Recenze: Představujeme psychopatického vraha, kterého budete milovat

Pokračování románu Ty na sebe nenechalo dlouho čekat. Joe se ze smrti své bývalé přítelkyně Beck, kterou mimochodem zabil on sám, vzpamatoval rychle. Našel si novou přítelkyni, která je prostě dokonalá!

Ale jen do té doby, než mu šlohne pár knížek, zlomí srdce a zdrhne do Los Angeles. A tak se za ní Joe s jasným cílem vypraví. Jeho plány se ale rychle změní, když potká dceru místních zbohatlíků – Love. Zamiluje se – jako už poněkolikáté a zhruba stejně osudově. Chvíli to je s ním nahnuté, a když už to vypadá, že je z něj nový člověk, stane se něco ne zrovna předvídatelného.

Caroline Kepnes už v románu TY vytvořila líbivého „hrdinu“, takového tak trošku chudáčka Joea. Postupně ovšem vyplouvá na povrch, že Joe není hrdina a už vůbec ne chudáček. Na triku má na konci knihy několik mrtvol a vždycky vyšel s čistým štítem. A ač to nezní nijak sympaticky, věřte tomu, že Joeovi budete fandit, ať chcete, nebo ne.

Podmiňující je v tomto případě totiž du-forma vyprávění (vypravování ve 2. osobě, pozn. red.), kterou autorka/vypravěč čtenářem manipulují. Joe je vlastně obětí všech těch hloupých, otravných nebo vypočítavých lidí a tím, že je zabíjí, provádí jim i světu velkou laskavost.

Skrytá těla nejsou knihou, u které se budete bát, až si okoušete nehty – naopak. Pozvolné tempo ve spojení s vtíravým vyprávěním hlavní postavy navozuje ideální atmosféru psychologického thrilleru.

Skrytá těla dalece předčí předchozí knihu Caroline Kepnes. Joe je zábavnější a vtipnější, nepůsobí až tolik odtržený od reality a vlivem nového prostředí a mnoha postav v příběhu má jeho chování i odůvodnitelné příčiny. Zabíjí, protože ho lidé štvou, protože mu stojí v cestě, protože jsou prostě a jednoduše zbyteční. A vám se to bude líbit!

Caroline Kepnes

Skrytá těla

Nakladatelství Domino, 2016

464 stran

Hodnocení: 90 %