Dobeš o pěstounském synovi: Radši se vrátil do ústavu, než být s námi

„David je chytrý kluk. Ve škole míval samé jedničky, byl nejlepší ze všech. Ale ta subkultura, ze které pocházel, ho nevratně poznamenala. Přijímat jakákoliv pravidla pro něj bylo velmi obtížné,“ vyprávěl ministr. Chlapce prý měli s manželkou rádi jako vlastního, ale nestačilo to.

Chtěli jsme jen, aby neskončil v kriminálu, říká Dobeš

O Davida se Dobeš staral ještě mnohem dřív, než si ho vzal domů. Měl ho v takzvané hostitelské péči. „Když jsem ho poznal, neuměl si ani namazat chleba, protože v dětském domově ho před něj postavili už namazaný. Musel se učit úplně základní, běžné věci,“ pokračoval.

Proč si tedy nikdy nevšiml, že je hoch problémový? „Když u vás takové dítě bývá jen občas, chová se jako návštěva. Snaží se, dělá, co vám na očích vidí, neustále děkuje. Když u vás pak ale začne bydlet, je to člen rodiny a přichází ta tvrdá realita,“ vysvětloval.

Život bez rodiny po dětských domovech se na chlapci údajně podepsal. Matka i babička mu zemřely, jedni pěstouni už ho vrátili rovněž kvůli úmrtí v rodině. „Náš jediný cíl byl ten, aby dokončil devítku, dostal se na učňák, koupil si garsonku někde 2 kilometry od nás a slušně žil. Chtěli jsme prostě zabránit tomu, aby nakonec skončil v kriminálu,“ přiblížil ministr svou motivaci.

Protelefonoval 20 tisíc měsíčně

Ke všem svým synům se prý manželé Dobešovi chovali stejně – dva mají společně a jednoho má Dobeš ve střídavé péči z prvního manželství. „V sobotu se u nás doma uklízí, každý dělal něco. V neděli se pak píší úkoly a učí se. Děti sice nerozmazlujeme, ale když něco chtějí a není to přemrštěné, koupíme jim to. O víkendech se třeba můžou dívat na televizi i po 22. hodině. To všechno ale v domově není běžné, není tam takový řád, pravidla. David tím byl prosáklej, to nezměníte,“ vykládal ministr dál.

Pěstounství prý nebylo vůbec lehké, chlapec klidně protelefonoval 20 tisíc za měsíc. Vše nakonec vyvrcholilo v květnu útěkem z domu. „Utíkal vždycky, ale od nás ne. Až letos na jaře… Sebral nám peníze a zmizel. Manželce v té době umíral tatínek, ale protože jsme celou noc běhali po Praze a hledali Davida, nestihla se s ním ani rozloučit.“

Pozdě večer si nakonec pro hocha přijeli na policejní stanici – zadržela ho hlídka u Václavského náměstí. „Seděl tam a první, co řekl, bylo, že už k nám zpět nechce, že chce zpátky do ústavu. Tam, kde je zvyklý, kde to zná, do té své subkultury. Bylo to naprosté rozčarování, bezmoc,“ přiznal Dobeš. Chlapec si ale stál za svým. „Nejhorší teď je, když se náš malý syn probudí a ptá se, kde je Dáda. Všechny nás to bolí, ale nebylo jiné východisko,“ dodal.

Jak to bude s Davidem dál, zatím Dobeš netuší. „Nevím, jestli se budeme vídat. Jednou jsem za ním byl, ale jak to bude do budoucna, to je otázka,“ řekl. On sám prý není ten typ, který by na hocha neustále zpovzdálí dohlížel, jestli dělá věci správně. „Musím taky chránit svou rodinu,“ doplnil.

Psychologové: Pěstoun měl s problémy počítat

Marie Vodičková (Fond ohrožených dětí): „To, že dítě okrade náhradní rodiče nebo utíká, není neobvyklé. Často je umístění do ústavu jediným řešením. Dítě se vzpamatuje. Náhradní rodiče by mu ale měli dávat najevo, že o něj dál stojí. Pokud s ním kontakt utnou, může to mít těžké následky.“

Karel Humhal (psycholog): „Děti z domovů ve zvýšené míře páchají podobné delikty. Ministr měl počítat s tím, že s hochem budou větší problémy, než by byly s dítětem, které by nemělo tak pohnutý osud. Úmrtí nebo odchod rodiče v raném věku dítě bezesporu poznamená.“

Jaroslav Šturma (psycholog): „Rodiče asi neodhadli, že je něco jiného starat se o dítě o víkendech a každodenně. A o kluka zejména ze strany otce. Ten zřejmě nezvážil všechny časové možnosti. Dostane-li se chlapci odborné pomoci, tak ho to nemusí v dlouhodobé perspektivě poznamenat.“