Pirát Viktor Kožený je na mizině, miliardy rozdal

„Vektor Kozeny,“ povídá mi taxikář, který nás veze z letiště v Nassau, „je asi dost bohatej, ne jako já. Na Lyford Key bydlej jen bohatý a slavný – tendle Vektor Kozeny, Sean Connery a…“ jmenuje ještě asi tři další, ale přes troubení v zácpě není rozumět.

Stydlivý muž

Jedeme na místo srazu s mužem, o němž se už dlouho neví nic. Přetrvaly jen legendy, jak si užíval, sváděl ženy a paktoval se s politiky. Nakonec potkáváme stydlivého, trochu omšelého chlápka s firemní brašnou na notebook. Žádná ochranka, žádné ženy, osamělý muž v kulise velkého světa karibského střihu.

Viktoru Koženému se stýská. Vypráví nám, jak často bloudí Prahou po internetu a prohlíží si domy i lidi. Naposledy byl na nádvoří Pražského hradu. „Zajímalo mě, jak to tam teď vypadá, a je to hezké,“ pochvaluje si a přiznává, že stále pomýšlí na to, že by se mohl stát českým prezidentem. „Teď pro to není politická půda, ale není všem dnům konec. A mimochodem, role premiéra v České republice je podstatnější, takže by mě spíš možná zajímala ta,“ říká.

CHATUJTE S VIKTOREM KOŽENÝM VE STŘEDU V 14 HODIN! PTEJTE SE UŽ NYNÍ!

Zatím ale bydlí ve dvoupokojovém domku na ostrově New Providence a zjevně šetří každý dolar. Po věhlasné vile na ostrově ani památky. Tvrdí, že dávno nemá víc, než z čeho tu žije střední třída. Obléká se jako kdysi, když se z billboardů culil s »jistotou desetinásobku« – do obleků, košil a jachtařských kalhot, ale zašlá sláva mu čouhá z už dost obnošených bot.

Dvakrát rozvedený

Viktor Kožený říká: „Při rozvodu s manželkou Luďkou v roce 1997 jsem přišel o všechny peníze, ale alespoň jsem zajistil děti a bývalá žena si nemůže stěžovat.“ A vypráví o svých celkem pěti dcerách – nejstarších už dospělých a nejmladší několikaměsíční.

Kam se ztratilo deset a půl miliardy, pro které je stíhán v Česku, o tom se bavit nechce. Prý je to celé vykonstruovaná politická poprava.

Žije zdravě

Během prvních deseti minut setkání načneme témata antihmoty, průměrného platu a rodinných vztahů. Dohodneme se proto, že rozhovor pořídíme až k večeru, že se nejdříve projdeme a utřídíme myšlenky. „Máme na to dva dny čas,“ naznačuje, že si rád popovídá. Procházíme se přístavem a trhem. Kožený tu pózuje v proutěných kloboucích, jako protřelý politik, zastavuje malé černoušky na ulici a fotí se s nimi.

Na oběd nás dávný návštěvník nejluxusnějších podniků světa dovede do haitského stánku pod mostem. „Sem chodím často a rád. Žiji teď zdravě, plavu, potápím se s přáteli, snídám jen bílky,“ začíná vyprávět o svém dnešním skromném životě.

Ovšem podezření, že prošustroval peníze akcionářů někdejších fondů, ze sebe smýt nikdy nedokázal; před český soud se nikdy nepostavil. V důsledku toho nemůže z Baham vystrčit nos, protože mu nad hlavou visí mezinárodní zatykač. Američané, jejichž investory údajně také doběhl při privatizaci, pro změnu v Ázerbajdžánu, dosáhli za ty roky jen toho, že Viktor Kožený skončil na dvacet měsíců v místním vězení.

Politik se nemá potit

„S krysami, bez okna a kýblem místo záchodu jsem tu seděl na hliněné podlaze, platil tisíce dolarů denně právníkům a věřil, že Bahamy mě do USA nevydají, protože to je celé nesmysl. Jako ten zpolitizovaný proces v Česku.“ Bahamy ho Američanům nakonec nevydaly, ale užily si to – v dlouhých měsících za katrem s vrahy prodělal zápal plic a několik srdečních příhod. Než se konečně po dvaceti měsících mohl na svobodě osprchovat, říká, že „dvakrát skoro umřel“.

Stojíme v předsálí místního parlamentu, Jan Šibík fotí Viktora Koženého v galerii poslanců, díváme se ze dveří na budovu soudu, odkud putoval do bahamské vazby. Celé dva dny, které s námi strávil, se choval nadmíru vstřícně. Vypůjčil si náš klobouk, vymýšlel místa, kde ještě fotit; kam se nedalo vejít vraty, pokusil se překonat plot. Nechal se fotit všude a s kýmkoli. Jedinou výjimkou byla socha piráta před hospodou nedaleko náměstí. „S pirátem snad raději ne,“ řekl Janu Šibíkovi Viktor Kožený. „Jsem už celý zpocený a správný politik, ten se na fotkách potit nesmí, alespoň se to říká.“