Nejvlivnější Čech v Bruselu: Auta bez řidiče? Tiráky o práci nepřipraví

V Bruselu proběhla konference „Revoluce na kolech“ o autech bez řidičů, na které vystoupili mj. europoslankyně Dita Charanzová (ANO) či šéf frakce ALDE a belgický expremiér Guy Verhofstadt.

Blesk.cz byl u toho. Řešila se budoucnost na evropských silnicích – a co dělat pro to, aby se přiblížila realita s autonomními auty, která nás odvezou, kam budeme chtít. Aniž by kdokoli musel usednout za volant.

Zajímavou debatu s experty včetně zástupců automobilek a vývojových společností vedl Ivan Hodač. Pražský rodák, který byl do roku 2013 dlouhých dvanáct let generálním tajemníkem ACEA (Asociace evropských automobilových výrobců).

Dnes je Hodač mj. poradcem Evropské komise či předsedou správní rady platformy Aspen Institute Prague, kde se setkávají představitelé politiky, neziskového sektoru, byznysu i osobnosti z veřejného prostředí. Hodač ve funkci nahradil Michaela Žantovského. Financial Times Hodače označil za jednu ze třiceti nejvlivnějších osobností bruselské politiky.

I na české silnice míří auta bez řidičů. Charanzová: „Pro ženy v Praze úžasné“

Nejprve obecně. Jaká jsou z vašeho pohledu nejvýraznější pozitiva aut bez řidičů?

Největší pozitivum je bezpečnost, samozřejmě. Ale i to, že si v tom autě budete moci dělat ne, co chcete, ale i jiné věci. Fakticky si tam člověk bude moci odpočinout, ale musí mít nějakou důvěru k těm technologiím. Já si do toho auta nesednu a nenechám ho jet, aniž bych věřil těm technologiím. Další výhoda je v tom, že můžete spojit to, že to auto budete řídit, když chcete, a nebo že ho nebudete řídit, že to auto pojede samo.

V našem případě, v mé rodině – já bych to řídil, potom bych za to strčil manželku, dali bychom to na automatického pilota a jelo by to. Pro toho spotřebitele je to další fáze vývoje automobilového průmyslu a je to další fáze vývoje mobility. My budeme hledat opravdu a dost těžko nové způsoby mobility a tohle nám pomůže.

Během konference však padla i řada obav. První se týkala legislativy. Toho, kdo bude moci za to, když se něco stane. Jak vy vidíte tenhle problém?

Já jsem to označil jako šedou zónu a myslím si, že to pořád není vůbec jasné. Pokud mi někdo řekne, že jsem zodpovědný jako řidič a dneska jsem, a přitom já tu zodpovědnost předám nějakým novým technologiím a ta technologie způsobí to, že se stane nějaká nehoda, tak já s tím mám pořád strašný problém.

Já prostě nebudu věřit tomu autu a taky nenechám to auto jet samo, když budu muset platit za to, když se něco stane, aniž bych já na tom měl vinu. Už se těchto případů stalo dost a pro mne je to jeden z nejdůležitějších aspektů, které musíme vyřešit.

Řeší se také zároveň kyberbezpečnost, protože celá tato technologie je odvislá od přenosu dat. Co dělat proti tomu, aby hackeři data neukradli, nezneužili, aby se technologie nedostala do nesprávných rukou? 

To je zase otázka zákonodárců, také otázka toho průmyslu, standardizace atd. Zaprvé nesmíme otevřít mnoho dveří, musíme otevřít jenom ty dveře, které musí být otevřeny. Zadruhé ta data musí být opravdu v mém vlastnictví jako vlastníka auta v tomto případě.

A potom tady musí být legislativa, která mě bude ochraňovat. A také si to bude muset řešit ten průmysl, ne automobilový, ale ten, co tato auta bude dávat na silnice. To nebude jen o automobilovém průmyslu, to budou všichni ostatní – Telecom, Intelnet, všichni dodavatelé – to bude pořád ještě dost složité a je to jedna největších otázek.

Zajímavá otázka však padla i od zástupce Volva. A sice obavy lidí z toho, že jakmile třeba kamiony budou bez řidičů, lidé přijdou o práci. 

Podívejte se, při první průmyslové revoluci lidé přicházeli o práci, při druhé taky, teď jsme na čtvrté a já to slyším pořád. Já si to nemyslím, já si fakticky myslím, že jsme schopni ty lidi, co nebudeme používat k tomu, aby řídili ty náklaďáky, použít k tomu, aby dělali něco jiného. Mohou být v logistice, můžeme je přesměrovat někam jinam.

A není to jenom případ dopravy. Je to i otázka automatizace, robotizace, která nastane. Fakticky si myslím, že to nebude mít dopad na zaměstnanost, protože kdyby to mělo dopad na zaměstnanost, tak tady budeme mít dost velké problémy.

Kromě zaměstnanců se skloňovala i jiná skupina. Eurokomisař Oettinger zmiňoval, že ve třídě jeho 18letého syna nemají jeho spolužáci tolik zájem o řidičské průkazy a vlastnictví aut. Myslíte si, že se vnímání této generace směrem k autům proměnilo? Mohou jim tyto nové technologie nějak vyjít vstříc?

To vnímání se změnilo stoprocentně. Lidé si to ale pořád neuvědomují. Třeba v Japonsku už je daleko důležitější mezi mladými lidmi, jestli máte smartphone, iPad, jestli jste připojený atd., než že máte auto. Tam ten status, symbol je založený na něčem jiném. V Evropě už se to začíná také objevovat. Mladí lidé si myslí, že nepotřebují auto. Nepotřebují to auto, že ano. Ale každý potřebuje nějaký status, symbol, který je dnes přes aplikace, chytré telefony. Toto se bude měnit a v budoucnosti tenhle průmysl nebude prodávat auta, ale bude prodávat mobilitu.

Dnes, v roce 2016, je bodem číslo 1 pro automobilový průmysl právě mobilita. V minulosti to bylo sedmé až desáté, dnes je to číslo 1. Průmysl se na to musí nějakým způsobem připravit. Ale máte svatou pravdu, jestli automatická auta tohle nějakým způsobem vyřeší? Je to možné. Jakmile si do toho auta sednu, jsem připojen, connected. A to ti mladí lidé chtějí. Můžete si tam dělat, co chcete, a to auto vás někam doveze. Toto asi nebude možné v hromadné dopravě, ale bude to možné v tom plně automatickém autu. Které může vrátit zpátky průmysl a zájem o ty výrobky tam, kde to bylo dřív. Ano, věřím tomu.

Lidé, když slyší o autech bez řidiče, autonomních autech, tak se ptají jednoduše také kdy. Kdy to přijde, kdy to bude praxe. Probíhají sice testování v Americe, bude probíhat patrně i další v Evropě. Jak vy vidíte do budoucna tento vývoj?

Já nejsem moc optimistický. Vím, že tady zaznělo, že to bude v roce 2019, že to je rychlejší, také tady zaznělo v roce 2030, v roce 2035... Ty technologie dnes existují, ale také tady bylo jasně zmíněno, že budete mít dlouho, dlouho na té silnici auta, která jsou manuální, která jsou připojená, a auta, která jsou automatická. A než vyřešíme tento mess (nepořádek – pozn. red.) na silnicích, jak se to tu nazvalo, tak to bude dlouho trvat. A budeme mít velký problém se zodpovědností. Není to otázka těch technologií, ty technologie tu jsou. Nejsou sice stoprocentně vyvinuté, ale ty by tady měly 2020, 2025 být.

Je otázka dát na silnici dohromady všechna tahle auta, která se budou chovat úplně jinak. Staré auto nebude mít schopnost, aby mělo interakci auto–auto, vehicle to vehicle, to neexistuje. Takže já fakticky to vidím trochu jinak a divil bych se, kdyby před rokem 2030 jsme viděli více automatických aut než pět procent trhu. Stejně tak se mluvilo o elektrických vozech, říkalo se, že se dají na silnice v roce 2012, 2013, 2015, v roce 2020 budeme mít v Evropě pět procent, možná šest procent elektrických vozů. To je stejný případ.