějším zločinům, justičním vraždám a normalizačnímu útisku zrušit. Pro zrušení komunistů se ostatně vyjádřilo v aktuálním průzkumu Phoenix Research pro Blesk Zprávy 62 % respondentů. 

Novotný kvůli „mlátičce“ Ondráčkovi u výslechu v uniformě: „Je to koště a sv*ně“

I někteří opoziční představitelé typu Petra Fialy (ODS) či Miroslava Kalouska (TOP 09), který však čelí čas od času narážkám, že s nimi chtěl vládnout, dnes razí, že se s komunisty „nepeče“. To však není případ současných politických špiček. S dnešními komunisty se otevřeně baví - a poměrně často - i prezident Miloš Zeman, který prolomil tabu a přijel přímo na jejich loňský sjezd do Nymburka.

Nedávno pak premiér Andrej Babiš (ANO) navštívil společně s ministryní financí Alenou Schillerovou (za ANO) přímo sídlo KSČM kvůli vyjednávání o podpoře státního rozpočtu na rok 2020. A i když na společné fotce po jednání Babiš chyběl, o podporu Vojtěcha Filipa a spol. žádal také.

Role komunistů v dnešní Sněmovně tak není zdaleka zanedbatelná, byť dosáhli v posledních volbách na 7,76 procent a 15 křesel a dle současných průzkumů jejich preference nevzrůstají, spíše naopak.

Podle průzkumu Phoenix Research pro Blesk k 30. výročí od sametové revoluce přitom na otázku, zda je chybou, že komunistická strana nebyla po pádu režimu zakázána, odpověděly kladně dvě třetiny lidí. Konkrétně 22 procent respodentů zvolilo odpověď „rozhodně ano“ a 40 procent „spíše ano“.

Exkluzivní průzkum Phoenix Research pro Blesk ke 30. výročí od sametové revoluce | Infografika Blesku

Myšlenka zákazu komunistů se přitom letos opakovala ve sporech o zdanění finančních náhrad za církevní restituce, kdy se opoziční politici nejednou nad existencí KSČM pozastavovali.

KSČM přitom zveřejnila i své vyjádření k 17. listopadu, kdy „rok 1989 nebyl pouhým mocenským pučem, byl důsledkem dlouhodobě opomíjených a neřešených zásadních rozporů ve společnosti“.

„Samotné události 17. listopadu 1989 vyvolaly živelný výbuch občanské nespokojenosti se zakonzervovanými poměry i zneužíváním moci. Síly, kterým šlo o socialistické řešení krize, byly roztříštěné, a tak v čele změn nakonec stanuly síly zaměřené na restauraci kapitalismu,“ posteskli si komunisté.

A zalitovali polistopadového dění včetně vstupu ČR do NATO se slovy: „Lidem na náměstích neřekli, že je čeká největší majetková změna v dějinách. Pod kontrolu zahraničního kapitálu se dostala rozhodující část národního hospodářství. Více jak milion občanů ČR je na prahu chudoby.“

„Zemi řídí majetková oligarchie, nikoliv však v zájmu jejích obyvatel. Bez referenda byl rozdělen společný stát Čechů a Slováků a vstoupili jsme do agresivně se chovajícího paktu NATO,“ prohlašují dnešní komunisté, podle jejichž útočné rétoriky se Česko dostalo do „postavení polokolonie“ a kapitalistický systém „nemůže přinést řešení dnešních ekonomických a společenských problémů“.

Na svých stránkách vedle toho připravili sérii infografik k tomu, co přinesla svoboda. Na vybraných datech mají - patrně nikoli náhodou - ukazovat, že před sametovou revolucí bylo lépe a větší hojnost takřka všeho...

Líp už bylo? KSČM k 30. výročí od sametové revoluce připravila své značně kontroverzní "srovnání". Vyplývat z něj má, že před sametem bylo lépe, než dnes... | Reprofoto kscm.cz

„Vážený soudruhu předsedo, milý Vojto, vážené soudružky, vážení soudruzi, dovolte mi, abych vás pozdravil tímto starým sociálně demokratickým pozdravem,“ říkal v dubnu 2018 na sjezdu KSČM Zeman.

„Přijel jsem sem rád, protože si myslím, že je povinností prezidenta republiky setkávat se s každým parlamentním subjektem, který ho pozve, vyslechnout jeho názory a naopak říci názory vlastní,“ vysvětloval prezident svou přítomnost v Nymburku v době, kdy se již před nymburským kulturákem začali houfovat demonstranti proti KSČM i Zemanovi.

Čím Zeman komunisty nepotěšil, byla připomínka justičních vražd. „Soudružky a soudruzi, to, čemu říkáte Vítězný únor, byl ve skutečnosti prohraný únor. A víte proč? Protože vytvořil monopol moci,“ zmínil Zeman s tím, že jakýkoli monopol vede k degeneraci a „k tomu, co bych nazval jakobínským terorem“.

„Nejdříve justiční vraždy politických oponentů - Heliodor Píka, Milada Horáková a další. O něco později justiční vraždy komunistů, například i Rudolfa Slánského. Jinými slovy to nebyly deformace, přestaňme si lhát do kapsy, to nebyly ani chyby, to byly zločiny. A jako zločiny je musíme umět pojmenovat, chceme-li mluvit pravdu,“ uvedl Zeman a vyzval komunisty k „pokání“.

Také Babiš vysvětloval, proč se Schillerovou vyrazili mezi komunisty, ale také proč žádali o podporu při hlasování o samotné důvěře vládě. A to v pořadu Ptám se, pane premiére, projektu Blesk Zpráv. Premiér reagoval i na kritiku šéfa ODS Fialy. „Proč se diví Petr Fiala, vždyť měl nabídku jít do vlády (...) My jsme s někým tu důvěru museli získat, to je náš největší problém,“ říkal letos v říjnu.

„Komunisti nás jednorázově podpořili, my s nimi nemáme... Oni nám nediktují žádné věci. Že tady jsou? To není moje chyba. Vždyť ODS byla první ve vládě. Myslím si, že jsou tady a lidi je volí, zkrátka s nimi komunikujeme. Spolupráce mezi paní Schillerovou a paní Vostrou (vyjednavačka a ekonomická expertka KSČM, pozn. red.) funguje, oni s námi mluví, na rozdíl od ostatních stran. Takže já nevím, proč se pan Fiala diví,“ vzkázal Babiš v Blesku.

Údiv však budí i jiné věci. Třeba to, jakou celebritou je dodnes na prvomájových akcích někdejší čelní představitel zrůdné státní moci - Milouš Jakeš, někdejší generální tajemník ÚV KSČ. S vitálním 97letým politikem se každoročně na těchto akcích komunistů fotí řada zájemců. V poslední době se však i na něm podepisuje zub času.

V létě byl politik a vdovec, který se z vily na Hanspaulce přestěhoval do skromnějšího dejvického bytu, převezen přímo z oslavy narozenin do LDN. Společně s Lubomírem Štrougalem (95) je jednou z posledních žijících normalizačních špiček.

Protesty proti komunistům nejsou nic neobvyklého. Václavák se zaplnil i v momentě, kdy měl být do křesla šéfa Komise pro kontrolu GIBS dosazen poslanec „mlátička“ Zdeněk Ondráček, sloužící před listopadem 1989 v pohotovostním pluku SNB. „Putinovy děv*y, rudá lůza,“ častovali nadávkami demonstranti komunisty.

„To, že někdo protestuje, neznamená, že nemá právo vyjádřit svůj názor, jistě tak může učinit, na druhou stranu to nebyla žádná protestní demonstrace, která by mohla něco změnit na politice KSČM a na tom, že KSČM je trvalou součástí české politické scény,“ reagoval Filip.

„Byl jsem v práci jako náměstek podnikového ředitele a měl jsem fakt hodně práce,“ řekl nyní Blesku k 17. listopadu 1989 Vojtěch Filip. V roce 1983 vstoupil do KSČ a absolvoval údajně i mnoho schůzí s příslušníky StB, kdy jeho krycí jméno měl být Falmer, coby vystudovaný právník nastoupil do továrny Sfunx v Českých Budějovicích.

Čím se před revolucí živili další dnešní „rudé“ špičky? Šéf poslaneckého klubu Pavel Kováčik působil jako zootechnik v JZD Dalešice, členem KSČ byl v Třebíči. Stanislav Grospič v roce 1987 státnicoval na pražských právech, tentýž rok vstoupil do KSČ. Pracoval jako referent Okresního národního výboru v Mladé Boleslavi.

Jak Kováčik, tak Grospič jsou dnes místopředsedové strany. Druhý jmenovaný čelil nedávno kritice za výrok o obětech invaze sovětských vojsk ze srpna 1968. „Nejednalo se o okupaci,“ tvrdil pro ČRo Plus a dodal: „A oběti? To byly vesměs oběti dopravních nehod. Myslím, že si zaslouží vyjádřit úctu, ale nebyly to oběti žádných aktivních ozbrojených bojů, to je třeba říci.“ Po vlně kritiky se za slova omluvil.

„Poslední bitva vzplála, rebelové v KSČM chtějí sesadit předsedu Filipa,“ zaspekulovala si MF Dnes, že se u komunistů rozhořel boj o moc.

Menšinové křídlo, prezentované např. Josefem Skálou , prý na nového šéfa strany prosazuje hejtmana Oldřicha Bubeníčka. „Přesvědčíme-li Oldu Bubeníčka, aby na předsedu kandidoval on, tváří změny by se stal náš nejúspěšnější politik. Jemu jsem připraven krýt záda i jako místopředseda,“ vzkázal Skála, který však loni na sjezdu při kandidatuře neuspěl.

Kováčik: Žádná poslední bitva

„KSČM byla založena v roce 1990. Rozhodně nevzplála žádná bitva, natož ta poslední. O kandidátech na předsedu strany se mluví permanentně. Touhy má mnohý, jen realita bývá jiná,“ reagoval na to prohlášením šéf poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik.

„Opakované kandidatury a naznačování střetů mají jediný cíl: zajistit PR jednotlivců na úkor strany. KSČM není a nikdy nebyla stranou jednoho muže. Tak jako v letech minulých, i na sjezdu v příštím roce bude patrně více kandidátů na předsedu strany. Nejde o bitvu ani vzbouřence, ale o nejlepší představu na reálných základech, jak dál,“ tvrdí Kováčik.

„Sebestřednost a vyvolávání uměle vytvářeného rozkolu je ubohou snahou o zpochybnění dosavadní práce většiny. KSČM má přes 30 000 členů, a ti mají ve většině případů zcela jiné starosti, než touhu po vnitřním boji,“ dodal.

Co řadu členů KSČM spojuje, je to, že před listopadem 1989 byli v KSČ. Platí to pro bývalého šéfa strany Miroslava Grebeníčka, který ještě v roce 1968 byl mezi studenty protestujícími proti příjezdu vojsk Varšavské smlouvy. Ale coby učitel na UJEP v Brně přednášel za normalizace dějiny dělnického hnutí a ekonomické teorie, vstoupil do strany v roce 1975.

Marta Semelová, která vystudovala Pedagogickou fakultu UK v Praze a byla učitelkou matematiky, tělocviku a češtiny, vstoupila do KSČ jako 18letá v roce 1978.

Zdeněk Ondráček našel uplatnění nejprve jako dělník v papírnách, později jako příslušník Pohotovostního pluku VB, který sloužil režimu. V lednu 1989 byl u zásahu v rámci Palachova týdne proti demonstrantům, který komentoval v dnes již legendárním videu pro Československou televizi. Do KSČ nastoupil v červenci 1989.

Pro změnu v Československé lidové armádě sloužil dnešní poslanec KSČM a voják z povolání Alexander Černý, v policejním sboru SNB od roku 1986 Jiří Valenta, který předtím pracoval coby skladník a obchodní příručí v Prioru. Dělnická profese ho stihla kvůli tomu, že jeho matka z KSČ vystoupila v roce 1970 na protest proti sovětské okupaci, Valenta proto nemohl na VŠ.

Poslanec za KSČM Zdeněk Ondráček se aktivně účastnil Palachova týdne v roce 1989. | ČTK, Youtube

Jiří Dolejš, absolvent VŠE z roku 1984 a pracovník někdejšího Prognostického ústavu ČSAV, se členem KSČ stal teprve v lednu 1989. V KSČ naopak nebyla již zmiňovaná ekonomická expertka strany Miloslava Vostrá, absolventka gymnázia, která pracovala ve státních statcích v Jenči a v listopadu 89 jí bylo 24 let.

Několik dnešních poslanců KSČM z mladší generace „rudé party“ naopak v době sametové revoluce bylo nezletilých - Hana Aulická Jírovcová, Marie Pěnčíková či Daniel Pawlas.

Komunisté Filip, Aulická Jírovcová a Kováčik na tiskovce ve Sněmovně (23. 1. 2019) | Foto Blesk - Jaroslav Šimáček