18°C
Autor knižních hitů TJ Klune exkluzivně: „Radost mi doma mohli vzít, psaním jsem unikal!“
Jeho příběhy jsou plné emocí, humoru, laskavosti i moudrosti o tom, jak spolu můžeme žít v harmonii. Má miliony fanoušků, řadu z nich u nás. Spisovatel TJ Klune Blesku odhalil, jak píše, co vidí v budoucnosti… a pochválil Blesk tlapky.
O spisovateli Travisi Johnu Kluneovi, tvořícímu jednoduše pod jménem TJ Klune, se na internetu dozvíte, že se narodil 20. května 1982 v Roseburgu v americkém Oregonu. Že mu bylo teprve osm let, když začal psát beletrii a později ji také publikoval. Nebo že ho nejvíce ovlivnili Stephen King, Wilson Rawls, Patricia Nell Warrenová, Robert McCammon a Terry Pratchett. Tento autor však pro miliony mladých lidí po celém světě znamená takřka blízkého přítele, který jim ukazuje, že být trochu jiný je úplně v pořádku. Do světové beletrie vkládá takzvaná queer témata prostřednictvím svých knih a postav. Nejen LGBT+ čtenářům otevírá oči, dodává naději, pomáhá pochopení. Stává se rádcem i rodičům, jejichž děti prožívají dospívání a odhalují sobě i svým blízkým svou intimitu a odlišnosti. Sám Klune přitom roku 2016 přišel o svého partnera a manžela, spisovatele Erica Arvina, který po letech boje s vážnou nemocí zemřel.
Oč komplikovanější a v mnoha ohledech smutnější osobní život Klune prožíval, o to víc ho uznává literární svět a jeho příznivci, kterých je i v Česku nepočítaně. Spisovatel vytvořil několik titulů s hodnocením bestseller New York Times a USA Today, za knihy Dům v blankytně modrém moři (The House in the Cerulean Sea) a Výjimeční (The Extraordinaries) obdržel ocenění Lambda Literary Award. Kromě toho řadu dalších cen. Jeho americký kolega David Levithan o něm říká: „Vytváří světy, kde strach a hrozbu lze přemoci laskavostí a kde je něžné queer srdce cennější než jakákoli zbraň nebo síla.“ Český trh dobývá pod záštitou nakladatelství ConQueer (dle vlastních slov vydává příběhy o queer lidech nejen pro queer lidi) a Fantom Print (jedno z největších českých nakladatelství specializujících se na fantasy, sci-fi, LitRPG a literární adaptace počítačových her). A pro své české fanoušky poskytl Blesku přes oceán následující rozhovor.
V České republice se do knihkupectví zatím dostaly tři vaše knihy. První z nich je Dům v blankytně modrém moři, do které se ihned zamilovali i lidé mimo LGBT+ komunitu. Jak si to vysvětlujete?
„Rád si myslím, že mé knihy jsou o lidech, bez ohledu na jejich sexualitu. Píšu s ohledem na své queer čtenáře? Ano, rozhodně, především. Naše příběhy si zaslouží být vyprávěny. Ale také si myslím, že většina lidí se někdy v životě cítila jiná. Všichni jsme někdy byli v určitém smyslu outsidery.“
Dům v blankytně modrém moři je úžasná, zábavná, a přitom velmi poučná a emotivní fantasy kniha. Myslíte, že dnešní teenageři mají v komplikovaném světě a době dostatek pochopení ve svém okolí? A že sami jsou schopni rozdávat pozitivní emoce?
„Ano, bezpochyby. Pokud mám obavy o současnost, je to opodstatněné, protože svět je v pěkně pokřiveném stavu, a to jak v mé zemi, tak po celém světě. Ale jedna věc, kterou jsem za posledních několik let při rozhovorech s mnoha a mnoha mladými lidmi zjistil, je tato: jsou chytřejší než my v jejich věku, bystřejší a světaznalejší. A proč by neměli být? Mají v rukou celý katalog lidských dějin. Ale ještě důležitější je, že jsou naštvaní. Viděli, jak se věci prováděly a jaké škody to způsobilo. Nebojím se o budoucnost, protože vím, že příští generace budou lepší, než jsme kdy byli my.“
Prý jste začal psát už v osmi letech. Tahle tvůrčí schopnost, dávat světu vlídnější tvary, je to také důvod, proč jste chtěl být spisovatelem? Co vás k této profesi přivedlo?
„Vždycky jsem chtěl být spisovatelem. Už v raném věku jsem si vypěstoval knihožravou chuť na všechny tituly, prostřednictvím kterých jsem unikal z nepříliš ideálního domácího života. Knihy vedly k touze psát. Psaní mi přinášelo radost a radost byla něco, co mi v tom domě mohli vzít. Tak jsem to dělal potají a plnil sešity nedokonalými příběhy. Mám velké štěstí, že jsem dorostl možnosti dělat to, co mě baví nejvíc. Kolik lidí to může říct?“
Máte v plánu jet představit nějakou z dalších vašich knih do Prahy?
„Doufám, že se mi to někdy podaří! Právě jsem se vrátil z Velké Británie ze svého prvního zámořského turné a užil jsem si, že jsem mohl mluvit se čtenáři tváří v tvář.“
Vaše knihy nenápadně otevírají důležitá sdělení přes nevinné zápletky, do nichž se postupně přidává romantika... Jak pracujete? Máte vždy předem jasno, jakými cestami se bude příběh ubírat?
„Většinou ano. Každý román, který píšu, si předtím načrtnu. Vždycky si nechávám prostor pro případ, že mě v průběhu psaní napadne nějaký nový nápad, takže osnova není vytesaná do kamene. Změna je vždy součástí procesu psaní a představivost ji zaručuje. Dříve tvořila romantika větší část toho, co jsem dělal. S přibývajícím věkem jsem kromě romantických vazeb rád zkoumal i jiné. Láska má mnoho podob: romantickou, platonickou, přátelskou i rodinnou. Ty mohou být stejně důležité. Přitom miluji, když vidím, jak se najdou dobří lidé a spolu doplní to, co už bylo budováno.“
Vyrůstal jste na přelomu 80. a 90. let, kdy vznikla spousta výrazných příběhů hlavně v oblasti filmu. Pamatujete si na některý, který dodnes považujete za zásadní?
„Rozhodně! Nejlepším filmovým zážitkem mého života bylo, když mi bylo 12 let a viděl jsem v kině Jurský park. Nikdy jsem nic podobného neviděl a úplně mi to rozložilo mozek. Stal jsem se tím dinosauřím klukem, který zároveň opakovaně poslouchal soundtrack k filmu. Další filmy, které považuji za zásadní z mého mládí (a některé z doby před mým narozením), byly E.T. mimozemšťan, Terminátor, Malý toaster, Nekonečný příběh, Milo a Otis, Liška a pes, Netvor z Černé laguny, Princezna nevěsta. A taky, jestli budete mít někdy možnost vidět Čaroděje ze země Oz v kině, udělejte to. Změní to váš pohled na barvy.“
Napsal jste již řadu knih, mnoho z nich také dostalo významná ocenění. Kde čerpáte inspiraci pro své příběhy a kdo jsou první čtenáři vašich nových vyprávění?
„Inspiraci čerpám ze světa kolem sebe. Život má zvláštní způsob, jak se proměnit v příběhy. Vím jen, že když na mě nějaká postava začne hlasitě mluvit, měl bych jí začít naslouchat. A první lidé, kteří čtou mé knihy, jsou tři ženy, které jsou už léta mými beta čtenářkami. Znají mě, vědí, jak pracuji, a nebojí se mi říct, když něco nefunguje. Bez nich by moje práce nebyla zdaleka tak dobrá.“
Jste také majitelem psa. V naší redakci máme projekt nazvaný Blesk tlapky. Jeho prostřednictvím pomáháme týraným psům a dalším zvířatům, bojujeme s lidmi, kteří je množí na úkor jejich zdraví a života. Kdybyste chtěl nějakými slovy podpořit tuhle aktivitu, co byste vzkázal?
„Psi jsou pro mě vším. Miluji je všechny do jednoho. Můj vlastní Hendrix byl nalezen v nějakém lese tak vyhladovělý, že sotva stál na nohou, a byly na něm známky týrání. Nikdy se nedozvím, čím si prošel, než jsem ho získal, ale postaral jsem se o to, aby od té doby každý den poznal jen klid a štěstí. Lidé, kteří pracují na záchraně zvířat, jsou zvláštní druh lidí. Vidí věci, nad kterými by se mnozí z nás pozastavili, a jdou dál, dělají vše, co je v jejich silách, aby pomohli. Takové lidi mám nejraději.“
Zatím poslední vaší knihou, která byla představena na našem knižním festivalu Svět knihy Praha 2023, je kniha s názvem V životech loutek. Na jakém dalším příběhu pracujete?
„Momentálně jsem mezi projekty, protože jsem byl na měsíčním turné k titulu V životě loutek. Využívám čas k tomu, abych se vyspal, a pak začnu přemýšlet o tom, co bude dál. Jak už bylo řečeno, mám několik dosud neoznámených projektů, které už jsou napsané, a jsem si jistý, že čtenáři se zblázní z toho, co přijde…“
Další otázky pro vás poslali vaši fanoušci… Vaše knihy mají nádherné obálky, jste z nich nadšený stejně, jako čtenáři?
„Rozhodně. Obaly mi dělá Chris Sickles z Red Nose Studios a je v tom nejlepší. Vidět všechny ty různé verze, které na základě jeho práce dělají jiná nakladatelství, je úžasné. Doufám, že s ním budu spolupracovat až do konce své kariéry.“
Líbí se vám spolupráce s českým nakladatelstvím? A jak vnímáte tu skvělou odezvu od českých čtenářů?
„Je to úžasné! Nemohu uvěřit, že se mé knihy dostaly tak daleko. Kdybyste mi jako dítěti řekli, že budu tam, kde jsem dnes, nevěřil bych vám. Myslím, že to dokazuje, že příběhy jsou univerzální bez ohledu na to, v jakém jazyce jsou vyprávěny.“
Prozradíte nám váš tvůrčí proces během psaní? Posloucháte třeba nějakou speciální hudbu nebo máte jiné rituály? Zkrátka, můžete prozradit nějakou zajímavost?
„Hudba je součástí všeho, co dělám. Mnoho čtenářů si oblíbilo hudbu v mých knihách, ale mnozí nevědí, že při psaní knih vytvářím jejich playlisty. A když říkám playlist, myslím tím stovky písniček. A pak tu hudbu poslouchám všude, kam jdu, takže zůstávám ve stejném světě, i když v něm zrovna nepíšu. Playlist V životě loutek se mi trochu vymkl z rukou a rozrostl se na více než 500 skladeb.“
Kdybyste mohl adoptovat jedno dítě z příběhu Dům v blankytně modrém moři, které by to bylo? Tazatelka doufá, že Lucy.
„Ha, Lucy, byl by skvělý! Všechny děti by byly. Ale kdybych si měl vybrat, byl by to Chauncey. Zbožňuju ho nadevše.“
Jaký měl být původní příběh V životech loutek? Co jste byl nucen změnit?
„Nebylo to nezbytně vynucené. Jen jsem prostě musel provést některé změny, které z původního příběhu vypustily určitý aspekt – byly to změny, se kterými jsem nesouhlasil. Někdy se stane, že se vize pro některé nepodaří převést, a tak je to prosté. Rozhodnutí zůstalo pouze na mně, ale byl jsem jediný, kdo ho prosazoval.“
Poslední otázka je zase od nás… Vaše postavy mívají nadpřirozené schopnosti. Jakou byste chtěl mít vy? A kdybyste mohl, co byste na současném světě změnil jako první?
„To by mohla být nebezpečná otázka. Změnit svět by znamenalo vymazat nenávist, ale co to udělá se svobodnou vůlí? Jelikož na tyto otázky odpovídám v pondělí večer, nemám dostatečné emocionální rozpětí, abych mohl smysluplně reagovat. Tudíž – chtěl bych létat, abych mohl zachraňovat kočky a malé lidi, když se ocitnou uvězněni na stromech.“
Pusťte si ukázku z nové audioknižní verze knihy Pod šeptajícími dveřmi:
Video Pod šeptajícími dveřmi (TJ Klune): Když si pro Wallace na jeho vlastní pohřeb přijde Smrtka, začne mít podezření, že je asi přece jenom mrtvý. Místo aby ho zavedla rovnou do záhrobí, vezme ho do malého městečka. Na jeho okraji, kousek od silnice vinoucí se lesem, je mezi horami uhnízděná čajovna, kterou vlastní muž jménem Hugo. Pro místní je Hugo majitelem čajovny, pro duše, které potřebují přejít na druhý břeh, je převozníkem...
Video se připravuje ...
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.