Řval jsem, prozradil Fischer, jak reagoval na Topolovo hulvátství

„Topol spojil mé židovství s jakýmsi uhejbáctvím, což se mě děsivě dotklo. Pokud by se mě někdo ptal, zda je ten výrok antisemitský, rasistický, tak samozřejmě je. Nad tím se nedá spekulovat.“ Píše Fischer v knize, která se dostane na pulty knihkupectví už zítra.

Kvůli Topolánkovu výroku dokonce vystoupil Fischerův syn Jan (21) z ODS, kde byl od svých osmnácti let. Jak se o urážce expremiér dozvěděl? Jaká byla jeho první reakce? Právě o tom, je dnešní ukázka z připravované knihy:

Dva tři dny poté, v sobotu 20. března 2010, bylo už doslova na dohled jaro. Na víkend jsme tehdy nikam neodjeli, seděl jsem pohodlně na gauči v obýváku, hrál si s naší Tarou, fenkou zlatého retrívra, a povídal si s rodinou o běžných věcech. Pro žádné noviny jsme po ránu nešli, a dokonce jsem si kvůli zprávám nepustil rádio. Na všechno jako by bylo dost času. Pohoda. Potom se v telefonu ozval Honza Novák, šéf Úřadu vlády, a všechno bylo jinak. „Tak jsem si předvolební kampaň představoval trošku víc v rukavičkách,“ řekl. „Ne takhle drsnou. Ale když jsem si přečet dnešní Blesk, jsem z toho vedle.“ „Co že tam bylo?“ Začal na mne vzápětí chrlit fakta... Díval jsem se pak do Blesku. Měli tam zatím jen výcuc z toho, co říkal Topolánek, zdálo se, jako by zveřejnili drobty, co někde vyštrachal jejich redaktor. Ale stačilo to. Cítil jsem nesmírnou urážku a bublal ve mně vztek. Řval jsem doma, jako málokdy. Manželka mě musela uklidňovat. Úplně jsem vypadl z formy, nebyl jsem ani přátelská hlava rodiny, ani premiér a někdejší statistik, který se umí ovládat.