Babiš si přivlastnil víkendové oslavy, udeřil Štěch. A Zimolovi ukázal dveře

Když se podíváte na víkend oslav 100. výročí vzniku Československa, slavilo se v Praze důstojně? Nebo vám něco chybělo?

Nic není dokonalé. Drobet mi vadilo, že předseda vlády pojal oslavy zase jako svou propagaci. Zejména myslím to, co se dělo v sobotu v Národním muzeu. Vím, že na některé akce zval předsedu Sněmovny (Radka Vondráčka z ANO, pozn. red.). Senát, mě, tam nepozval…

Mně vadilo, že tam nebylo celé politické spektrum, měla tam být i opozice. Je to náš společný svátek. Alespoň v těchto dnech bychom měli ty pomyslné politické zbraně, naše ostrá ústa, dát stranou. Lidé v nejvyšších funkcích měli udělat ten krok, nabídnout jim to, pozvat je a udělat z výročí společnou oslavu.

A jak hodnotíte vystoupení Andreje Babiše?

Vystoupení předsedy vlády, to byla taková osobní kampaň. Přijde mi, že Andrej Babiš vede neustále kampaň, do toho mi to zapadalo. Jako kdyby to byl jeho svátek a ne České republiky. Vystoupení pana Pellegriniho bylo vyvážené. 

Štěch při metálech na Hradě u 11 jmen netleskal. Proč mu Zeman nepodal ruku?

Vy se zúčastníte ještě v úterý podobných oslav na Slovensku, a to bude zřejmě poslední velká akce v roli druhého nejvyššího ústavního činitele. Honilo se vám v neděli i tohle hlavou?

Ne, vůbec ne. Těch osm let bylo docela náročných. Senát je parlamentní těleso a udržet atmosféru není samo od sebe. Pořád musíte být ve střehu, každou chvíli někdo zavolá, chce vědět stanovisko, názor. Vyjádřit to, o čem jste přesvědčený, nepopřít sám sebe, a nepřispět zároveň k nějakému střetu, polarizaci, protože těch střetů je dost, to není úplně jednoduché. Osm let takto pracovat stojí dost energie a sil.

Předseda Senátu Milan Štěch (uprostřed) při kladení věnců na pietním aktu k 100. výročí vzniku samostatného československého státu, který se konal 28. října 2018 v Praze u Národního památníku na Vítkově. | ČTK

Naznačujete, že si také rád odpočinete?

Nebudu na tom (postu předsedy) lpět. Není jasné, kdo bude předsedou, ale já už to zřejmě nebudu. Nejsem ale zvyklý zalézt. Jsem člověk aktivní, nikoliv aktivistický, takže nezalezu, že bych se někde postavil bokem. Na druhé straně nebudu za Senát ten první na ráně.

Vy jste „doplatil“ na to, že ČSSD lidově řečeno projela další volby. Už je také jasné, že tandem Hamáček–Zimola fungovat nebude. Neměla by strana reagovat na ty výsledky už nyní a ne až na případném březnovém sjezdu?

Je třeba věci uvážit. Budoucnost sociální demokracie je spojena s tím, že vedení musí být naprosto jednotné. Pokud to tak někdo nechce brát, tak by z toho vedení měl odejít. Nemůžou se vést neustálé zápasy, někteří se v tom realizují a zároveň si tím udržují pozici ve svém regionu. Není dobré, aby nadřazovali své zájmy nad zájmy ČSSD. Věřím, že se to vyřeší.

Částečně ve vedení zůstanou lidé, kteří tam jsou, částečně tam přijdou noví lidé. Kdo se nebude chtít zařadit a podporovat vedení, tak by si měl rozmyslet, jestli chtce v sociální demokracii pokračovat, nebo si hledat jinou alternativu.

Teď myslíte platformu Zachraňme ČSSD, za kterou stojí Jiří Zimola, Michal Hašek a další…

Nebudu se k tomu více vyjadřovat. To je obecný přístup – ten by měl platit i v sociální demokracii, v současné době výrazně.

Ještě zpět k Senátu, stále není zcela jasné, kdo bude Vaším nástupcem. Vy byste byl případně ochoten podpořit Jaroslava Kuberu (ODS)? Nebo by byl lepším předsedou Václav Hampl (za KDU-ČSL)?

Nebudu říkat ani jedno jméno. Myslím, že poměry jsou tak vyrovnané, že jestli má někdo 18 nebo 13 členů, by nemělo být bráno výrazně v potaz. Mělo by to být tak, aby ten člověk tu práci zvládnul a hlavně aby přispěl k tomu, že se Senát nestane vnitřním kolbištěm, což by bylo velmi špatně. 

Komentář: Zeman se zaštítil padlými vojáky. Ani sportovci se na to nemohli dívat

Vy budete tedy čekat na to, až se nejsilnější kluby domluví a nerad byste se dočkal toho, že byste se museli rozhodovat až na plénu mezi dvěma jmény…?

Jsme ochotni se zapojit do diskuse. V minulosti, když se vybíral předseda, tak nejméně byl ten rozdíl mezi kluby devět členů. Většinou to byl i dvojnásobek. Pak to bylo jednoznačné. Dneska žádná jednotná koalice neexistuje a kluby, například Starostové, jsou tvořeny lidmi, kteří mají na řadu věcí rozdílné názory, kandidovali za různá hnutí. Nejsou ucelená strana. I klub KDU-ČSL má velké množství nestraníků. Možná by bylo dobré dát orientační hlasování, tajné, aby se řeklo, koho chtějí a to se pak respektovalo a to jméno se podpořilo.