Na místo neštěstí dnes dorazil například osmapadesátiletý Petr Ulrich, který byl v době nehody tříletý. "Jeli jsme vlakem s tátou ve třetím vagonu motoráku. Pamatuji si to jenom útržkovitě, jak mě vynášeli z vlaku dvě osoby na nosítkách a potom pobyt v pardubické nemocnici, utrpěl jsem zlomeninu klíční kosti a otřes mozku," řekl Ulrich, který přiznává, že 14. listopad považuje za své druhé narozeniny.
Pomník vzdálený osm desítek metrů od místa nehody vybudovala obec Stéblová v roce 2000. Podle jejího starosty Vladimíra Exnera neštěstí zasáhlo především okolní obce. "Přímo z naší obce nezahynul žádný občan, ale spíše z těch okolních obcí, především směrem na Hradec Králové," řekl Exner.
Například z obce Čeperka zemřelo při nehodě 13 lidí, řekla dnes novinářům šestaosmdesátiletá Jaruška Hlaváčková. Ta při neštěstí přišla o svého otce a další dva příbuzné. "Viděla jsem všechny mrtvé v pardubické i hradecké nemocnici, ale tatínka jsem našla až na Lékařské fakultě v Hradci Králové mezi těmi třiceti, kteří byli ohořelí. Tatínka jsem neviděla, nepustili mě k němu. Domů jsem si odvážela jen ohořelý železniční průkaz a legitimaci," řekla Hlaváčková, která vzpomíná na bolestnou a mrazivou atmosféru v obci v době po tragédii. "Tehdy jsme byli všichni spřátelení, nejen, že jsem přišli o rodinné příslušníky, ale i přátele. Čeperka to všechno prožívala dohromady, bylo to hrozné," řekla pamětnice.
Nehoda ve Stéblové se stala v husté mlze poté, co vlak jedoucí od Hradce Králové nevyčkal na průjezd spoje od Pardubic a vyjel na trať, kde se s protijedoucím vlakem srazil. Vyšetřovatelé nedokázali určit konkrétního viníka nehody, protože bylo zjištěno několik porušení předpisů. Soud, který se případem v únoru 1961 zabýval, udělil strojvedoucímu, vlakvedoucímu a staršímu průvodčímu tresty odnětí svobody v rozmezí od čtyř let do pěti a půl roku.
