„Pyšná princezna“ Zeman a jeho rádcové nenašli recept na skandály. Což takhle dát si Šloufa, pane prezidente?

Prezidentova popularita klesla během prvního roku ve funkci k bodu mrazu. Kladně jeho působení vidí pouze 15 procent obyvatel. Zemanovo projevování přitom zůstává na veřejné sféře už přes dvacet let stejné. Pyšné vystupování, občas nemístně vtipné bonmoty, machiavelistická politika a záliba v cigaretách, bůčku či alkoholu.

Důvod rekordního poklesu je tedy třeba hledat jinde. A najít ho lze v lidech, kterými se prezident oklopil po svém zvolení. Na tom měl velkou zásluhu Miroslav Šlouf, se kterým se ovšem po svém zvolení Zeman rozešel ve zlém. Ať byl ale Šlouf jakýkoliv, ve svém řemesle pragmatické politiky a účelné komunikace se vyznal.  

Viróza, pornoskandál a trapně mlčící rádcové

Ze svého vyhnanství se Šlouf jen mohl smát, jak noví rádcové Miloše Zemana, které by zřejmě Šlouf neváhal označit za neschopné břídily, páchají jednu chybu za druhou. Amatérské vystupování kolem „pornoskandálu“ Zemanovy dcery Kateřiny či jeho „virózy,“ neschopnost korigovat Zemanovy výroky či trapné vystupování Zemanova kancléře Mynáře ohledně jeho bezpečnostní prověrky.

To vše by protřelý mazák Šlouf pravděpodobně ustál s grácií, zatímco současní Zemanovi rádci působí jak spolek neschopných vyžírků, kteří se přisáli a jejichž jediným cílem je vytřískat ze Zemanova stínu co nejvíc. Ostatně Zeman měl pro lidi, co mu vše odkývali vždycky slabost. Byl to právě on, kdo si pověstného Stanislava „igelitku“ Grosse vybral za svého nástupce v úřadu premiéra.

Zemanovi lidé nevěří, Zemanovi se lidi smějí

A tak se Zemanovi po necelém roce v úřadě stalo to nejhorší, co se politikovi může stát. Nejen, že mu lidé nevěří, lidé se mu smějí. To, že k tomu došlo, ale není pouze chyba prezidenta, ale i týmu okolo něj. Skandály měl předchozí prezident Klaus, skandály měl i Havel. Týmu okolo nich se však dařilo do značné míry krýt svému šéfovi záda. Což takhle dát si Šloufa, pane prezidente?