Recenze: Kniha o životě a umírání - nežijeme věčně, tak se s tím smiřme

Stárnutí a umírání k životu patří, ať si to připouštíme, či ne. Ale jak se k němu postavit v dnešní době, kdy životní styl a medicína žene maximální věk dožití do dříve netušených hodnot? Jsme svědky toho, jak se stále starší lidé musejí vypořádat s chřadnoucí schránkou či myslí. A také nástrahami společnosti. Najednou stojíme před otázkou, jestli je lepší žít plnohodnotný a kratší život, nebo se churavějící a strádající plácat v dlouhověkosti.

Chirurg Atul Gawande, autor knihy, se nad podobnými otázkami zamýšlí. Upozorňuje na případy, kdy lidé – mnohdy ještě fyzicky i psychicky silní – končí v domovech důchodců, kde sice dožívají pohodlněji, ale v naprosto nedůstojných podmínkách nebo v rozporu s jejich životními hodnotami. Upozorňuje, že i v dnešní době špičkové vědy a medicíny je smrt nevyhnutelná. A v určité chvíli už zkrátka pacienta není možné vyléčit, ale lze mu umožnit kvalitní dožití. To si právě lidé často neuvědomují – nebo nechtějí uvědomit.

Autor mimo jiné vyzdvihuje, že řada lidí v dnešní době odmítá přijmout bolest, nemoci nebo smrt. Přitom podle něj je v některých případech lepší smířit se s krutou realitou a dožít stejně dobře, jako jsme chtěli žít. Místo toho, abychom zanevřeli na své představy a ve strachu ze smrti se spokojili s neplnohodnotným životem.

Gawande své vyprávění opírá nejen o léta zkušeností, ale také o data z průzkumů. Jedním ze zjištění je například to, že déle a kvalitněji žijí lidé, kteří jsou si vědomi svého špatného zdravotního stavu a jsou smířeni s možností, že brzy zemřou.

Kniha ale není univerzálním návodem na správné zakončení života, spíš se snaží otevírat lidem obzory na základě řady různorodých případů, které Gawande během své kariéry zaznamenal a citlivě je přenáší dál. Konečné rozhodnutí už je na každém z nás.

Nežijeme věčně

Atul Gawwande

Dokořán, 2014

240 stran

Hodnocení: 75 %