Sténání se zády a Český dům v multikině. Stropnický promluvil o Izraeli i Žilkové

V koaliční vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD) byl Martin Stropnický ministrem obrany. V první vládě Andreje Babiše (ANO) zastával post ministra zahraničí. V druhém kabinetu, který nakonec získal důvěru Sněmovny, už ale populární herec a diplomat podle svých slov být nechtěl. Českou politiku teď mění za diplomatický post.

Už za pár týdnů se přestěhuje do Izraele, kde ho čeká hned na začátku křest ohněm. Na konci listopadu totiž přiletí na státní návštěvu prezident Miloš Zeman. Stropnický se podle svých slov už na diplomatický post intenzivně připravuje, postupně si balí své věci a v rozhovoru pro Blesk Zprávy také přiznal, že si stále ještě doléčuje problematickou krční páteř.

Konec éry poslance

Jak dlouho vám ještě budu moci říkat pane poslanče?

Vypadá to, že do konce měsíce. Možná už úplně přesně, 1. října bych měl to poslancování ukončit. To je procedura, co má svá přesná pravidla.

Co k tomu ukončení poslancování všechno chystáte?

Kromě toho, že musím všechno vrátit v neporušeném stavu, jako notebook nebo tiskárnu nebo záznam, že jsem si nevypůjčil knihu v poslanecké knihovně a nevrátil ji a někde výhodně zpeněžil, tak musím zrušit i poslaneckou kancelář na Praze 6. Musím ukončit spolupráci s asistentem, kterého jsem měl ve Sněmovně. Já jsem vždycky patřil k poslancům, kteří každý rok vraceli šestimístné částky, protože nevyčerpali různé benefity. Ne všichni utrácejí všechny peníze.

Pak je tam samotný akt, že se vzdáte mandátu. A ten může proběhnout dvěma způsoby. Buď tím, že to oznámíte na schůzi, vystoupíte normálně, domluvíte se s předsedajícím a oznámíte to na mikrofon, nebo notářským zápisem, což jsem si zjistil, že v minulosti preferovali poslanci, takže já to udělám asi tak. Ten odevzdáte předsedovi Sněmovny a tím jste přestal být poslancem a stává se jím ten další, kdo byl na pořadí kandidátky.

Čili ten váš poslanecký mandát plánujete, že zanikne k 1. říjnu?

Druhého října bych nastoupil na ministerstvo zahraničí, kde teď trávím polovinu svého pracovního času na zaškolování, protože musíte oběhnout řadu nejrůznějších útvarů a úseků a projít bezpečnostním školením a lékařskou prohlídku a spoustou dalších věcí. Působil bych tam do konce října tímto způsobem. A s největší pravděpodobností bych měl 1. listopadu, já mám rád hezká data a toto je hezké datum, odletět.

Byl jste velvyslancem v Itálii, Portugalsku, u Svatého stolce. Bylo pro vás překvapením, že musíte procházet takovým kolečkem na ministerstvu zahraničí, které jste vedl?

Je to jeden z drobných paradoxů mého života. Ale mně to nějakým způsobem vůbec nedělá problém. Některé věci je dobré si připomenout. My děláme i inventuru smluv nebo se bavíme detailně o rozpočtu, který musí být v pořádku. Jako republika tam máme majetky jako rezidenční dům, úřad. To nejsou nájmy, ale majetky. Je určitě potřeba trošku zapracovat a investovat do údržby, protože je to naše povinnost. Zrovna včera (ve středu, pozn. red.) jsem byl na vstupní lékařské prohlídce.

Dlouhé čekání při vyšetření

Jak jste dopadl?

No bezvadně, je tam jeden detail. Měl jsem vyprodukovat určité množství tekutiny a ta hodina byla taková, že jsem před tím musel vypít litr vody.

S páteří jste prošel?

To je důležitá věc, byla veřejně známá. Já jsem celé léto prakticky pracoval na tom, aby ten můj problém, který začínal na jaře a který pochází ze sedavého zaměstnání, nedostatku pohybu a permanentního stresu, zmizel. A když jste v tom 4,5 roku, tak vás to opotřebuje. Každý jsme na tom jinak.

Někdo je nezdolný, jiný se sype po 14 dnech. Celé léto jsem rehabilitoval, měl jsem nějakou mediální léčbu. Byl jsem ve vojenském rehabilitačním ústavu na Slapech. Kde jsem cvičil, masáže, plavání. To nebyly žádné lázně, ale byla to dřina. To nebyly masáže jako z filmu, kde manželka dělá ty krouživé pohyby a manžel vrní. To byly masáže, kdy prosíte o odpuštění, protože to vám ta záda zvalchují.

Takže jste sténal?

Sténal, lehce jsem sténal, ale snažil jsem se být muž a nesténat. Tím chci říct, že jsem na tom podstatně líp a všichni mi říkají, že už nemám strhaný obličej šedozelený. Po zdravotní stránce nebyl problém.

Stropnický s bolavou krční páteří skončil v lázních. Izrael musí počkat

Při jednání o důvěře vládě jste v červenci k tomu zelenému obličeji přidal i zelený polštářek.

Nechci vás opravovat, ale byl modrý. Věděl jsem, že to bude trvat dlouho a v té době mi radili doktoři, abych té krční páteři ulevoval, takže to byla podpůrná pomůcka zdravotní, než že bych si tam dal šlofíka. To v žádném případě.

Dá se říci, že vaše zdravotní problémy oddálily váš odjezd do Izraele?

Teď už je ten plán jasný. Ale řekli jsme si před prázdninami se státním tajemníkem, s ministerstvem zahraničí, ale i s panem Jindrákem, který dělá zahraničního poradce na Hradě, tak, aby to bylo fér, tak já tomu to léto věnuji. A v půlce srpna si řekneme. Šlo to dobře, tak jsme stanovili nějakou časovou mapu a tu dodržujeme.

Shánění krabic a cesta Žilkové

Jazyk se učíte?

To se přiznám, že ne. Mě jazyky baví, určitě se na to mrknu, ale až na místě. Teď je hodně toho zařizování, převody telefonů, jak platit složenky na dálku. Je to složité.

Takže angličtina zatím postačí?

Angličtina, francouzština, italština, já se domluvím jakžtakž německy, portugalsky, trochu rusky. Takže angličtina je univerzální.

A doma už balíte?

Už si píšu seznamy. Dřív ministerstvo diplomaty stěhovalo. Dnes vám dají kontakty a vy si jdete koupit krabice naplacato, pak si je slepíte. Já si tam taky vezu soukromé auto, což je vždycky lepší. Jednak se může manželka volně pohybovat. A pak já nebudu muset psát výkazy, jestli používám služební auto na to, či ono. To nejde po souši, takže ho povezu někam za Prahu, tam nastoupí do kontejneru a pak se budu modlit, aby to netrvalo dva měsíce.

Zmínil jste manželku Veroniku Žilkovou. Pojede s vámi?

Není to možné hned, ale počítáme s tím. Je to paradox, ale jak jsem vám popisoval zrušení poslaneckého mandátu, tak je to jednodušší, než vyvázání se z nějakých uměleckých závazků. Ona od jara dostala dost nabídek na různou práci, my jsme nevěděli, jak to dopadne, takže odmítat je nebylo rozumné.

Jaká bude vaše úloha v Izraeli? Mluví se o tom, že by se stěhovala ambasáda z Tel Avivu do Jeruzaléma. Ale to bude asi postupný krok?

Důležité je vycházet z toho, a já jsem rád, že pojedu do země, se kterou máme mimořádné vztahy a že to tam slyšíte na každém kroku. Byl jsem tam dvakrát ještě se Sobotkovou vládou na vládních setkáních, což je mimo Slovenska jediná země, se kterou se pravidelně schází oba kabinety. Příště je na řadě Praha. Jedu tam jako zástupce země, která je přátelská. Je tam pro nás řada zajímavých oborů, ve kterých ta spolupráce probíhá, ale dá se ještě určitě akcentovat, ať je to kybernetická obrana nebo hospodaření s vodou.

Nemůže tyto vztahy narušit stěhování do Jeruzaléma?

Naše přítomnost v Jeruzalémě je posílená už teď, protože se tam otvíral honorární konzulát. Další krok je Český dům, který by měl slavnostně otevřít pan prezident během své návštěvy na konci listopadu. Takže já tam přijedu a za chvíli tam přijede prezident, musím alespoň uklidit na ambasádě. A dál uvidíme. Spojené státy jsou v tom prakticky z těch podstatných zemí zatím osamoceny.

Je to taková neřízená střela, dá se říct.

Nechci hodnotit rozhodnutí prezidenta Trumpa, to mi nepřísluší. Chápu tu ideu našeho pana prezidenta, má to spoustu různých okolností, detailů, aspektů a to bude předmětem mojí intenzivní práce, protože já musím mapovat ty možnosti, okolnosti, důsledky. Jsou zde rezoluce OSN, které mírně řečeno nepřejí tomu stěhování. Zároveň ta jižní část Jeruzaléma, ať už to bude i v budoucnu jakkoliv, tak ta nepochybně bude izraelská. Je to složitý, ale zajímavý úkol.

Budete mít dostatek času připravit návštěvu prezidenta?

Ta příprava už jede. Prezidentská návštěva vždycky zaměstná spoustu lidí několik měsíců předem. Já jsem byl už v létě v kontaktu s pracovníky Hradu a ministerstva zahraničí, už existuje docela přesný harmonogram návštěvy.

Samozřejmě, že lidé, kteří teď jsou na zastupitelském úřadě v Tel Avivu, tak už na tom pracují. Ono otevřít ten český dům není jednoduchý krok. Já jsem tam byl na takové krátké služební cestě někdy v květnu a hledali jsme prostor, kde bychom mohli ten Český dům zřídit. Tam nepřicházela v úvahu nějaká koupě, protože nemovitosti jsou tam nesmírně drahé. Možná snad v Japonsku jsou dražší. Tak jsme našli takový nájem, kterýž si myslím, že je fajn. Není to izolované místo na konci města, které třeba vypadá hezky, ale nikdo se tam nedostane, neobjeví.

Oni mají takovou kulturní instituci, myslím, že tomu říkají Cinemateka. Je to vlastně multikino, jsou tam tři nebo čtyři sály různých velikostí. My si můžeme za nekomerční podmínky ten sál pronajmout, zapůjčit. Krom toho tam máme velký prostor pro to, kde budeme působit. Bude tam působit i CzechTrade, aby to pomáhalo. Není to jen jednosměrná silnice, ale vlastně když tam někdo přijde z místních, tak by tam měl dostat důležité informace z nejrůznějších oblastí.