Tommy Caldwell a Kevin Jorgeson se stali prvními volnolezci, kteří náročnou stěnu kalifornského El Capitana zdolali v souvislém přelezu jen vlastní silou. Měli sice jisticí lana pro případ pádu, ale šplhali výhradně s pomocí chytů v podobě prasklin úzkých jako ostří žiletky a často tak malých jako drobná mince. Pro výstup nepoužívali žádné skoby či jiné horolezecké pomůcky.

O výstup se pokoušeli 19 dní, během kterých se potýkali s neustálými pády a zraněními. Ale nakonec bylo jejich úsilí korunováno úspěchem, který završil roky trvající sen hraničící s posedlostí. Ve středu v 15:30 místního času (dnes 0:30) stanuli na vrcholu, kde je čekalo asi 200 lidí, mimo jiné Caldwellova manželka a Jorgesonova přítelkyně.

K výkonu volnolezců jim na svém účtu na Twitteru poblahopřál i americký prezident Barack Obama. Ve svém vzkazu napsal, že jejich výkon je "připomínkou, že všechno je možné".

Výkon ocenil i jeden z nejlepších světových lezců na skalách Adam Ondra. "Co se týče bigwallového lezení, tak je to nejvýznamější počin, co se kdy udál. Byl to obrovsky známý projekt a dlouho se čekalo, jestli to někdo vyleze," řekl ČTK Ondra.

V lezeckých kruzích se podle něj nyní vedou debaty, jestli by se ta stěna dala vylézt lépe a v lepším stylu. "Je to obrovský výkon, strávili na tom šest let," upozornil Ondra. Samotného ho tento výkon motivuje. "Jestli by se to dalo vylézt rychleji a lepším stylem, snad se tam někdy podívám," naznačil, že by ten projekt chtěl rovněž zkusit.

Stěna Dawn Wall je rozdělena na zhruba tři desítky lezeckých úseků, takzvaných délek. Některé délky byly dosud považovány za nepřekonatelné volnou technikou. V minulosti byla tato stěna již několikrát překonána, vždy ale za použití horolezeckých nástrojů. Prvním pokořitelem byl v roce 1970 legendární horolezec Warren Harding. Ten byl rovněž prvním, kdo El Capitan zlezl, stalo se tak v roce 1958.

Dvojice, která souvislý výstup započala 27. prosince, po celou dobu bivakovala na stěně. Potýkala se mimo jiné s řadou zranění, především pak s bolestivými poraněními konečků prstů. K ošetřování čerstvých ran používali nejen náplasti, ale také vteřinové lepidlo. Často museli celé dny odpočívat, jindy si zase pravidelně museli speciálním krémem hydratovat ruce.

AP jejich lezecký výkon přirovnala ke stylu pavoučího muže Spidermana, neboť některé úseky byly hladké jako vnitřní stěny v pokojích. Na jejich cestě k vrcholu jim pomáhal podpůrný tým, který jim dodával zásoby a výstup dokumentoval.

Dvojice se stravovala mimo jiné broskvemi v plechovkách, příležitostně si dopřávala i doušek whisky. S dlouhým pobytem museli rovněž vyřešit problém s toaletou. Místo ní používali speciální odpadní sáček, který následně zlikvidoval pomocný tým.

K výstupu na El Capitan lze využít zhruba stovku tras, ta klasická se nazývá The Nose (Nos). Tu rovněž Harding použil k prvovýstupu na El Capitan.