Petra v Súdánu má vysvobodit petice. Jaké další krajany drželi v Africe?

Soud s českým misionářem Petrem Jaškem byl odložen na 21. listopadu. Petice za jeho osvobození se objevila na stránkách Citizengo.org. Odkaz na ni se šíří i na zahraničních serverech, podepsalo ji přes 190 tisíc lidí. Její autoři připomínají, jak celý Jaškův příběh, vedoucí k uvěznění a podezření ze špionáže a protistátní činnosti, podle nich začal.

„V listopadu 2015 se Petr Jašek dozvěděl o těžkém osudu súdánského studenta Aliho Omera, který na demonstraci v roce 2013 utrpěl vážné popáleniny. Jašek se v prosinci vydal do Súdánu, aby finančně přispěl na Aliho léčení a pomohl dalším trpícím křesťanům,“ píší v petici o Jaškovi, který byl 10. prosince zatčen v letištní hale v Chartúmu příslušníky súdánské tajné služby NISS a odvezen do vyšetřovací vazby. MF Dnes dříve uvedla, že popálený muž má na videonahrávce – údajném důkazu proti Jaškovi – popřít, že by k úrazu přišel při střetech křesťanů s muslimy, což měl tvrdit Jašek.

Zaorálek promluvil o Čechovi vězněném v Súdánu. Ostře kritizoval Zdechovského

Ve vězení je misionář a křesťanský aktivista Jašek dodnes. „Obvinění vůči němu připomínají naše žaloby z časů totality: špionáž, protistátní činnost, rozvracení republiky...,“ stěžují si autoři petice na zpolitizovaný proces. Spolu s Jaškem jsou souzeni ještě tři Súdánci. Podle petice jde o to, aby obvinění posloužili jako odstrašující případ pro kritiky režimu. V zemi vládne prezident Umar al-Bašír, kterého autoři petice označují za „válečného zločince“. „Súdánský diktátor vládne na základě islámského práva šaría, takže už jen fakt, že Jašek je angažovaný křesťan, je mimořádně přitěžující okolnost,“ dodává petice.

Podle českého ministerstva zahraničí se na tom, aby se Jašek mohl vrátit zpět do Česka, pracuje. „Případ je citlivý a my především chceme, aby se pan Jašek vrátil do České republiky,“ řekla Blesk.cz mluvčí Michaela Lagronová. „Informace, že panu Jaškovi hrozí trest smrti, je zavádějící. Od začátku jsme to v podstatě na základě toho, jak se ta situace vyvíjí, odmítali‚“ dodala. Do případu se vložil osobně i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD), který jednal se svým súdánským protějškem. Návrat Čechů z Afriky se přitom podařil už dříve. O případy se však jednalo rozličné, i když podezření na špionáž padalo také.

Český misionář Petr Jašek je od 10. prosince 2015 vězněn v Súdánu. | Pro Blesk: www.hlas-mucedniku.cz

Nejhromadnější zadržení Čechů, respektive tehdy ještě Čechoslováků, v Africe proběhlo 12. března 1983 v Angole. Tehdy jich vojáci z povstaleckého hnutí Národní svaz pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA), kteří válčili s marxistickou vládou, unesli 66. České a slovenské občany – odborníky v továrně na celulózu v Alto Catumbela, jejich ženy i děti – čekalo útrpných 85 dní pochodu na vojenskou základnu povstalců. Ušli pěšky stovky kilometrů.  

Ženy, děti a sedm nemocných mužů propustili ozbrojenci na konci června 1983, cestu nepřežil Bratislavan Jaroslav Navrátil (†37), který zemřel 19. dubna při náročné cestě. „Podle pozdějších prohlášení vyšlo najevo, že nejdřív je chtěli postřílet, potom dostali rozkaz převést je na základny UNITA na jih Angoly. To ovšem pro nepřipravenost toho transportu znamenalo ohromné utrpení pro lidi, kteří museli jít pěšky skoro 1300 kilometrů přes pralesy, bažiny a řeky a museli čelit všemožným nemocem,“ vzpomíná v dokumentu Zajati v Angole bývalý ministerský náměstek Stanislav Svoboda.

Angolskému prezidentovi psal oficiální dopis tehdejší československý prezident Gustáv Husák. „Kolikrát jsem dost psychicky trpěl, ale na druhou stranu jsem se s tím velice rychle srovnal a snažil jsem se ty věci pochopit. Tím jsem sám sobě tu situaci ulehčil a měl jsem menší psychické trauma než někdo, kdo celou cestu chodil a nadával na ně. Ten Jaro Navrátil, který umřel, vůbec nedoufal, že se dostaneme domů. Ta psychika hrála strašně velkou roli,“ uvedl ČTK jeden z unesených Lubomír Sazeček.

66 Čechů v Angole: Tehdejší Československo pomáhalo s rozjetím továrny na celulózu v Angole. Tamní povstalci UNITA ale 66 Čechů i s rodinami v roce 1983 zajali a hnali je 1500 kilometrů přes hory. | archiv Blesku

V africkém Togu byl 10. listopadu 2012 zadržen na studijní a pozorovatelské misi doktorand hradecké univerzity Radim Tobolka – strávil tam nuceně 20 dní navíc kvůli podezření ze špionáže. Zkoumal totiž tamní politický systém a fungování stran ve státech subsaharské Afriky. Mluvil i s opozičními představiteli, zajímal se také o fungování vládní strany. A přitáhl na sebe pozornost tajných služeb.

Na rozdíl od Jaška ho však nestihlo to, že by ho převezli do tamního vězení. Skončil v izolaci. „Řekli, že mě podezřívají ze špionáže, a začali mě vyslýchat, první den asi dvě hodiny. Čtvrtý a pátý den jsem byl ještě zhruba dvě hodiny vyslýchán policisty. Oni pro takové případy vůbec nemají prostory. Aby mě nemuseli dávat do podmínek, v nichž jsou zadrženi místní lidé, a aby se mi nic nestalo, ubytovali mě ve své budově, protože to pro ně bylo nejjednodušší,“ popisoval Tobolka po návratu svou togskou anabázi.

„Drželi mě v klimatizované zasedací místnosti, kde byly stoly, židle a televize. Na patře byla i koupelna evropského stylu. V místnosti se mnou čtyřiadvacet hodin denně někdo byl. Jeden z hlídačů mi řekl, že běžná vazba vypadá tak, že se v jedné místnosti tísní dvacet až třicet lidí v nejnutnějším oblečení, tělesné potřeby člověk vykonává před zraky ostatních, samozřejmě je vedro a vlhko,“ dodával. 

Po 13 dnech ve vazbě bydlel u českého honorárního konzula. U soudu jeho případ na rozdíl od Jaška neskončil, Tobolkovi vrátili pas a mohl se vrátit do Česka.

Policie v Togu zadržela českého studenta Radima Tobolku kvůli podezření ze špionáže. | profimedia.cz, Univerzita Hradec Králové

To odlet z Afriky byl u další trojice Čechů podstatně dramatičtější. Ze špionáže byli obviněni Jiří Cetel, Jan Coufal a Michal Veber. K jejich zadržení došlo v říjnu 2011 v Zambii. Během procházky metropolí Lusaka si totiž údajně vyfotili i leteckou základnu a vjezd do kasáren Mikango. V reálu šlo pak o fotku vyřazeného letadla, Češi fotky pořídili z veřejného prostoru.

Za špionáž jim mělo hrozit až 30 let vězení, jak uváděla i agentura Reuters. Na rozdíl od Jaška však byli propuštěni na kauci po sedmi dnech – do domácího vězení. Bylo jim však zakázáno vycestovat ze země. Podařilo se jim však uprchnout, zemi opustili v tajnosti a patrně ne zcela legální cestou. I tady padaly obavy – stejně jako v případě Jaška – že by Čechy nečekal v Zambii spravedlivý proces. Tehdy byl ministrem zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09), dopis zambijské hlavě státu psal i tehdejší prezident Václav Klaus. Okolnosti návratu Čechů nekomentoval tehdy ani on, ani samotní „uprchlíci“. 

Trojice zadržených Čechů | Archiv Blesku

A pak je tu případ, který také, jako v případě Jaška, dořešen nebyl – únos Čecha Pavla Hrůzy, který pracoval na ropné plošině v Libyi. Došlo k němu 6. března 2015. Zatímco v případě Toga a Zambie byli Češi zadrženi oficiálními příslušníky a v případě Angoly povstalci podporovanými Západem, v Hrůzově případě šlo o teroristy, kteří se později přihlásili k Islámskému státu.

Vyučený kuchař Hrůza, který do Libye jezdil za prací, pracoval pro firmu VAOS (Value Adder Oilfield Services) na ropném poli Ghani – jako cateringový koordinátor. I když několik rukojmí dalších národností bylo již propuštěno, Hrůza nikoli. „Případ se samozřejmě řeší, ano, je to dlouhou dobu. Ale vzpomeňme si na případ těch dívek (Hanka a Tonča, pozn. red.), které vlastně dva roky byly drženy v zahraničí. Tyto věci prostě dlouho trvají, obzvlášť v zemích, kde hrozí takové nebezpečí, jako je Libye. Na případu děláme, ale především na něm dělají naše tajné služby,“ uvedla Blesk.cz mluvčí ministra zahraničí Michaela Lagronová.

Čech Pavel Hrůza byl unesen v Libyi teroristy z Islámského státu. | Facebook