Recenze: Klasika od Remarqua učí, jak si užívat život naplno
Dvě zbloudilé duše, dva rozdílné osudy a přesto mají jedno společné – Lilian i Clarfayt směřují vědomě či nevědomě ke svému poslednímu vydechnutí. O tom, jak si užívat plnými doušky své poslední dny a jak naopak marnit svůj život a zbytečně provokovat štěstí, je novela Nebe nezná vyvolených německého autora Ericha Marii Remarqua.
Jedno ze zásadních děl německého pacifistického autora vyniká svou nadčasovostí. Příběh se sice odehrává v období kolem druhé světové války, jeho jádro se ale válce vyhýbá a dalo by se přenést i na dnešní dobu. A možná, že právě v moderním čase hnaném touhou po zážitcích a naplněnosti by rovněž sedělo.
Je to totiž příběh o lásce, životě žitém naplno, pomíjivosti a marnivosti. Stárnoucí automobilový závodník Clarfayt potkává mladou bezprizorní Lilian v horském sanatoriu, kde se dívka zotavuje po fyzické stránce, a zároveň strádá po stránce psychické.
Clarfaytův nespoutaný životní styl mladou umanutou dívku uhrane a vydá se s ním do Paříže. Zatímco ona pak stižena nevyléčitelnou nemocí odhodí duševní strasti a vychutnává si bohémský život, po uši zamilovaný závodník se ztrácí ve vlastní hlavě a přes všechny světské požitky se zapomíná radovat z prostého bytí.
Kniha tak ve svém závěru nabízí vhled do dvou různých scénářů, kterými lze prožívat svůj život. Ani jeden není bezstarostný, jenže alespoň v případě toho, který je dožíván bez lpění na čemkoli, je patrná větší naplněnost. Zatímco tam, kde hlava baží po něčem, se smysl vytrácí. A paradoxně se kdysi nespoutaný závodník stává beránkem dívky, tak jako kdysi muž, od kterého za Clarfaytem odešla. A ve své posilující nezávislosti se dívka jen lítosivě usmívá nad dětinskými počiny zamilovanosti staršího nápadníka. Až nakonec oba odlišné osudy rozdělí a zase spojí smrt.
Erich Maria Remarque
Nebe nezná vyvolených
nakladatelství Ikar, 2016
280 stran
Hodnocení: 80 %