Nekonvenční a humorný příběh o těžké nemoci, posledních věcech člověka a o lásce, která nakonec má vždycky první i poslední slovo, nastudoval režisér a ředitel divadla Michal Zetel.

Inscenace se zabývá do jisté míry tabuizovaným tématem - otázkou konečnosti lidského bytí. Zákeřná nemoc a nevyhnutelnost smrti, s níž měl autor bezprostřední zkušenost, však není podávána tragickou, ale naopak humornou formou, neústí tedy do deprese. Poslední, co chtěl spisovatel světu zanechat jako své poselství, bylo ujištění, že nejvyšší životní devizou je láska a nejdůležitější věcí rodina.

"Já myslím, že je to rozhodnutí každého člověka. Stejně tak, jak se mění vztah k umírání, tak i třeba vztah k práci se začíná pomalu měnit. K životu nestačí jen mít práci a takzvaně čas sám na sebe, což byla podle mě móda 90. let a přelomu tisíciletí. Akcent společně stráveného času s rodinou se začíná čím dál více zvětšovat. Z osobní zkušenosti vím, že máloco nabíjí tolik jako čas strávený s dětmi," řekl ČTK Zetel.

Marvinův pokoj vypráví o dvou sestrách, Lee a Bessie, které po dvaceti letech odloučení opět sblíží Bessiina nemoc, jejíž léčení vyžaduje transplantaci kostní dřeně od příbuzného.

V New Yorku McPhersonova hra získala cenu Drama Desk Award za nejlepší hru roku 1992. Film vznikl o čtyři roky později.

Zetel svěřil hlavní role Jaroslavě Tihelkové a hostující Daně Růžičkové. V dalších rolích se představili David Macháček, Monika Horká, David Vaculík, Martin Hudec a Petra Staňková. Marvinův pokoj je letošní první premiérou Slováckého divadla. Na konci ledna na ni naváže další inscenace proslavená filmem, a to Králova řeč v režii bývalého ředitele divadla Igora Stránského.