"Nechtěli jsme, aby kniha byla jen oslavou Fiducie, proto jsme se pokusili vřadit ji do širších souvislostí," řekla. Do knihy, která bude k dostání ve Fiducii a v ostravských infocentrech, přispělo více než 50 autorů, například historikové Martin Strakoš, Rostislav Švácha, Vojtěch Vlček a Martin Jemelka.

Antikvariát Fiducia začínal v roce 1998 v Mariánských Horách. Po půlroce se přestěhoval do Mlýnské ulice v centru města, kde je dodnes. Jeho součástí je Fotografická galerie Fiducia, Galerie Dole zaměřená na současnou malbu a klub pro kulturní akce. S Fiducií je spojen okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu, jenž ve městě čistí sochy i vysazuje bylinkové zahrádky. V týmu, který se o všechny aktivity stará, je okolo 40 lidí.

Provozovatelka řekla, že v 90. letech začali do Fiducie jezdit nejprve literární vědci a kritici,jež zval klub společně s Ostravskou univerzitou. "K tomu začaly přibývat další aktivity, třeba architektonické, a na to se nabalily další akce. Dneska už děláme témata historie literatury, architektury, sociálních věcí, děláme ateliéry pro děti, akce pro seniory, veřejné věci venku na ulici, různé happeningy," řekla Rozehnalová.

Náměstek ostravského primátora Zbyněk Pražák řekl, že Fiducia získala v kulturním životě města výjimečnou pozici. "Život ve městě obohacuje a je jedním z klubů, díky nimž je spektrum kultury v Ostravě široké," řekl.

Rozehnalová řekla, že za 20 let vzrostl počet klubů či neziskových organizací v Ostravě alespoň pětinásobně. "To je perfektní. Trošku se i rozložily síly. Já jsem třeba před deseti lety cítila větší tlak, že nemůžu ubrat počet akcí, protože kde by to lidé dělali, a oni na mě taky tlačili. Dneska už jim můžu říct: nezlobte se, my jsme trošku zaměření na tohle, běžte tam a tam, máte tady pět dalších klubů," řekla.

Přiznala, že dvakrát za dvě desetiletí chtěla s aktivitami Fiducie skončit. Důvodem byla celková únava. "Ale poslední dobou, asi od té doby, co vznikl okrašlovací spolek, mě to zase nabilo," řekla Rozehnalová.

Tlak na spolky je podle ní obrovský. Granty se mění, zpřísňují se pravidla, musí se hledat soukromé zdroje, služby, elektřina, plyn stále zdražují. "Antikvariát vlastně musí generovat pořád větší celkové příjmy, abych mohla poplatit, co je třeba. U grantů člověk dneska stráví strašně moc času, říká si, jestli to má smysl. Ale pak zase přijde zpětná vazba od ostatních, ta únava nikdy nepohltí všechny, ti ostatní ho podrží," řekla.

Radost má hlavně z lidí, kteří programy Fiducie navštěvují, z věcí, které se podařilo zachránit, jako je socha Směrník původně stojící před nádražím v Havířově, i ze zkrášlených míst, jako jsou zahrádky, o které se pak lidé nezištně starají.