Podle dramaturgyně Barbory Jandové je Harpagonovo lakomství na jevišti Horáckého divadla více než karikaturou a studií této neřesti spíše ryze současným pragmatismem, úpornou snahou postarat se sám o sebe a uhájit si svůj majetek. Černín ve své koncepci rozvíjí fakt, že po Molièrovi přišla generace, která už nemá dovednosti svých otců a nezná jejich dřinu. "Umí jen natahovat ruku a všech svých výhod vydobytých svými otci chce pouze užívat. To je dost výrazná paralela k dnešku," řekla Jandová. Lakomec podle ní neztratil za téměř 350 let nic na své působivosti.
Kostýmy Ireny Fila Wagnerové podtrhují dramaturgicko-režijní koncepci současné komedie. Kostýmní návrhy vycházejí z inspirací a impulzů dnešní módy a reálných postav. Metaforická scéna výtvarníka Jana Duška má evokovat Harpagonovy úzkosti a obavy - zhmotnění jeho obav a strachu o majetek. "Harpagonův prostor je plný chorobných hrozeb a paranoidních představ," podotkla Jandová.
Moliére napsal Lakomce v roce 1668. Ve stejném roce měla hra i premiéru. Klasická komedie však za Moliérova života příliš velký úspěch neměla. Na jevišti Horáckého divadla se za jeho pětasedmdesátiletou historii objevuje poprvé. Premiéra začne na velké scéně v sobotu 22. listopadu v 19:00.
