Nechci dopadnout jako Parkanová, říká Šlechtová a dodává: Vojáci mi do zakázek až moc mluví

Na sociálních sítích jste poměrně činorodá, spravujete si je sama, nebo na to máte lidi?

„Ne, spravuji si je sama.“

Narážím na jeden váš příspěvek z návštěvy Ukrajiny, kde jste si spletla protivníky českých bojovníků, což jste sice vysvětlila jako překlep…

„Samozřejmě to byl překlep, vysvětlovala jsem to. Strávili jsme dva dny na Ukrajině, kde jsme projížděli od Sokolova k Bachmači a já, bohužel, zaměnila dvě fotky, které jsem si dávala na svůj Instagram. A to způsobilo i to, že jsem tam napsala, co jsem napsala. Já se za to omluvila a je mi té hloupé chyby líto. Takže ano, sociální sítě si spravuji sama, nemám na to, jako někteří jiní, dvacet lidí.“

Ale přesto, vyvolalo to obrovské »haló«. Čím si to vysvětlujete?

„Mám pocit, že v některých lidech je opravdu strašně velká zloba a čekají na jakoukoliv záminku, kdy někdo udělá něco špatně. Zvlášť na takto exponovaném místě, na jakém jsem, se jakákoliv malá chybka nepromíjí.“

Může to být tím, že jste ženou na obraně?

„Prosím? Že jsem ženou na obraně?

No, že jste ministryní obrany.

„Tak jaká je otázka? Že jsem ministryní nebo že jsem ženou na obraně. To je rozdíl. Ptáte se mě, jestli někomu vadí, že jsem žena, nebo že jsem ministryní?“

Ptám se, jestli to »haló« může být proto, že někdo může mít pocit, že žena coby ministryně nemá na obraně co dělat?

„Takže svou otázku směřujete k pohlaví, ne že jsem ve funkci ministryně obrany.“

Nevidím v tom rozdíl…

„To v žádném případě není to samé. Když jste ve funkci ministra, tak je přeci jedno, zda jste žena, nebo muž. A vy, pokud byste chtěl být politikem, můžete být ministrem obrany. Takže odpovím na vaši otázku, odpovím na obě dvě.“

Dobře.

„Myslím, že ministr, zvlášť ministr obrany, je exponované místo a jsem všemožně vidět. Já jsem udělala chybu, omluvila jsem se, ale nemyslím si, že by mě všichni měli pranýřovat na sociálních sítích. Já už to teď ani nečtu, protože nebudu číst různé nadávky. Myslím, že už se to přehání. A pokud se ptáte, že jsem žena na úrovni ministra obrany, tak si vůbec nemyslím, že to souvisí s tím příspěvkem. Jen v NATO je nás ministryní obrany celkem osm.“

Armáda mění vedení. Náčelníkem generálního štábu bude Opata, kývl Zeman

Když zůstaneme u vašeho užívání sociálních sítí, mimo jiné jste napsala na Twitteru, že: „Prý mám být velvyslankyní v Izraeli, a dnes vyšlo, že i na Slovensku nebo v Japonsku. Že si vybírám. No, fáma, nikam se nechystám.“ To platí?

„To platí, já o tom vůbec nevím. Dočetla jsem se to právě v době, kdy jsem byla na Ukrajině, že se čeká na mé rozhodnutí, jestli mám být velvyslankyní na Slovensku, nebo v Japonsku. Já o tom opravdu nevím. Pokud to někdo pouští, tak to vnímám jako účelovku, jako fámu. Jsme před druhým kolem sestavování vlády České republiky, zakázky, které jsou na ministerstvu, jsou miliardové, a to samozřejmě může mít nějaké postranní motivy a ani po tom nehodlám pátrat. Takže na závěr: nikam se nechystám.“

Nikam se nechystáte, pokračujete v práci. A už máte zažádáno o bezpečnostní prověrku…

„Samozřejmě i vám je známo, že ministr, jako člen vlády, má prověrku na nejvyšší stupeň, abychom se mohli seznamovat s dokumenty. Takže v tuto chvíli disponuji tou nejvyšší prověrkou. Ale abych se mohla seznamovat s dokumenty NATO, tak zhruba v několika měsících bych právě prověrku NATO měla získat. Ano, budu o ni žádat.“

Další vaše citace ze stejného tweetu: „Stejně jako neruším armádní zakázky, jen je dotahuji. Rozplétání pavučin na obraně zřejmě leckoho bolí.“ Tady přímo naznačujete, že vaši předchůdci utkali nějaké pavučiny.

„Nenaznačuji vůbec nic o svém předchůdci. Tady mluvím jen o své vlastní práci.“

A bylo nutné, když jste nastoupila, ty pavučiny rozplétat?

„Víte, v té větě, pokud byste ji četl od začátku nanovo, tak tam je, že neruším žádné armádní zakázky. Já jsem nezrušila osobně ani jednu zakázku. Ani jednu. Vzhledem k tomu, že obranný a zbrojařský průmysl je také velice finančně náročný a samozřejmě zájmy jsou z různých stran, tak ti ministři nebo ministryně jsou pod enormním tlakem. Já tady dotahuji zakázky, které jsou rozjednané již několik let a některé jsou před podpisem, takže jako nový ministr se chci ujistit, že ta zakázka odpovídá všem zákonným pravidlům. A pokud má jedna klíčová zakázka, že máme mít napojení našich radarů do systému NATO, zatím negativní stanovisko, tak předpokládám, že by to nikdo na mém místě nepodepsal.“

Možná je to jen slovíčkaření, když říkáte, že jste žádnou zakázku nezrušila. V jaké fázi jsou tedy tendry na radary a vrtulníky?

„Máme tu stovky a stovky zakázek a média, a vidím, že i Blesk, se zabývají pouze těmito dvěma. Co se týká radarů, tak v tuto chvíli řešíme napojení radarů na NATO. Jedná se o zakázku za 3,5 miliardy korun, kde bylo za mého předchůdce rozhodnuto o koupi těchto radarů od Izraele s tím, že Izrael musí zajistit napojení těchto radarů, které budou hlídat celou Českou republiku, do systémů NATO. Jsme řádným členem a samozřejmě si nebudeme kupovat radary za takto velkou cenu, které se nedají napojit na naše spojence. A vzhledem k tomu, že jsem převzala stoh materiálů s tím, že je tam negativní stanovisko našeho kybernetického úřadu (NÚKIB), požádala jsem jeho ředitele, abychom se tím začali zabývat. Zřídila jsem pracovní skupinu, ve které jsou lidé jak od dodavatele, tak z ministerstva i kybernetického úřadu a řeší to tam.“

Šlechtová vytáhla Hitlera a zaměnila války. „Kdo chce psa bíti…,“ brání se po chybě

A vrtulníky?

„U nich probíhal marketingový průzkum, kde jsem dostala vyhodnocení a ani jeden z těch dvou finalistů – Američané a Italové – nesplnil všechny požadavky Armády České republiky. V tuto chvíli dolaďujeme specifikace. Musím říct, že jsem ji asi dvakrát, třikrát poslala na Generální štáb, aby mi ji finalizovali, a teď po čtvrté už to ani nechci zveřejňovat, protože se to pořád dolaďuje. Nicméně jsem zadala termíny, do konce března chci mít jasno, a počátkem dubna, až bude hotová specifikace, sdělím, jakým způsobem zakázku zadáme.“

V souvislosti se zakázkami jste mluvila o tlacích. Aby jich nebylo málo, ocituji odpověď zástupce americké Bell Helicopter, který na můj dotaz, zda v případě neúspěchu zvažuje právní kroky vůči ČR, sdělil: „Vláda i námořní pěchota Spojených států amerických společně s Bell Helicopter očekávají pozitivní výsledek celého výběrového řízení.“ Jak to čtete vy?

„Slyším to poprvé od vás, je to nepříjemné, že to slyším od Blesku, respektive kteréhokoliv jiného média. Pokud chce někdo ministerstvu obrany něco sdělit, jsou na to oficiální cesty. Já na tento vzkaz nebudu vůbec reagovat. A vzhledem k tomu, že ještě nebylo vypsáno řádné výběrové řízení, tak nemám ani co komentovat.“

Nesdílíte však obavy, že by se tyto dvě firmy mohly chtít soudit?

„To není o tom, jestli se obávám, nebo ne. Já mám na stole vyhodnocení toho marketingového průzkumu, který jsem nezadávala a do něj nijak nevstupovala. Pokud to chtěl někdo stihnout, tak to měl stihnout dříve, nebo pokud se to mělo zpomalit, tak to měl zpomalit. Já se to naopak snažím udělat tak, aby Česká republika a naši vojáci měli nové vrtulníky, protože je opravdu potřebujeme. Ale trvám na tom, ať armáda přesně specifikuje, co chce. Osobně pojedu do Náměště za piloty se zeptat, co od těch vrtulníků očekávají, tak doufám, že tím výběr vhodných strojů také urychlím.“

Šlechtová mění šéfa armády: Babišova vláda kývla na muže „velkých změn“

Očekáváte v tom také hladší komunikaci s příštím náčelníkem Generálního štábu, Alešem Opatou?

„Tady nejde o hladší nebo hrubou komunikaci. Tady nevím, na co touto otázkou narážíte.“

Když na sociálních sítích vyzdvihujete kladné vlastnosti generála Opaty, že „má respekt u vojáků, má vaši plnou důvěru, kdežto Bečvář je v důchodovém věku“. To zní, že současný náčelník Bečvář neměl vaši důvěru ani respekt vojáků.

„Je nutné říct, že pan generál Bečvář dospěl k vojenskému starobnímu důchodu v loňském roce. Takto jsou prostě nastavená pravidla v rámci armády, můj předchůdce se mu rozhodl prodloužit tento závazek o jeden rok do konce června 2018. Já jsem nastupovala do funkce s tím, že musím vybrat nového náčelníka generálního štábu. Není nic hanlivého sdělit, že náčelník dovršil důchodový věk. Naopak, já panu generálu Bečvářovi děkuji za to, že celý život naší vlasti sloužil jako voják.“

A generál Opata?

„Pan generál má respekt u vojáků, jeho jméno je v rámci AČR velmi kvitováno, a co by pro mě mohlo být více? Já jsem tuto změnu dlouho projednávala jak s předsedou vlády, tak s některými poslanci, a samozřejmě jsem čekala na termín u prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil, abych to projednala i s ním.“

Co tedy bude jeho úkolem? Mimo jiné mluvíte o rekonstrukci generálního štábu. Jak velká bude?

„Také jsem se dočetla, že chci rekonstruovat celý generální štáb, no, nechci. V rámci nového systému řízení musíme splnit určité požadavky NATO. My je v tuto chvíli splňujeme, ale chceme je plnit ještě více. Rozdělíme úrovně řízení na ještě nižší úrovně, na tom se pracuje již rok a půl, takže to není tak, že Šlechtová přišla do funkce a mění generální štáb. Před dvěma týdny jsem obdržela prvotní informace, musím říct, že mám z toho radost, naprosto změnu podporuji a jsem ráda, že tímto způsobem to bylo zahájeno. Takže prvním úkolem generála Opaty bude pokračovat v nastavené linii systému řízení a velení. A chci také nastavit jinak spolupráci ohledně specifikace kompetencí generálního štábu a ministerstva obrany.“

„Děti nevědí, jestli utíkat před střelcem.“ Šlechtová chce zpět brannou výchovu

Jak?

„V tuto chvíli je sice generální štáb součástí ministerstva obrany, ale zvažuji, zda je to takto správné, protože potom vznikají určité neshody mezi tím, kdo je za co odpovědný. Já jsem se s panem generálem Opatou domluvila na tom, že rozdělíme kompetence: vy jako vojáci řeknete, jaké jsou vaše požadavky, vaše potřeby, a my je budeme zajišťovat.“

To zní dobře, pokud to chápu správně. Vezmeme-li si to na příkladu armádních zakázek, tak vojáci budou mít větší hlas, než měli dosud?

„No oni mají dost velký hlas. Celkem dost zasahují do právní formy, a to já nechci. Vojáci mají řídit armádu a musí tam dojít k rozdělení kompetencí. Když já totiž jdu zpětně do nějakých zakázek, tak nejsem schopna dohledat ani odpovědnosti. A to samozřejmě vyvolává velké otazníky, jak je to tady vlastně nastaveno a kdo za co může. Že je mnoho tendrů na obraně buď pomalých, nebo jsou předražené – známá kauza paní Parkanové, se kterou já jsem mimochodem ve velmi dobrém kontaktu. Té vyčítají, že nezadala znalecký posudek, a proto ho já budu chtít na vše. Bez ohledu na to, že mi někdo z generálního štábu řekne „my to chceme“.

Když zmiňujete jméno bývalé ministryně obrany, která je doteď kvůli nákupu letounů CASA popotahována soudy, je ten váš opatrný přístup k tendru dán její zkušeností?

„Dovolte se mě ale zeptat, jaká opatrnost? Začalo se říkat, že tady ruším zakázky, ale já pokračuji v těch plánech, v jejich zadávání. Tendr za 3,5 miliardy má negativní stanovisko, vy byste to podepsal?“

Ale zadával ho váš předchůdce, který ve funkci vydržel celé čtyři roky a je také z vaší strany. A to vypadá, jako byste v něj velkou důvěru neměla.

„Víte, bylo sdělováno, že mi ty radary byly předány v mašličkách. Mašličky já si představuji tak, že jsou všechna pozitivní stanoviska. Pak bych s tím neměla problém, pokud by vláda měla důvěru. Já během té doby, co je vláda v demisi, v podstatě doháním veškerá možná stanoviska, aby český stát měl jistotu, že ať už nám radary dodá kdokoliv, tak ten subjekt bude odpovědný za to, že nám ty radary napojí do NATO. A za to se na mě nikdo, ani vy, pane redaktore, nemůže zlobit, a věřím, že ani vy byste to jako ministr nepodepsal.“

Jsou tu ale další zvažované nákupy, jako je obměna BVP, další transportéry pandur, opancéřované Titusy, další dva letouny CASA… V jaké fázi jsou tyto?

„Tak například ty CASY nejsou v žádné koncepci, to jen někde kolovalo, ani nevím, že by je armáda vůbec chtěla. V příštím roce budu zadávat opravdu obří zakázku na pásová bojová vozidla pěchoty. Jde o zakázku za 53 miliard a myslím si, že v tuto chvíli to česká strana ani není schopna bez problémů zadat. Přede mnou to stojí jako velký úkol a už teď budu požadovat od nového náčelníka generálního štábu dotažení specifikace, aby výběrové řízení již bylo připraveno k zadání. Na evropském trhu je několik států, které tato vozidla dodávají, a s nimi je nutné už začít komunikovat. Co se Titusů týče, tato zakázka je těsně před plněním, ale dodavatel nesplňuje bezpečnostní prověrku. Ani tuto zakázku jsem nezrušila, naopak vyjednávám, abychom Titusy dotáhli. Protože armáda je potřebuje a moc dobře si uvědomuji, co by to znamenalo, pokud by taková vozidla vojáci nedostali. Na ministerstvu ale nemůžeme za to, že uchazeč zatím nemá prověrku a nesplňuje podmínky.“

Podle nedávného průzkumu CVVM si 3/5 Čechů myslí, že v případě napadení se Česko neubrání. Jak to vidíte vy?

„Máme profesionální armádu a vzhledem k tomu, že jsme členy Severoatlantické aliance s dalšími 28 státy, tak věřím, že bychom byli schopni se ubránit. Naše armáda není početná, ale o to je kvalitnější.“

Pokud by to bylo čistě jen na vás, čím byste vojáky vybavila?

„To nebude vůbec složité, protože já bych chtěla mít zkrátka moderně vystrojeného vojáka, aby měl vše, co potřebuje: maskáče, boty, ponožky, zbraně, komplet všechno. Moderně vyzbrojeného vojáka technikou. Česká armáda potřebuje modernizovat, protože máme ještě spoustu věcí z bývalého Sovětského svazu a je nutné, aby veškerá naše technika splňovala požadavky NATO. Mým cílem je tedy vystrojit a vyzbrojit vojáky, a to je to, co tady budu dělat, dokud tady budu sedět. A ještě bych chtěla všem vojákům vzkázat, že ve mně mají oporu. Protože cíl je jen jeden: mít dobrou Armádu České republiky.

No a budete utrácet, jak vás k tomu vyzývá premiér Babiš?

„Pan premiér ale nesedí na mé židli a obtížně mu vysvětluji, jak je to náročný proces. Možná by i pana předsedu vlády potěšilo, že jsem v NATO i v Evropské unii už avizovala, že Česká republika bude iniciovat větší flexibilitu v oblasti armádních nákupů. Protože se domnívám, že evropské směrnice jsou v tomto svazující. A být členem Evropské unie nebo NATO neznamená jen utrácet. Musí to mít smysl. Vy jste se mě ptal, jestli je česká armáda obranyschopná a na to já odpovídám, ano, jako člen NATO ano.“

Letos se chystají oslavy výročí sto let Československa i s vojenskou přehlídkou. Počítám, že přípravu už rozjel váš předchůdce, jak jste se do toho vložila?

„Z mé bývalé pozice na ministerstvu pro místní rozvoj jsme do toho vstupovali i penězi, a na ministerstvu obrany už budeme jen dolaďovat plány. A já tu opravdu nejsem od toho, abych přišla do funkce a bourala, co má hlavu a patu, naopak se domnívám, že v mnoha věcech se má pokračovat. Já jsem velký patriot a udělám vše pro to, aby tak významné oslavy dopadly dobře.“

Tím vložením jsem nemyslel jen bourat, ale čím do toho přispějete?

„Teď jsme téměř denně žádáni, abychom poskytli naši letku nebo naši techniku na různé akce po republice, abychom posílali vojáky na různé krajské, ale i městské ukázky. Vyhodnocujeme to, ale musím bohužel říci, že nebudeme schopni vyhovět všem. Těch požadavků je takové množství, že by naše armáda jen po celý rok slavila. Její úkol je ale přece jen jiný.

Když byste měla srovnat nynější a vaše předchozí působiště, kde vás to baví víc?

„Nejde o to, jestli mě to baví. Každá práce je pro mě výzva, ministerstvo pro místní rozvoj bylo pro mě výzvou, ale tam jsem to znala, protože jsem tam dříve tři a půl roku pracovala. Ministerstvo obrany je úplně jiné, je to silové ministerstvo a s pokorou a respektem k tomu přistupuji.“