Bývalý velvyslanec Jindrák o Berlínské zdi: Mezi Němci zůstává i 30 let po pádu
Euforie z pádu Berlínské zdi přesně před 30 lety byla obrovská, po desetiletích se znovu mohly vidět rozdělené rodiny. Jenže podle šéfa zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky a bývalého velvyslance v Berlíně Rudolfa Jindráka (55) brzy přišlo vystřízlivění…
Čí zásluhou Berlínská zeď padla?
Hlavní zásluhu měly mezinárodní podmínky. Tím myslím Perestrojku v Sovětském svazu, Gorbačova, celé odblokování vztahů a– na to se často zapomíná, dění ve Východní Evropě. A samozřejmě díky velké vůli Helmuta Köhla.
Připomíná se také role východoněmeckého funkcionáře Günthera Schabowskiho, který prý omylem oznámil, že cesta na Západ je s okamžitou platností otevřená…
On to spustil. Ještě si pamatuji takovou historku, když byl tehdejší spolkový ministr zahraničí Genscher v Polsku a 8. listopadu se jej ptali, kdy ta Berlínská zeď spadne, tak on říkal, že je to ještě tak na deset, patnáct let. A zeď byla bourána hodně díky tomu, že pan Schabowski se údajně spletl, a řekl nějakou špatnou formulaci, že se otvírají hranice. Spontánnost lidí, hlavně v té východní části, byla velmi, velmi veliká.
„Pane Gorbačove, strhněte tu zeď!“ vyzval sovětského prezidenta jeho americký protějšek Ronald Reagan přímo v Berlíně už v červnu 1987. Proč to nešlo tehdy?
Ty mezinárodní podmínky tomu tehdy nesvědčily. Ještě v 60. letech byl Západní Berlín evropským bojištěm – naproti sobě stály tanky, takže tam nebyla vůle. Ale ani Západu. Není žádným tajemstvím, že Margaret Thatcherová nepodporovala sjednocení Německa, toho se báli. A ani Francie z toho nebyla nadšená.
Urychlil pád Zdi události v Československu?
Určitě ano. Myslím si, že by k pádu režimu u nás došlo - už tehdejší komunisté začali cítit, že Východní Evropa se sype, pád Berlínské zdi byl velmi důležitý. Komunisté si uvědomili, že konec už je skutečně neodvratný.
Jaké problémy se s pádem zdi objevily?
Zcela jistě panoval velký strach na té »endérácké« straně. Lidé se báli, že to není definitivní, že zasáhne armáda. On totiž ten teror ve Východním Německu byl v porovnání s jinými východními zeměmi nesrovnatelný. To byl opravdu ze všech stran »profízlovaný« stát. Lidé měli obavy.
Dobové fotky ukazují, jak jsou »endéráci« v trabantech na Západě vítáni s otevřenou náručí. Vydržel tenhle sentiment, nebo přišly obavy z přílivu chudých příbuzných?
Objevily se velké problémy, které, bohužel, i 30 let po sjednocení Německa, nejsou vyřešené. Mnozí se na Západě neuplatnili, respektive nebylo jim to umožněno a byli bráni jako občané druhé kategorie.
Němci ale také houfně zamířili opačným směrem, tedy na Východ…
Rozdělením Německa došlo k rozdělení rodin. Na Západě byly miliony lidí, kteří vlastně 40 let neměli ani možnost se na Východ podívat.