Nikdy není pozdě. Tibi z Žižkova vyšla její básnická prvotina k 95. narozeninám. Další chce vydat ke stovce!

Zní to skoro jako z televizního scénáře. Prožila chudobu i válku, přesto neztrácí dobrou náladu, pořád si dělá plány do budoucna a na prahu 95. narozenin jí vyšla básnická sbírka Básně z RoSy. „Když se dožiju stovky, vydám klidně další,“ řekla Blesku obyvatelka kobyliské Rezidence RoSa Josefa Tibitanzlová, které tu nikdo neřekne jinak než „naše Tibi“. Od čtvrtka 5. května se jejím dílem může kochat každý čtenář a milovník poezie. Kmotrem knížky byl Zdeněk Zelenka, dvorní režisér Jiřiny Bohdalové. Tibi začala s psaním básní už v osmnácti letech, kdy pro ni o čtyřicet let starší kolega sám psal básně. „Chtěl, abych mu básní odpověděla,“ vzpomíná Tibi. „Tak jsem vlastně začala.“ Předchozí sbírku básní, která neplánovaně vznikala, bohužel spálila vnučka Tibi. Zhruba před rokem se tak svižná seniorka pustila znovu do díla a výsledek teď můžete mít i ve své knihovně.

Básně v rukou mistrů

Nejen rodina a lidé z řad zaměstnanců Rezidence RoSa, ale třeba i zástupkyně starosty Prahy 8 Alena Borhyová byla mezi gratulanty. Ochutnat z básní Tibi dali návštěvníkům herečtí bardi Martin Myšička (46), Ondřej Kepka (46) a Lenka Termerová (68). Na přednesu si dali záležet a řady hostů tiše naslouchaly od prvních řádků. „Ještě před křtem jsem se třásla jako ratlík,“ řekla Tibi Blesku. „Takový zájem a takovou slávu kolem knížky jsem ani nečekala, všechno to šlo tak nějak mimo mě.“ Sama Josefa Tibitanzlová nosí příběhy svých oblíbených autorů v hlavě. Kvůli špatnému zraku už toho tolik nepřečte, ale pořád se zajímá o to, co se děje.

Paní Tibi

„Naše rodina má divoké předky,“ prozrazuje Tibi. „Byli to snad nějací potulní francouzští rytíři. Zdědila jsem po nich problémy s očima, ale jinak si nemůžu stěžovat – v mém věku užívám jediný prášek denně.“ Za sebou toho má Tibi dost. Vyrůstala v chudobě pražského Žižkova, když jí bylo pět let, její rodiče se rozvedli. Prožila II. světovou válku. V životě i tvorbě však zůstává tato dáma pozitivní. Pracovala v pojišťovně na Staroměstském náměstí, právě tam poznala muže svých snů. O šestnáct let staršího manžela, se kterým má dceru a syna. Vždy ráda psala o lásce a Praze. „Život mě pořád ještě těší,“ prozradila Tibi. „Kartářka mi předpověděla krásný dlouhý život a ten jsem skutečně prožila.“ Režisér Zelenka se na knihu osobně moc těšil, už před křtem se dal slyšet, že ojedinělost této knihy spočívá v životních zkušenostech autorky. „Jsem zvědavý, jak se to projeví ve verších. Věk je jen číslo, jak kdysi řekl Werich. ‚I starý blbec byl někdy mladý blbec‘,“ uvedl Zelenka.

Ukázka z Básní z RoSy

Kam tolik spěcháš

moje stáří

Jen se chvíli zastav

vždyť máš tolik tváří...

Veselou, samý žert

pak zase chmurnou

Vem ji čert!

Směj se i plač

Ukaž všem

že čekáš nový

lepší den

Den plný vlaha

a ptačích trylků

Tak čekej ještě

malou chvilku.