„Pach mrtvoly ze sebe nesmyjete celé dny,“ vzpomíná legenda pražské kriminálky, emeritní major Hyhlík

„Občas jsem asi opravdu trochu rapl,“ směje se Hyhlík, když vysvětluje, odkud se vzal název jeho knihy. „Když bylo potřeba jít do akce po hlavě, já byl ten, kdo šel první. Někteří kolegové váhali, já ne,“ vzpomíná s tím, že dokázal být také emotivní a výbušný, vše však v mezích normy.

Do vysněné Bartolomějské, tehdejšího symbolu prestižní kriminálky, se dostal po letech tvrdé práce. Začínal u kapesních krádeží, postupně se vypracoval mezi elitu. „První vraždu jsem zažil někdy v osmdesátých letech,“ vzpomíná. „Na Praze 1 byl zavražděn muž, byl doslova ubit nohou od stolu. My jako elévové jsme se tam přišli učit a já jsem měl možnost se poprvé potkat na případu s Jiřím Markovičem, touhle policejní nadlegednou. Na místo činu jsem se nedostal, ale tenkrát poprvé jsem si čichnul k vrahounovi,“ vypraví s tím, jak i on přispěl svou troškou do mlýna k jeho dopadení.

A právě čich se stal jednou z jeho nejsilnější zbraní. Doslova. „Když dorazíte na místo činu po pár dnech, někdy i po týdnech, hlavně v létě, ten pach mrtvoly se vám dostane pod kůži. Nejde to smýt. Sprchujete se, převlékáte, ale ten pach je z vás cítit ještě několik dní. Nakonec už to poznáte na dálku, je to velmi specifické. My s parťákem Vláďou už jsme později uměli mrtvolu doslova vyčuchat,“ říká Hyhlík. Na vraždy ho přesto nikdy nepřetáhli, ačkoliv je to pro mnoho policistů sen. „Lákali mě tam, ale já měl radši tu pestrost - vydírání, loupeže, sebevraždy… Na vraždách jsou jen vraždy. U nás toho byla spousta,“ vysvětluje.

Za čtyřicet let se naučil, že rozhodují detaily. „Výslech je umění,“ říká. „Jednou jsem měl na výslechu chlapa podezřelého z vraždy manželky. Nepřiznal se. Ale všiml jsem si, že na plastové židli, kde seděl, zůstal obrovský otisk potu. To mě zarazilo. Nakonec se přiznal. Takové maličkosti často rozhodnou,“ tvrdí v Blesk Podcastu.

Život po rakovině prsu. „Za zdraví jsem vděčná, ale s novým tělem jsem se nesžila,“ přiznává doktorka Lenka Borská

Výhružky od vrahů i věznice na vlastní kůži

S kolegou Vláďou Veselým tvořili sehranou dvojku. „Byli jsme napojení, stačil pohled a věděli jsme, co si ten druhý myslí. Občas jsme hráli hru na hodného a zlého poldu, dělili jsme si to podle nálady,“ směje se. S Veselým, ačkoliv už u policie nepracuje ani jeden z nich, jsou v kontaktu dodnes. Takové přátelství se prostě nezahazuje.

Být policistou ale znamenalo i nebezpečí. „Dostával jsem výhružné dopisy, některé mám schované dodnes. Psal mi třeba jeden brutální vrah a lupič Adolf Doležal. Ten v devadesátkách přepadl spořitelnu se samopalem. Seděl, ale pustili ho kvůli nějakým vyfabulovaným zdravotním problémům. On si ale mezitím sepsal seznam lidí, které chce odpravit. Já byl mezi nimi,“ říká Hyhlík. „Ale strach o život jsem nikdy neměl, tak daleko to nezašlo,“ dodává.

U policie prožil i změnu režimu a divoká devadesátá léta. „Po revoluci přišla velká amnestie, otevřely se hranice a s tím k nám dorazila albánská mafie, postsovětské gengy, drogy… Kriminalita šla nahoru raketově. Devadesátky byly divoké. Ale člověk se tehdy naučil nejvíc,“ vzpomíná.

Před dvaceti lety zjistil, že má HIV. „Zhroutil se mi svět. Dnes vím, že diagnózou život nekončí,“ říká advokát Petr Kalla

Nejtěžší chvíle ale paradoxně nepřišla kvůli zločincům. „V jednu chvíli jsme se s parťákem dostali do vazby na Pankráci,“ popisuje. „Bylo to absurdní, ani jsme nevěděli, proč tam jsem. Byl jsem na patře se sedmi vrahy. Když zjistili, že jsem policajt, mohl to být průšvih, ale dopadlo to překvapivě v klidu,“ vypráví s tím, že víc už se o tomhle temném období mohou čtenáři dozvědět v jeho knize.

Po 40 letech službu v roce 2020 ukončil. „Vyhoření přišlo, to ano, ale skončit jsem nikdy nechtěl. Ta práce je trochu droga. Adrenalin, zodpovědnost, to vás drží,“ vysvětluje. Dnes už má klidnější tempo. „Absťák nemám,“ usmívá se. „Ale policistou člověk zůstane napořád,“ nepopírá. A kniha? Už chystá pokračování. „Bude tam víc objasněných vražd, velké loupeže… A třeba i případ muže, který chtěl v Praze otrávit vodu kyanidem,“ naznačuje.