Herečka Eliza Roth (32) v rozhovoru pro Blesk: »Nejtěžší rolí je každodenní život!«

Herectví pražská rodačka Eliza Roth (32) studovala v Los Angeles a Londýně, kde také nejčastěji účinkuje. Tuzemští diváci ji mohou znát z menších rolí v seriálech či filmech Zločin v Polné (2016), Vzteklina (2018), Šarlatán (2019) nebo Tresty v Čechách (2020). Snímek Night Mail (2015), kde hrála titulní roli, získal hlavní cenu na australském festivalu Striking Film. Na pražských jevištích například ztvárnila Teresu Salieri v Amadeovi. Spisovatelku Karolinu Světlou pak ve snímku České televize o Boženě Němcové. Diváci německé televize ARD ji uvidí v příběhu mnichovských pivovarských dynastií Oktoberfest 1900 (2020).

V rámci působení v Prague Shakespeare Company Eliza hrála třeba Teresu Salieri v Amadeovi (uprostřed). | Kaja Curtis

Jak se to stalo, že se holka z Prahy dostala na hereckou školu do Los Angeles a Anglie, Mekky divadelnictví?

„V Praze jsem studovala úplně jiný obor, a když jsem skončila, řekla jsem si: kdy jindy, než teď je čas na plnění snů? Tím bylo herectví a současně představa studia v zahraničí. Nabrala jsem směr starý dobrý Londýn a později, díky castingové režisérce Nancy Bishop, u níž jsem absolvovala herecké kurzy, také Los Angeles.“

V Británii to nakonec bylo na delší čas a dodnes hrajete hlavně v zahraničí, zatímco v Česku si do filmových, televizních projektů a reklam odskočíte jen chvílemi. Tuzemská scéna vás neláká?

„Víte, chci hlavně hrát. Mám ráda výzvy a vyhledávám příležitosti. Díky Londýnu, Los Angeles a Praze, ve které jsem opravdu doma, jsou rozmanitější. Navíc naše metropole a celé Česko je pro filmaře ze všech koutů světa atraktivní a do svých projektů obsazují i místní herce. Já si ráda odskočím kamkoli, kde je zrovna zajímavá práce.“

Z festivalového snímku Náhrobek (The Gravestone, 2017), kde Eliza ztvárnila Marii Reiter, skutečně žijící osobu, která se údajně stala dobrým duchem hřbitova bláznů v pražských Bohnicích. | Foto Blesk – Tonda Tran, archiv red.

Takže, kdyby přišla nabídka na nějaký nekonečný seriál, kývla byste?

„Přijde-li taková nabídka, jak se znám, vyposlechnu si ji, zvážím a nakonec určitě kývnu. Je to práce v jiném rytmu, vyzkoušela bych si ji ráda. Pojem ‚nekonečný seriál‘ zní v Česku pořád jako něco podřadného, ale tak to není. Naopak je to zápřah a zodpovědnost – udržet diváky a pravidelně jim servírovat příběhy, které je stále budou bavit.“

Hrála jste i výjimečné ženy, ať už svým osudem nebo významem pro českou historii. Které současné ženy považujete za výrazné a proč?

„Určitě je jednou z nich režisérka Agniezska Hollandová, ona je svérázný a úžasný tvůrce. Fascinuje mě její schopnost oslovit diváky po celém světě. To, jak vypráví příběhy, střízlivě a přitom s jistou poetikou. Pak mě inspiruje Libuše Šmuclerová, uspěla v drsném světě, kde se s grácií probojovala na vrchol. Přitom je stále okouzlující, žensky elegantní. Také Zuzana Marková, operní pěvkyně, která svým hlasem těší diváky na světových scénách. Ale abych to odlehčila... Můj obdiv má také každý, kdo dokáže složit napínací prostěradlo do pravidelného tvaru. Mně vždycky vznikne koule!“

Režisérka Šarlatána Agnieszka Hollandová v Blesku: Českým příběhům svět rozumí!

Kromě hraní působíte také ve společnosti zabývající se interiérovým designem, dokážete si představit, že byste se nemohla věnovat své vysněné profesi a tedy, jakou jinou práci byste mohla dělat?

„Ale ano, také jsem kvůli všem koronavirovým opatřením, zavřeným divadlům, zrušeným natáčením i uzavřeným hranicím musela. Ještě před Londýnem jsem vystudovala na Univerzitě Karlově marketingovou komunikaci a public relations. během té doby jsem také pracovala v jednom z nejposlouchanějších rádií u nás, v televizi a reklamní agentuře. Věřím, že bych zvládla i něco zcela mimo branži.“

Žilková slaví 59! Neuvěřitelný seznam dárků a překvapení od manžela z Izraele

Herců a umělců vůbec se koronavirová doba velmi dotkla. Některým je také vyčítáno, že se angažují tam, kde by neměli, co vy na to?

„Dopad koronaviru pocítil snad každý, nehledě na profesi. Co se týká umělců, nemají nejšťastnější období... Mně značně pomohlo, že jsem spořivá. Také jsem učila přes Skype angličtinu, pomáhala s interiérovým designem a nyní jsem součástí projektu, který snad ani koronavirus nezastaví.“

O co jde?

„Kamarád pro mě vymyslel projekt Dva v knize, který si klade za hlavní cíl popularizaci čtení a literatury. Mně dává možnost vyzkoušet si různé role, protože v rámci něj nebudeme s mým partnerem ‚jen‘ číst, ale části knih jevištně zpracovávat. Celý pořad bude mít také svoji podcastovou či online verzi... Setkávám se na něm se Zdeňkem Podhůrským, což je neuvěřitelně charismatický a tvůrčí člověk. Právě teď připravujeme titul Tatérka a ústřední postava je pro mě skutečně ‚protiúkol‘ – krváky, tetování a tak podobně, to jde mimo mě.“

Dva v knize je nový projekt podílející se na popularizaci literatury a čtení. Po celém Česku přibližovat vybrané tituly formou jevištního zpracování, online vysílaného čtení (a dramatizace), podcastů a podobně budou Eliza Roth a Zdeněk Podhůrský. | Foto Blesk – Tonda Tran, archiv red.

V předchozí otázce jsme zapomněli na tu ‚angažovanost‘?

„Když jinak nedáte... Věřím, že umělec jakéhokoli odvětví by měl být především zodpovědný vůči svému publiku. Nikdo z nás, myslím obecně lidi, nemá patent na rozum a dokonalost. Nikdo z nás není odborníkem na všechno. Všichni máme na všechno názor, to je v pořádku, ale čím větší publikum třeba herec má, čím výraznější je osobností a čím větší vliv jeho slova mohou mít, tím více by měl vážit, co sděluje. Platí to v době koronaviru, v politice i v čemkoli jiném.“

Ještě k ženám, myslíte, že jsou i přes jejich talent a chuť uspět ve stále ještě víceméně mužském světě pořád důležité emoce a city?

„Já na rozdělení ženského a mužského světa moc nevěřím. Stejné emoce a city mají i muži, jen je asi umějí lépe skrývat. Obojí je pak dobré jak v běžném životě, tak v jakékoli profesi. Když se dělá s vášní, vždy to přinese výsledek, bez ohledu na pohlaví.“

Herectví pražská rodačka Eliza Roth (32) studovala v Los Angeles a Londýně, kde také nejčastěji účinkuje. Tuzemští diváci ji mohou znát z menších rolí v seriálech či filmech. | Foto Blesk – Tonda Tran, archiv red.

Jaká situace nebo emoce je tedy podle vás nejtěžší životní rolí?

„Pro každého ta, kterou právě prožívá. Takže bych řekla, že – každodenní život. V něm máme možnost vyzkoušet si spoustu úloh, být partnerem, rodičem, přítelem, sourozencem... A v každé té roli musíme nalézt způsob, jak ji uchopit.“

Kdybyste si mohla vybrat režiséra i hereckého partnera mezi respektovanými českými umělci třeba i z minulosti, kdo by jím byl?

„To vím naprosto přesně. Rozevlátý a kreativní Miloš Forman, výrazná a provokující Věra Chytilová. Mezi herci pak noblesní Dana Medřická nebo démonický Petr Čepek.“