Bílá prezidentu Klausovi: Za vás se vždycky budu prát jako tygr!

Najednou si ta naše česká povaha našla společného viníka a měla pocit, že se musí za vše, co se jí samotné nepovedlo, prostě pomstít. A tak když pršelo, bylo to jistojistě tím, že Klaus verzatilkou propíchal mráčky. Všude jsem narážela na lidi, co měli plnou hubu „výhrad, soudů a urážlivých komentářů.“

Poslední tečkou ale pro mne byl jakýsi televizní rozhovor, kde se redaktorka k panu Klausovi chovala tak příšerně, že ji musel zastavit a řekl: „Celou dobu, co nebyly puštěné kamery, mi říkáte, jak si mě vážíte a jak mě máte ráda. Jen co se zapnou, mluvíte tak, že se nestačím divit. O čem tedy náš rozhovor je?“ V tu chvíli mi došlo, že jestli něco okamžitě neudělám, že budu jen dál mlít jako ta redaktorka, o tom, že nesouhlasím s tím, co se tu děje, ale nic to nezmění, pokud to neudělám tak, aby mě slyšeli naprosto všichni.

Zašla jsem za panem Klausem na vládu

Druhý den jsem šla na Úřad vlády. Vůbec jsem nepochybovala o tom, že to, co dělám, dělám správně. Naprosto bez jakýchkoli pochybností jsem vešla do budovy a řekla, že musím nutně mluvit s panem profesorem Klausem. Byla jsem tak přesvědčivá, že mne bez výhrad za ním dovedli do jeho kanceláře a já mu mohla říct, že se za něj budu prát jak tygr. On se jen usmíval, ale myslím, že mne v tu chvíli považoval jen za toho dalšího, co chválí, jen když u toho není třetí osoba.

Když jsem vycházela z budovy, byly tam nějaké kamery, které na někoho čekaly. Mohla jsem na otázku médií, co tu dělám, říct, že jsem přišla za tetou, co tu pracuje... Ale nejsem srab! Řekla jsem, že jsem přišla vyjádřit podporu panu Václavu Klausovi...

Bylo to lidské gesto

Rozhodla jsem se spojit se se všemi, kdo mají stejný názor jako já. Nejdřív nám stačilo naše divadlo Ta Fantastika, pak byla malá i Lucerna a nakonec 6.6. přišlo se mnou podpořit pana profesora 50 tisíc lidí na Staroměstské náměstí. Rozdělila jsem sice naši zemi na ty, co fandili a ty, kteří mi to nikdy neodpustí, ale opakuji, že to nebylo politické, ale LIDSKÉ gesto. Jsem nesmírně pyšná na to, že jsem mohla být tomuto velkému člověku alespoň maličko platná. To, že se stal prezidentem, je jen logický vývoj jeho cesty a jsem ráda, že žiju v době, kdy on stojí v čele státu.

Popřála bych mu k jeho krásným narozeninám hodně zdraví a síly a hodně pevné nervy na nás všechny. Chtěla bych mu i z celého srdce poděkovat za to, že je, i za to, jaký je, a chtěla bych mu vzkázat, že bych se za něj prala jako tygr. Kdykoli znovu, i když vím, že už to nikdy potřebovat nebude...