Kajínek je jako Jánošík, míní experti. Milosti pro vrahy ale zarazit nechtějí
Prezidentské milosti mají v českém právním řádu své místo, shodla se většina odborníků v debatě v Poslanecké sněmovně. Otázkou podle nich ale je, zda by neměla být všechna taková prezidentská rozhodnutí podmíněná dalším podpisem, kontrasignací jiného ústavního činitele. Zatím je totiž třeba pouze v některých případech.
„Jde o velmi specifický institut, ústava nestanovuje absolutně žádné podmínky pro jeho realizaci,“ shrnul problematiku předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Jako důvody pro zachování milostí uvedl tradici, humanitární účely nebo nápravu soudních rozhodnutí. Poslední možnost přitom považuje za velmi problematickou.
„Tímto aktem je vyjádřen nesouhlas s výroky o vině a trestu, které vynesly soudy. To je z hlediska demokratického právního státu argument, který je v dost jasném rozporu s dělbou moci, nezávislostí soudní moci,“ míní Rychetský s tím, že se obává případného omezení, kdy mohou být milosti uděleny.
Rychetský má strach o devalvaci milostí
„Bylo by možné se v ústavě nebo jiných předpisech pokusit vymezit podmínky, kdy lze ten či onen institut omezit. Tím by byl zcela zdevalvován, obávám se. Musel by být odůvodněn. Pak by se otevřela otázka, zda nemusí být přezkoumatelný. No a pak je další problém, kdo by tedy přezkoumával individuální rozhodnutí prezidenta,“ vysvětlil Rychetský.
Změnu by ale uvítal v případech, kdy je milost nějak podmíněna. To je v poslední době případ třeba Jiřího Kajínka, kterému prezident Miloš Zeman podmínil propuštění sedmi lety „sekání latiny“. „Dohled nad tím, jak se omilostněný chová, by měl prezident přenést na ministerstvo spravedlnosti, probační službu a podobně. Je absurdní, aby prezident sledoval, jak se chová omilostněný a posuzoval, zda splnil podmínky,“ upozornil Rychetský na nedostatek v zákoně.
VIDEO: Podívejte se na názory odborníků k systému udělování prezidentských milostí:
Propuštění Kajínka jako politický krok?
I ústavní právník Jan Kysela vidí největší nedostatky v trestním právu, nikoliv v ústavě, kde je institut prezidentských milostí zakotven. „Podle mého soudu milost může být obojím, tedy i politickým nástrojem. Podle toho, kým je využívána. Naším problémem je trestní řád, který visí ve vzduchu,“ poznamenal během diskuze.
Za politické rozhodnutí označil jednoznačně propuštění Jiřího Kajínka. „Tohle je případ, který bych zařadil k politickému nástroji. Jiří Kajínek má pověst Jánošíka, z důvodu pro mě nepochopitelného. Šlo o komunikaci s voliči,“ prohlásil Kysela. To Pražský hrad odmítá. „Pan prezident už mnohokrát jasně uvedl, že rozhodnutí o udělení milosti nemá žádnou souvislost s volební kampaní. Pokud by tomu tak bylo, milost by byla udělena až těsně před prezidentskými volbami,“ reagoval na slova ústavního právníka mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.
VIDEO: Podívejte se na názory na milost pro Jiřího Kajínka:
„Stanovování podmínek nemá být role prezidenta, to by podle mě být nemělo. Neměli bychom si přát, aby prezident vytvářel určitý typ soudního rozhodnutí,“ míní Kysela. „Pokud by se uvažovalo o novele ústavy, zařadit celý institut milostí do systému kontrasignací by mě nijak nepopudilo. V Německu ale třeba nefunguje jako spolurozhodování, je v podstatě automatická,“ upozornil na návrh uložit nutnost spolurozhodování premiérovi, či členovi vlády, ve všech případech milostí.
Dosud je totiž kontrasignace potřeba jen v případech tzv. abolice, tedy v případech, kdy prezident zastavuje stále probíhající trestní řízení. Případně tím nařídí, aby se vůbec nezahajovalo. V případech rehabilitace (zahlazení odsouzení) nebo agraciace (zmírnění nebo odpuštění trestu) rozhoduje prezident svévolně.
K návrhu, aby všechny typy milostí musel posoudit premiér nebo člen vlády, se kloní také ústavní právník Aleš Gerloch. „Klonil bych se k tomu, aby všechny varianty byly spojeny s kontrasignací. Pokud jde o amnestii, je mi bližší myšlenka amnestijního zákona, je to rozhodnutí spíše politické, než rozhodnutí, které zohledňuje parametry humanitární, sociální a jiné,“ řekl i k plošné variantě milostí.
VIDEO: Měli by mít nárok na milost i vrazi odsouzení na doživotí, tedy většinou brutální násilníci? Podívejte se na názory expertů:
Baxa by milosti zrušil, jsou „nebezpečný koktejl“
Osamocen ve svém názoru na úplné odstranění milostí z českého právního systému zůstal předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Milost je podle něj záležitostí historie a „nebezpečným koktejlem, který prezidenty svádí k požití, nebo nepožití“.
Podle Baxy se milost stále častěji používá jako politický nástroj, a také s sebou nese všechny charakteristiky politických nástrojů včetně pocitů křivdy, marnosti a svévole. „Kdyby se dělala nová ústava, mohli bychom na individuální milost zcela zapomenout a ponechat ji historii. Nemáme trest smrti, nemáme monarchii. Máme nezávislé soudy, spravedlivý proces, rovnost před zákonem, právo na obhajobu,“ uvedl. Padání na kolena a volání „pane, smiluj se“ by lidé sto let od rozpadu monarchie měli podle něj sledovat spíše v historických filmech než v současné právní praxi.
„Správné nástroje k tomu, aby zákon nedopadl na nevinného nebo nepřiměřeně tvrdě, jsou opravné prostředky. Jestli nejsou dostatečné, diskutujme o jejich zlepšení,“ dodal předseda Nejvyššího správního soudu.
Za Zemana dorazilo 2500 žádostí o milost, Kajínkova mezi nimi nebyla
Podle náměstka ministra spravedlnosti Petra Jägra dorazilo za prezidenta Miloše Zemana na rezort 2459 žádostí o milost, a to do konce roku 2016. Během letoška to byly další necelé tři stovky. Helena Válková, případně Robert Pelikán (oba za ANO) jich na Pražský hrad poslali několik, Zeman ale vyhověl jen pěti. Zato další tři udělil mimo předložené žádosti – jednu z těchto milostí dostal Jiří Kajínek, další dvě pak prezident udělil v rámci církevního roku milosrdenství.
TAKOVÁ SPODINA SI NEZASLOUŽÍ SVOBODU, TEN MĚL V BASE CHCÍPNOUT A OSLAVOVAT HO MŮŽOU JEN ÚPLNÍ PITOMCI, NEBO JEMU PODOBNÍ: Kajínek měl první problémy se zákonem pro majetkovou trestnou činnost už jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení byl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl opět odsouzen za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, protože při zatýkání zranil pěstmi dva policisty a třetího shodil ze schodů. V únoru roku 1990 byl propuštěn, nikoli na amnestii, kterou vyhlásil prezident Václav Havel, ale na vyhovění žádosti o prominutí zbytku trestu. V témže roce však byl znovu odsouzen, tentokrát na 11 let, za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu. Doživotní trest za dvojnásobnou vraždu Dne 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody pro trestný čin vraždy a další podle v médiích opakovaného slovního spojení „méně závažné trestné činy“, ve skutečnosti např. podle usnesení NS z 19. září 2001 nedovolené ozbrojování extrémně velkým množstvím zbraní – samopalů, pistolí i s tlumiči, brokovnice a velkého množství nábojů i prázdných zásobníků. Trestného činu vraždy (dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu) se dle rozsudku dopustil tím, že v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20.00 hod. zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního strážce Juliána Pokoše (30), kteří cestovali v osobním automobilu Mazda. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní strážce Vojtěch Pokoš (25), který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal hlavním svědkem. Pražský podnikatel Antonín Vlasák byl Štefanem Jandou vydírán pro nevyrovnané finanční dluhy a proto si Jiřího Kajínka údajně za částku 100 000 Kč najal k zastrašení Jandy. Kajínek objednávku „nad rámec dohody“ překročil i přesto, že si měl v době vražd odpykávat 11letý trest za loupežné přepadení policistů z Prahy