Podle pravomocného verdiktu neměla asociace automatický nárok na přiznání statusu kolektivního správce. Záleželo na úvaze ministerstva. Úřad přitom zprvu nastával názor, že činnost zvukaře je v převážné míře technická a řemeslná, nikoliv umělecká. Později sice ministerstvo kvůli soudnímu rozhodnutí svůj názor přehodnotilo, to však neznamená, že jeho přecházejícím postupem vznikla škoda, kterou by měl nyní hradit asociaci stát.
Ústavní soud stížnost označil za zjevně neopodstatněnou. Ve svém stručném usnesení hlavně odkázal na starší rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jeho odůvodnění je prý v souladu s ústavním pořádkem. "Opak se stěžovateli nepodařil prokázat," stojí v usnesení senátu se zpravodajem Ludvíkem Davidem.
Proti rozhodnutí ústavních soudců se nelze odvolat, přesto je možné, že právní bitva bude mít ještě další dějství. "Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně rozhodl, že nárok OAZA je po právu a až nadřízený soud rozhodl opačně, budeme věc řešit s našimi právními zástupci ohledně dalšího postupu," sdělil ČTK místopředseda asociace Jiří Štěpánek.
Ochranná asociace zvukařů - autorů vznikla v roce 2003 jako profesní organizace, která na principu dobrovolného členství sdružuje mistry zvuku. Asociace postupně prosadila názor, že zvukaři vytvářejí umělecká díla z hlediska autorského zákona, a mají proto nárok i na kolektivní správu svých práv.
V Česku dále jako kolektivní správci autorských práv působí Divadelní, literární a audiovizuální agentura Dilia, Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (OSA), Ochranná organizace autorská - Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (OOA-S), Gestor - Ochranný svaz autorský a Intergram - Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů.
OAZA podle informací z loňského roku zastupuje bezmála 400 zvukařů. Chrání jejich autorská práva u hudebních i audiovizuálních děl. Výběr většiny poplatků pro asociaci zajišťuje Intergram.
