24°C
Vyrostl na večerníčcích, do Čech se Tomasz Duszyński vrátil s napínavým románem
Ty roky jsou naší současnosti na míle vzdálené, přesto dokáže detektivní román polského autora Tomasze Duszyńského zaujmout a zcela strhnout. Jeho hlavním hrdinou je Glatz, slezské městečko, v němž lze stále zaslechnout ozvěny nedávno skončené války. Stín kladské pevnosti však skrývá ponurá tajemství, která čekají na odhalení.
Kladsko, jaro 1920. Profesor místního gymnázia nalézá na mostě zmrzačené tělo. Jen o několik dní dříve byl na ulici zastřelen vojenský důstojník s vysokou šarží. Co tyto vraždy spojuje, jestli tedy vůbec něco? Mají se obyvatelé městečka Glatz obávat nálezu dalších obětí? A proč byl k vyšetřování obou vražd povolán až z Berlína armádní vyšetřovatel, kapitán Wilhelm Klein, jehož minulost je stejně záhadná jako spáchané vraždy?
Klein za pomoci vzdorovitého strážmistra Koschella a policejního asistenta Jürgena Rotha zahajuje vyšetřování. Ví, že překážkou se mu stanou nejen představitelé místní samosprávy, ale i vlastní slabiny... To je první díl série spisovatele Tomasze Duszyńskiho, jehož tvorbu ovlivnil i český film Adéla ještě nevečeřela, jeho fantastika i kriminální zápletka. Polský spisovatel, novinář a scénárista počítačových her přijel retro krimi sérii Glatz představit také do Prahy. Promluvil o jejím vzniku i o tom, jaký má vztah k Čechům a Česku.
Přiblížíte našim čtenářům, o čem vaše kniha je?
„Čtenáře s sebou beru na výlet do Dolního Slezska, do Kladska roku 1920. Vracíme se k tajemstvím tohoto města a setkáváme se se dvěma hrdiny, jedním z nich je kapitán Wilhelm Klein, který přijíždí z Berlína, aby vyšetřil vraždy, které v nedávné době Kladskem otřásly. Druhým je místní strážník Koschella, který má s lecčím problémy, ale s vojenským vyšetřovatelem rád spolupracuje. Myslím si, že čtenářům přináším mnoho výrazných emocí, které je do příběhu vtáhnou, a jistě vzbudím jejich zvědavost, budou přemýšlet o tom, kdo za kladskými zločiny stojí. Předpokládám, že se to čtenářům nepodaří dříve než mým dvěma vyšetřovatelům.“
Mají vaši hrdinové nějaké předlohy, na které jste při psaní myslel? Máte nějakého oblíbeného detektiva?
„Moji hrdinové se mi objevují náhle v hlavě, mám to skoro jako ve filmu. Tedy, kdyby třeba Netflix projevil zájem, mohu jim přesně popsat všechny scény, jak mají vypadat. Ale mým hrdinou zůstává tradiční Sherlock Holmes a naopak nemusím detektivní příběhy Agathy Christie, tedy příběh rozehraný v prostoru s omezeným počtem lidí, kteří jsou ze zločinu podezřelí. Mám raději kulisy větších měst jako je Kladsko nebo Varšava, o které také píšu retro detektivní romány.“
Úvodní scéna vraždy na mostě se vám prý zdála ve snu! To je váš běžný postup při psaní?
„To se mi stalo jednou, prozatím. Celou úvodní scénu jsem viděl ve snu, příběh první knihy série Glatz jsem vymyslel během to této jedné noci. Nicméně, i když jsem měl celý román i jeho zápletku vymyšlenou, strávil jsem další tři měsíce po archivech, aby byl obraz Kladska během Výmarské republiky přesný. Samotné psaní mi pak zabralo asi jeden měsíc.“
Kromě úspěšných krimi románů sepisujete a vydáváte také regionální mýty a pověsti, mají tedy vaše detektivní romány reálný základ?
„Myslím, že díky legendám z Dolního Slezska dokážu ve svých románech vytvořit atmosféru ohrožení a tajemství. Věřím, že čtenáři, kteří čtou krimi, se chtějí trochu bát, chtějí pocítit při čtení příslovečnou husí kůži. Znalost místních legend je velmi důležitá pro vytvoření správné autentické atmosféry.“
Jako novinář si možná v obsáhlých rešerších libujete...
„Psát retro je o mnoho těžší než psát kriminálku ze současnosti, musíte se mnohem více připravit. Čtenáři si musejí být jistí, že autor splnil svůj domácí úkol, tedy, že když píše o roku 1920, tak o něm ví vše, že ví, o čem píše. Určitě mi při přípravách pomohlo, že jsem nejen novinář, ale i historik.“
Píšete pro děti, sci-fi, scénáře k počítačovým hrám, sbíráte a vydáváte pověsti z vašeho kraje. Ceny ale získáváte za detektivky. Proč jste si vybral tento žánr?
„Nejdříve jsem četl fantastiku a také to byly první knihy, které jsem začal psát, vycházel jsem ze žánru, který mám sám rád. Glatz, jak už jsem řekl, vzešel ze sna. A to bylo mé první setkání s retro krimi. Musím říct, že to byl neuvěřitelný úspěch, celá série Glatz získává nejvýznamnější ceny v tomto žánru, včetně ceny ‚Zloty pocisk‘. A jestli budu psát něco jiného, jiný žánr, nějaké románky? Myslím, že ne, příprava na psaní retro krimi mi zabírá mnoho času, trávím ho bádáním v archivech. Kdybych měl psát jiný žánr, také bych k tomu takto přistupoval, příprava by zabrala několik měsíců a to by mi už moje žena zřejmě nedovolila…“
Zmiňujete manželku, společně vedete regionální nakladatelství. Pomáhá vám manželka při vymýšlení zápletek?
„Ne, takto mi nepomáhá, ale je to prvo-čtenářka mých knih a je velmi přísná. Takže vždy čekám na její recenzi s velkými obavami.“
Kladsko a jeho tajemnou temnou pevnost máte spojenou už dětstvím. Jaké je město dnes? Proč stojí za to tam vyrazit?
„Kladsko mělo to štěstí, že během války, ani podruhé světové válce nebylo zničeno. Tedy to, o čem budou čtenáři v knize číst, to uvidí i v dnešních ulicích. Samozřejmě vývěsní štíty už zde nenajdete v němčině, ale všechny ty domy zde stále stojí. Určitě bych doporučil k návštěvě nejen tvrz, o které jste se zmiňovala, ale i podzemí města. Ještě musím zmínit, že tak jako vy máte v Praze velmi známý Karlův most, my v Kladsku máme také starý kamenný most, který je s tím vaším srovnávaný, ačkoliv je o mnoho menší a je to právě ten most z první scény v knize. Můžete tak navštívit přímo místo činu.“
Vzpomněl jste na Karlův most, znáte i nějaké české příběhy a hrdiny?
„Vyrostl jsem na českých pohádkách, na českých večerníčcích, hlavně na Křemílkovi a Vochomůrkovi. A především jsem měl rád film Adéla ještě nevečeřela, ten velmi ovlivnil moji tvorbu, a musím zmínit i Limonádového Joea, my v Polsku říkáme ‚Džoa‘, tam se mi líbil nejen film, ale i kniha Jiřího Brdečky.“
Koukáte na Čechy laskavě jako autoři u nás úspěšných knih Pepíci a Gottland nebo spíše s despektem jako autor románu To není ráj?
„Jsem spíše na straně Mariusze Szczygieła, kterému nedávno vyšel osobní průvodce po Praze. Velmi rád chodím v jeho stopách po místech, která nejsou tak turistická. Určitě jsem čechofil, dívám se na vás skrze pozitivní stereotypy, protože mám rád českou kuchyni, pohádky, o kterých jsem už mluvil, Arabelu s jejím kouzelným pláštěm, díky kterému můžete zmizet nebo prstenem, který splní všechna přání. Mám rád český smysl pro humor, ironii a nadhled, se kterým přistupujete sami k sobě. Ale nevím, jestli ve skutečnosti takoví jste, to mi musíte ukázat vy…“
Hodnocení knihy: 90 %
Tomasz Duszyński
Glatz, 1. díl
Vydavatel: Slovart, 2022
Počet stran: 408
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.