"Zabývá se odhalením nejtemnějším. Poté, co jsem se dozvěděl, že můj děda byl členem jednotek Revolučních (rabovacích) gard na Děčínsku, jsem se do toho kraje začal vracet, abych pocítil to, co tam pravděpodobně konal s partou zločinců a zlatokopů," řekl Týc ke své působivé práci.

Součástí výstavy jsou kulky, které Týc sám vyhrabal na kobyliské střelnici, která za druhé světové války byla popravištěm. Podle svědectví jednoho z německých ostřelovačů měla pušky takovou razanci, že proletěly popraveným a zaryly se hluboko do protějšího svahu. "Sám jsem jich na střelnici našel asi 70," řekl Týc ČTK.

Kulky doplněné křídly, aby vypadaly jako jepice, sestavil do obrazců - jejich počet v každém z rámů je doplněn vpravo dole údajem s datem a hodinou. Počet artefaktů i jejich rozestavení odpovídá tomu, kolik lidí bylo v ten čas na střelnici popraveno. Nejsou jmenovitě uvedeni, ale podle data lze poznat, že šlo o občany Lidic, pravoslavné kněží ukrývající Heydrichovy atentátníky nebo důstojníka a odbojáře Josefa Mašína.

"Posledních několik let jsem se vídal s lidmi, kteří v zemi hledají, a nechával jsem si vyprávět příběhy toho, co odkrývají. Sám jsem našel to, co se mělo rozpadnout na prach, aby se události dalším generacím vytratily a připadaly jim nedůležité, a oni zůstali nepoučeni a odsouzeni k opakování chyb předků," přiblížil genezi své výstavy.

O tom, co činil jeho děda, prý nevěděl celý život, teprve s jeho smrtí začal Týc rodinnou historii rozkrývat. "Jsem potomek člověka, který se přímo a aktivně podílel na perzekucích, vyhánění a okrádání německy hovořících obyvatel naší země, a moje rodina z toho nakradeného majetku přímo profitovala, tak jako tisíce jiných," uvedl. "Stydím se, je mi to líto, nevím co víc říct, co víc udělat, než výstavu, na které bych si přál, aby každému návštěvníkovi došlo, že jediný rozdíl mezi Němcem a Čechem, je jen jiný jazyk. To co nás ale spojuje, je kultura," řekl.

Dalšími z výrazných artefaktů na výstavě jsou hlavy symbolizující ruské, německé a české vojáky. Jsou vytvořené z prasečích žaludků. "Děda totiž obýval dům po německém řezníkovi," objasňuje Týc souvztažnosti příběhu. "Snažil jsem se z prasečích vnitřností vytvořit podobu těch sviní, které si šly v těch složitých dobách vzájemně po krku," dodal Týc, člen skupiny Ztohoven.