Kolař už jako šestiletý chodíval zpívat do kostela, kde jej zvuk varhan poprvé uchvátil. V rodném Prostějově se začal v základní umělecké škole učit na klavír, dostat se k vysněným varhanám ale nebylo vůbec jednoduché.

"Varhany jako symbol církve nebyly za komunismu podporované. Vzpomínám si, že jsem potají chodíval k jednomu místnímu varhaníkovi, abych se s varhanním uměním setkal a nasbíral první zkušenosti," usmívá se Kolař, pro něhož zásadní obrat nastal až nástupem na brněnskou konzervatoř a později na akademii. Získal ocenění na mezinárodních soutěžích včetně Pražského jara.

Při návštěvě papeže v Brně v roce 2009 řídil hudbu při mši na letišti, kde bylo 120.000 lidí. "Úžasná byla už samotná příprava. Museli jsme vymyslet dramaturgii, zorganizovat instrumentaci a sehnat lidi. Byly to tři měsíce intenzivní práce a zkoušek," vzpomíná Kolař, kterého prý dirigovat "naučil kostel". Chrámový hudebník se totiž musí naučit mnohé - varhany, zpěv, organizační činnost, práci se sborem či orchestrem. "Ke všemu se člověk tak trochu dostane. To mě na mém řemesle baví," říká Kolař.

Nyní působí v katedrále na Petrově, kromě toho je sbormistrem Besedy brněnské, nejdéle působícího českého sboru, v jehož čele stál v minulosti i Leoš Janáček. Hru na varhany Kolař vyučuje na brněnské konzervatoři. Na výchově nové generace varhaníků jej baví především spolupráce s mladými lidmi. "Člověk je nucen nad hudbou přemýšlet i z jiného úhlu pohledu, aby ji mohl co nejlépe předat," řekl. O varhanní umění podle něj zájem je, nicméně přiznává, že zrovna davy lidí na obor nemíří. "Zájem o hudbu obecně není nijak enormní. Přece jen výdělek v této branži je dost nejistý. Varhany jako nástroj jsou navíc hendikepované tím, že si je lidé spojují hlavně s kostelem a z práce u kostela člověk živ prostě není," vysvětluje Kolař a dodává, že každoroční kapacitu dvou studentů se jim zatím naplnit daří.

Sám se věnuje také sólové dráze, vystupuje doma i v zahraničí, navštívil třeba i Japonsko a Čínu. "Čeho jsem si na východě všiml především, tak to byla vždy vynikající organizace a nástroje ve skvělém stavu. V tomto směru máme stále co dohánět," uvedl Kolař. Situace v Brně se však podle něj zlepšuje, nové koncertní varhany jsou třeba u jezuitů.

Rekonstrukci před časem prodělaly i katedrální varhany z počátku 20. století. "Na Petrově se můžeme pochlubit největšími koncertními a chrámovými varhanami v Brně. Každý nástroj je ale nějakým způsobem konstruován, má svoji určitou hudební charakteristiku, která je daná intonací a technickou movitostí nástroje. Důležitým faktorem je bezesporu i akustika, která se prostor od prostoru liší," vysvětluje Kolař.

Na rozdíl od kytaristů či houslistů, kteří vlastní nástroj dokonale znají a nosí jej všude s sebou, jsou na tom varhaníci o poznání hůře. "Musíme být dost flexibilní a vždy se přizpůsobit nejen prostoru, ale i danému nástroji. Často trpíme u různé kvality, na druhou stranu můžeme být i příjemně překvapeni," říká Kolař.

Za svého působení interpretoval skladby autorů v celém spektru varhanního repertoáru. Vždy jej však fascinovala hudba francouzského a německého romantismu.

I po velikonočních svátcích je varhaník stále v plném nasazení. "V blízké době mě čeká několik koncertů spjatých s výročím vzniku republiky. Velmi se těším i na vystoupení v chrámu svatého Víta v Praze, kde jsem doposud neměl to štěstí hrát," sdělil Kolař. Lidé si jej mohou letos poslechnout na festivalech Varhanní léto na Petrově, Maraton hudby či Bachův varhanní podzim. A samozřejmě po celý rok v katedrále při mších.