Recenze: Masivní román ve stylu 19. století přináší záhadné vraždy v rozbředlém příběhu
Když v roce 2013 román Nebeská tělesa (v originále The Luminaries) od prakticky neznámé mladičké autorky Eleanor Catton vyhrál Man Booker Prize, přepsal tak historii této prestižní ceny. Jde o nejdelší román od doposud nejmladší autorky, který tuto cenu vyhrál. Masivní kniha ovšem může být pro mnohé nadšence zklamáním.
Píše se rok 1866 a mladý Walter Moody přijíždí na Nový Zéland – prchá před rodinným osudem a zároveň doufá, že zbohatne na místních nalezištích zlata. Jenže hned na začátku své pouti se přimotá do místnosti s dvanácti tajemnými muži. Je vtažen do pátrání, které má rozluštit podivné kriminální události, které se kolem městečka Hokitica v poslední době udály.
Nebeská tělesa čítají v překladu téměř 700 stran. Rozsáhlý román opěvuje většina kritků i čtenářů jako mistrovské dílo. Jde ale o knihu, která jednoduše neuchvátí každého. Styl Eleanor Catton je velmi popisný, k „jádru pudla“ se dostává obloukem tak širokým, že se čtenář začne utápět v zoufalství z nedořečeného nebo ztrácet v přílivu zdánlivě nesouvisejících informací.
I tak ale dokáže Catton v každé kapitole přinést podstatnou část děje, která čtenáře vždy strhne zpět k příběhu a na konci každé kapitoly přinutí číst dál. V knize se však jen pozvolna odhaluje to podstatné. Anotace knihy tak působí mnohem akčněji, než jaká kniha v reálu je.
Postavy jsou stejně komplexní jako výpravný styl autorky. Příběh je v jádru skutečně poutavý, je ale otázkou, zda se k němu vůbec dostanete nebo boj s bichlí vzdáte v počátku. Nepomáhá ani metafora s planetami či znameními zvěrokruhu, které představují jednotlivé postavy. Pravdou je, že tato kniha by stejně dobře a možná i lépe fungovala při nemilosrdném krácení tvrdého editora.
Eleanor Catton
Nebeská tělesa
nakladatelství Argo, 2016
672 stran
Hodnocení: 60 %
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.