Horáček ztratil hlas. Proč na Staromáku dělal moderátora a kolik tam bylo lidí?

Michal Horáček bude v lednu 2018 jedním z adeptů boje o Hrad, jak už to tak vypadá. Také mluvčí současného prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček má však díky tomu jasno. Tvrdí, že páteční akce na Staroměstském náměstí byla začátkem Horáčkovy prezidentské kampaně. Často mluvil dokonce o kampani 3H – Horáček, Herman, Halík.

Známý textař a skladatel Horáček vystoupil jako moderátor. O produkci se pak starala jeho agentura, o pomoc na pódiu i v zákulisí požádal Horáčka hlavní svolavatel akce Petr Gazdík (STAN), místopředseda Poslanecké sněmovny, který se nijak netají tím, že sám by to zorganizovat prostě nezvládl. A Horáček v tomto patří k české špičce. 

Klaus: Lidé na Staromáku byli bezohlední. Ale Zeman jim dal záminku

Společně přitom odmítají, že by šlo o začátek Horáčkovy prezidentské kampaně. S Tomášem Halíkem pak vůbec nemluvil, podle jeho informací na náměstí ani nebyl. Zato Daniel Herman (KDU-ČSL) nechyběl. Právě ministr kultury měl jeden ze silných projevů během pátečního večera, jehož vrcholem se stalo předání ocenění olomoucké univerzity Jiřímu Bradymu, muži, který přežil holokaust, prošel Terezínem a Osvětimí, vyznamenala ho britská královna i německý prezident. Ale Zemanův Hrad jej doposud při předávání opomíjel.

Jako moderátor nesedl každému

Přinejmenším na sociálních sítích se pak lidé podivovali, proč vzal Horáček roli moderátora a nezařadil se raději po bok Daniela Hermana, Petra Pitharta a dalších, aby přednesl ucelený projev.

„Ano, přiznávám, bylo to neskonalé pokušení: vystoupit před deseti tisíci lidmi shromážděnými ze všech koutů naší země a využít té šance pro vlastní cíle. Hlava se z toho zatočí a člověku se tolik chce říct, co někteří očekávají; něco důrazného a burcujícího. Takovým pokušením je však nutné se bránit. Shromáždění na Staroměstském náměstí bylo společnou oslavou státního svátku a já si předsevzal úkol to pouze moderovat. Řekl jsem to předem, mnohokrát. A pokud něco řeknu, je to slib – a ten se porušit nesmí,“ vysvětloval na Facebooku.

Hájí se v momentě, kdy jeho styl moderování ne každému sedl. Některé lidi překvapil, třeba žoviálními poznámkami namísto vzletných slov. „Tato hra moje nebyla. Patřila těm, kteří chtěli radostně, sebevědomě a důstojně oslavit státní svátek. Nepřišli kvůli mně, já přišel kvůli nim. Zakrátko začne jiná hra. Má vlastní. Bude mít pravidla, která mi řeč důraznou, a bude-li třeba – i burcující, dovolí. Ale všechno má svůj čas,“ dodává Horáček.

Nad svou moderátorskou rolí se pozastavuje i v rozhovoru Blesk.cz. A vysvětluje i to, jak se zvládl dát zdravotně do kupy, když před velkou akcí na „Staromáku“ stačil oněmět.

Horáček a Gazdík čelí za plný Staromák útokům. Ovčáček: Šířili zlobu

„Byly tam minimálně tři O2 areny lidí“

Na zaplněném Staroměstském náměstí vystoupila řada řečníků se silnými projevy. Co vás osobně v průběhu akce nejvíce zaujalo?

Ta citová stránka. Podobné pocity sdílely desetitisíce lidí. Do Prahy se sjeli lidé z nejrůznějších míst naší země. Obdivoval jsem ty, kteří se tentýž den vraceli do Karviné, do Frýdku, do Ústí, do Hodonína...

Nejsilnější moment nastal, když jsem Staroměstské náměstí nechal zhasnout a vyzval přítomné, aby zapálili svíčky jako poděkování všem, kteří se o náš stát zasloužili a podstoupili při tom nebezpečí, věznění, někdy i smrt. Pro mě osobně to bylo tím silnější, že Ondřej Ruml k tomu zpíval píseň Sebastián s mým textem, věnovanou statečným lidem českého disentu.

Co říkáte na velké množství lidí, kteří si na Staroměstské náměstí našli cestu? Odhady se různí – dokážete si tipnout, kolik lidí mohlo na náměstí být?

Myslím, že odhadnout to dokážu vcelku dobře. Vloni jsem totiž moderoval koncert v O2 areně, kterou zaplnilo 13 000 posluchačů. Pozoroval jsem je tehdy z pódia po dvě hodiny... A troufám si říct, že na Staroměstském náměstí bylo lidí aspoň třikrát tolik a mnoho dalších se tísnilo v Celetné či Železné ulici. Existuje i mnoho fotografií pořízených ze staroměstských věží a vím, že na kvalifikovaný odhad jsou exaktní metody. Jsem zvědav, co přinesou.

Pískání na Zemana, plný Staromák i hody na Hradě: Top momenty oslav 28. října

Ujal jste se moderátorské role, jak jste předem avizoval. Petr Gazdík v rozhovoru pro Blesk.cz říkal, že vás oslovil s prosbou o spolupráci i v případě organizace. Tu zastřešila vaše agentura. Jak náročné bylo tuto akci připravit?

Mohl jsem vystoupit jako jeden z řečníků. Přijal jsem však úlohu moderátora, která roli řečníka vylučuje. Pokorně jsem pozvaným připravil prostor a staral se hlavně o řešení technických problémů. Bylo jich během těch čtyř dnů příprav až neskutečně mnoho, vypočítávat je nebudu.

Snad jen: můj nápad zhasnout Staroměstské náměstí a zapálit svíčky je napřed jen nápad. Ale dá se to vůbec provést? Kdo to může udělat? Jsou k tomu potřeba povolení? Jaká? A budou mít lidi s sebou ty svíčky? Jestli ne, je potřeba je koupit. Ale ne o státním svátku, to jsou všechny obchody, kde jich můžete koupit tisíce, z moudrosti našich zákonodárců zavřeny... a tak dál. Samozřejmě jsem to neřešil sám, ale s pomocí lidí svého ad hoc shromážděného týmu. Odvedli fantastickou práci, každému z nich moc děkuji.

Modlitby za hlas a pastilky z Islandu

A jak náročné bylo pro vás osobně akci absolvovat, když jste se v týdnu potýkal se zdravotními problémy? Prý jste ztratil hlas? Jak jste se zvládl do pátku takto vykurýrovat, činila Vám odeznívající nemoc nějaké potíže?

Poprvé v životě se mi stalo, že jsem úplně přišel o hlas. A jako na potvoru v pondělí. Nemohl jsem napřed ani šeptat, všechno jsem musel psát, prostě jako němý. Moc se to nelepšilo, takže jsem se nakonec obrátil o pomoc. Předně jsem se pomodlil a pak jsem polykal Müllerovy pastilky z islandského lišejníku. V pátek po poledni se hlas stal jakž takž použitelný. Říkám si – nadarmo nestojí v Písmu psáno: Klepejte, a bude vám otevřeno.

„Nehorázně lže.“ Šéf komunistů Filip vyzval Hermana po kauze Brady k demisi

Akce se odehrála v podhradí, což bylo ostatně i v jejím názvu. Jaký vzkaz podle vás vyslala na Pražský hrad?

To nevím a ani to nezkoumám. Osobně jsem nechtěl vysílat na Hrad žádný vzkaz. Chtěl jsem, abychom my, kterým leží na srdci politický a společenský stav naší země, společně oslavili její státní svátek. Je to země, kterou milujeme. Jsou chvíle, kdy je potřeba dát to najevo.

Hradní mluvčí Jiří Ovčáček na svém Twitteru uvedl: „Státní svátek 28. 10. v kostce. Na Hradě důstojné oslavy, oceněny skvělé osobnosti. Na ‚Staromáku‘ kampaň Horáček–Gazdík a nenávistná zloba.“ Co říkáte na jeho slova?

Nic. Nemohu reagovat na výroky všech podřízených úředníků všech institucí. A už vůbec ne na ty, které se skutečností nemají vůbec nic společného. Každý, kdo na Staroměstském náměstí byl nebo se aspoň díval na nějaký přenos, podle mého soudu zaznamenal, že jsme se sešli s dobrou vůlí, radostí a občanským sebevědomím – a zášť a zlobu, natož nenávist, jsme odmítli.

Co říkáte na kauzu nevyznamenání Jiřího Bradyho a jak na vás při osobním setkání pan Brady působil? Jak jste vnímal to, když mu lidé na Staromáku dlouze tleskali a on přebíral ocenění od olomoucké univerzity?

Na nevyznamenání pana Jiřího Bradyho svůj názor mám, nicméně neznám všechny zjevně mnohé peripetie příběhu natolik dokonale, abych mohl cokoli tvrdit. Mohu však s čistým svědomím říci, že jeho vyznamenání z rukou rektora nejstarší moravské univerzity mě potěšilo, jde totiž o laureáta se silným, inspirativním životním příběhem.

A samozřejmě máte pravdu, že lidé na Staroměstském náměstí shledali to ocenění správným, bylo těžké ubránit se dojetí. Osobně na mě pan Brady zapůsobil jako pokorný, zvláštním způsobem moudrý člověk. Dojal mě i tím, že řekl: Mám velké bohatství, a tím jsou mé děti. Tohle je moje dcera...