Při sebevražedné operaci odstranili Heydricha. Hrdiny uctil v Praze i Bělobrádek
Oběti parašutistů, kteří se zapojili do atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, uctili v sobotu v Resslově ulici v Praze. Nechyběli vojáci s věnci, ani vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), který vyzdvihl hrdinství Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše a dalších parašutistů. Během piety se však připomněl i zrádce Karel Čurda, který přinesl gestapu důležité informace, dostal odměnu a po válce provaz.
Hrdinství sedmi československých parašutistů a památku obětí heydrichiády připomněl v sobotu dopoledne pietní akt v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje v Praze.
Vojáci, mezi nimiž byla i dvojice atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, padli v chrámové kryptě přesně před 74 lety. Vzpomínkové akce a bohoslužby za zemřelé se zúčastnily desítky lidí. Věnce k pamětní desce položili veteráni, politici či armádní velitelé.
„Každý národ, každý stát se identifikuje s nějakými symboly, ať už jsou to symboly státnosti, ať už jsou to hrdinové. Tohle bezpochyby hrdinové jsou. Ta součinnost mezi určitou odvahou a zároveň i obětí je to, co je výzva do dalších let. Protože oběť nám tu teď chybí,“ řekl vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL).
Atentát na Heydricha považují historici za největší protinacistický odbojový čin v Evropě. Spáchali ho 27. května 1942 Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Dalších pět parašutistů se podílelo na přípravě, nebo chystali atentát na protektorátního ministra školství či měli za úkol dělat sabotážní akce.
Po atentátu, který byl cílem operace Anthropoid, nastal teror a masové popravy. Vrcholem heydrichiády bylo v červnu 1942 vyhlazení Lidic a Ležáků. Bohoslužba připomněla i památku všech obětí. Operace Anthropoid jako teroristická událost byla legitimní válečnou akcí a reakcí na nacistický postup, zaznělo v sobotu na pietní akci.
Halloween i Valentýna známe, tohle datum ne, postěžoval si voják
Během pietní akce Resslovu ulici, v níž chrám stojí, policie uzavřela. Prostor před kostelem zaplnily desítky lidí. Za zvuků vojenské hudby položili věnce k pamětní desce zástupci vlády, Hradu, Parlamentu či veteránů.
Zazněla nejprve slovenská, pak i česká hymna. Následovala bohoslužba za zemřelé. Účastníci si pak prohlédli i kryptu.
Květiny se stuhami v národních barvách měli s sebou i přihlížející, mezi nimi nechyběli třeba chrudimští výsadkáři. „Všichni dnes vědí, kdy je svatého Valentýna nebo Halloween. Tohle datum ale neznají,“ posteskl si jeden z nich.
Sebevražedná mise československých parašutistů a zrádce Čurda
V případě atentátu na Heydricha šlo o sebevražednou operaci. „Přesně tak. Oni měli v těch svých původních pokynech, které přímo popisovaly útok na Heydricha, zmínku o tom, že pokud by všechny prostředky selhaly, veškeré zbraně, tak měli mít u sebe trhavinu a v případě neúspěchu sdílet smrt se svým cílem,“ řekl ve sobotu České televizi Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu.
Po atentátu pravoslavná církev poskytla mužům útočiště v cyrilometodějském chrámu. Po vyzrazení kostel obklíčilo několik stovek vojáků wehrmachtu, příslušníků SS a policistů. Sedm Čechoslováků se nevzdalo, s přesilou bojovalo šest hodin.
S informacemi o atentátnících přišel na gestapo parašutista Karel Čurda. Nacistům poskytl zásadní informace, které je nasměřovaly k cyrilometodějské kryptě. „Ve své době patřil opravdu mezi ty nejlepší z nejlepších,“ poznamenal Špitálník. „Proč zradil, to je věčná otázka. Zřejmě svou roli sehrál tlak rodiny, tlak matky a zároveň možná amnestie, kterou Němci vyhlásili na jakékoliv informace o pachatelích atentátu. Určitě svojí roli sehrálo i to, že Karel Čurda byl v té chvíli sám, že nebyl v té skupině parašutistů,“ dodal v ČT.
Otázkou je i finanční motivace. Čurdovi vyplatili odměnu půl milionu říšských marek, po válce se však přihlásil na četnické stanici v Manětíně, byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a v dubnu 1947 oběšen na Pankráci. O milost nežádal.
Tak jako Beneš byl označen za veřejného nepřítele číslo jedna, stejné označení platí pro každého, kdo slouží tomuto Benešovi, který za bídný žold Anglie plní rozkazy, aby čeští lidé šli na jistou smrt. Uvědomme si, že naše mládež má všechny předpoklady k tomu, aby mohla být ve Velkoněmecké říši uznávána, aby nalezla nejrůznější možnosti svého uplatnění. Hanebný čin, spáchaný minulou středu na Zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Heydricha, representanta říšské svrchovanosti, který se zapsal do srdcí pracujících českých lidovou opravdovou přátelskou péčí, ukázal, jak je nutné, aby český národ byl stále v nejpevnějším svazku se svými zákonnými představiteli zde ve vlasti. Zákeřný zločin nám nejen ukázal, že všichni Čechové musí nastoupit jako jeden muž na ochranu řádu Říše, který je dnes také řádem českým. Kdo přihlíží jako pasivní divák, vřazuje se do fronty nepřátel. Věřím, že nikdo z vás nechce být hrobařem svého národa, věřím, že český národ prokáže i tu svou životní sílu, kterou nezlomí a neotráví jed lžipropagndy, věřím, že život národa našeho je věčný. A je-li mi dnes jako jednomu z mladých českých lidí dána příležitost, abych se k vám na tomto přeslavném historickém náměstí, posvěceném slzami i slávou dějin, obrátil s českou výzvou, abyste stáli v pevném semknutí v českém šiku za Velkoněmeckou říší, je tím dokazována i nejlepší vůle této Říše nedělat znaménko rovnosti mezi poctivým českým pracovníkem a sabotážnickou pobudou v žoldu společného nepřítele. Tato nejlepší vůle Říše musí však nalézt odezvu v boji, který vyhlásí celý český národ společnému nepříteli. Jsme příslušníky arijské rasy, národa, který tak jako po tisíc let patřil k Říši, s touto Říší prožíval dobré i zlé, pod vlivem této Říše stavěl svou kulturu a rozvíjel svou duchovní a tvůrčí velikost.