V kůži černošské lesby. Dokument odkrývá předsudky v ženském světě

I když by se mohlo zdát, že jsou komunity homosexuálů otevřené ve smýšlení a tolerantní, není to tak vždy. I tam se totiž potýkají lidé s předsudky druhých. A co když jste lesbická žena a k tomu černoška? V jedné z takových komunit natočila afroamerická režisérka Nneka Onuoarahová svůj dokument Stejně odlišné (v překladu The Same Difference) o tom, jaká pravidla v ní panují a s čím se musí mnohé ženy vyrovnávat.

Onuoarahová v rozhovoru pro Blesk.cz přiznala, že mnohé ženy, které v dokumentu vystoupily, po vyslechnutí vlastních názorů některé z nich změnily. 

V dokumentu vidíme těhotnou lesbickou ženu, které další žena těhotenství vyčítá. Proč?

Někteří lidé nejsou zvyklí vídat více mužné typy žen, které jsou zároveň těhotné. Proto proti tomu bojují. I to se potýká s mnoha předsudky v komunitě. Není to o tom, že nerozumí, jak otěhotněla žena se ženou, ale ptají se na to, aby si udrželi svůj postoj. Problém je v tom, a s tím se potýká i heterosexuální komunita, rozumět tomu, jak může žena milovat druhou ženu. Když rozumíš lásce, rozumíš, jak se mohou lidé navzájem milovat. Je to mocné.

Co se musí stát, aby lidé svůj pohled změnili?

Trochu tomu pomáhá, že sledujeme dokumenty s touto tematikou. Slyšíme se a vidíme, co říkáme. Někdy jen potřebuješ zrcadlo, aby ses viděl. Mnoho žen, které v dokumentu diskriminovaly jiné a pak se viděly ve filmu, bylo překvapeno z toho, co vidí. A změnily svůj postoj.

Proto spolu „nesmí“ chodit dvě více žensky vypadající nebo naopak mužně vypadající ženy?

Lidé nemají rádi, když vidí dvě „dámy“ nebo naopak víc mužské typy spolu. Lesbické hodnoty jsou založené na těch heterosexuálních. Je to jako pro heterosexuála vidět dva gaye. Dokonce i lesby mají předsudky před gay muži. V dokumentu nějaká žena prohlásila, že to vypadá divně, a další řekla: všichni jsme přece „teplí“. Když chceš randit s kýmkoliv, měl bys na to mít právo. Měli bychom přijmout spojení dvou silných osobností a to, že to tak ve vesmíru je.

V dokumentu je také problém s tím, jaké typy účesu lesbické ženy nosí?

Vlasy jsou něco, co s tím souvisí. Vlasy se spojují s ženskostí. Mít ženský účes, když jsi mužnější, je vnímáno jako špatná věc. Stejně tak paruka je ženská záležitost. Vypadá to triviálně, ale je to pro ty ženy v komunitě, kterou sleduji v dokumentu, důležitá věc.

Ženy se v dokumentu rozlišují do tří skupin. Jak vznikly a proč?

Potkala jsem se s tím tak milionkrát a natočila o tom film, ale pořád mě to překvapuje. Jsou to skupiny v angličtině stud, aggressive a feminine (špunt, agresivní typ, ženský typ v překladu). Odkazuje to na typ žen, jak vypadají, jak se chovají. Stud jsou drobné klučičí typy, aggressive mužné, průbojné ženy a feminine typicky ženské typy. Velebíme negativní označení, ze kterých se snažíme uniknout. Nevím, kdo s tím přišel, ale je to jako imaginární příručka pravidel.

Říká ti to, jak by ses měl chovat, což pomáhá lépe popsat, kdo jsi. Ale je to trochu stylizace, když zvážíš tyto role. Co když se změníš, když vyrosteš? Jsi zaškatulkovaná v něčem, z čeho nemůžeš ven. Jsou to nálepky, protože když se nálepkuješ jako LGBT, jsou to jen písmena, ale ty neurčují, kým jsi.

Proč jste na téma chtěla poukázat?

Téma jsem si vybrala, protože jsem černoška, která miluje ženy. A cítila jsem, že je to pro mě osobní téma. Je to možná nejvíc přehlížená komunita, která existuje. Být žena, černoška a navíc lesba je jako trojitá dávka přehlížení sama o sobě. Vyjít z toho je hrozně těžké, máš mnoho problémů, které ani nevidíš.

Když jsem vyrůstala, hodně lidí se mě snažilo dostat do toho maskulinního boxu, říkali, že to jako lesba potřebuju. Pokaždé, když jsem projevila nějakou ženskost, řekli – chováš se jako holka. Říkali to, jako by to byl nějaký hanlivý výraz. A já si říkala, teda jsme všechny holky a ony si myslí, že být ženou je negativní. Vystoupila jsem proti tomu v mém životě. Nechtěla jsem to nechat být, a proto jsem natočila film, částečně i pro sebe.

Jakou zprávu se snažíš svým filmem předat?

Lidé se potýkají s tím, že jim někdo říká, jak se chovat, jací mají být, mluvit, sedět, vypadat. Rozdíl v afroamerické komunitě nebo obecně americké komunitě: my říkáme mnohem víc nahlas, když se nám něco nelíbí. V Evropě jsou lidé možná o něco víc konzervativní. Filmem chci šířit zprávu: buď sám sebou na sto procent. Ženskost je silná a mocná a jsme si víc podobné než rozdílné. Když pustíme za hlavu všechny negace, které jdou s naším egem. A když doslova odstraníme toxickou mužnost, která doprovází ten lesbický svět, tak se budeme mít více rádi bez ohledu na vzhled, barvu kůže, vlasů, způsobu, jak se oblékáme.

Každá komunita má svoje, film se proto jmenuje Stejně rozdílné/rozdílní, protože se to děje nějakým způsobem všude.

Záběry z dokumentu The Same Difference a snímky režisérky: