Sochař Zoubek slaví 90 let. Odlil masku Palacha a udělal památník obětem komunistů

„Rád dělám sochy živé, které patří na déšť, mráz a vítr,“ říká Zoubek, kterému začíná 29. dubna k jubileu výstava v Litomyšli. Hlavním tématem Zoubkovy tvorby je lidská figura. Protáhlé postavy mužů a žen jsou obecně platnými symboly lidské existence, vztahů, víry či svobody.

Inspiruje se vlastními prožitky, rodinou či vztahy k lidem okolo. Do ženských postav často přenáší svou první ženu, již zemřelou významnou sochařku Evu Kmentovou, ale i druhou manželku, galeristku Marii. V mužských pak nejednou promítá sám sebe. Velmi rád čerpá z mytologie a z antického Řecka (například díla Vzpomínka na Agamemnóna či Ífigenie před obětí).

90 let se dnes dožívá jeden z nejvýznamnějších českých sochařů současnosti pan Olbram Zoubek. Srdečně blahopřejeme! pic.twitter.com/KFJkuXWBjY

— Ministerstvo kultury (@MinKultury) 21. dubna 2016

S Palachem byli příbuzní

Zoubkovy figurální plastiky, které jsou typické štíhlou vertikálou, modelací povrchu a výraznými gesty a postoji, jsou dobře rozpoznatelné. Postavy na soklu často drží jen špičkami prstů u nohou, jejich tváře směřují vzhůru, ruce jsou vztyčené nebo se vznášejí. Sochař ke své tvorbě využívá rozličných materiálů, v oblibě má osinkocement, bronz nebo olovo. Plastiky ještě někdy zvýrazňuje polychromováním a zlacením.

Zoubkův život by se možná odvíjel jinak, nebýt jeho angažování se po sebeupálení Palacha. Až později se dozvěděl, že student byl vlastně jeho příbuzný – Zoubkův otec a Palachova matka byli totiž bratranec a sestřenice. Snímání jeho masky sochař dodnes označuje za svůj životní, až posvátný zážitek. „Nebyl to čin tvůrčí, ale občanský,“ řekl v jednom z rozhovorů Zoubek, který posléze vytvořil i náhrobek Jana Zajíce, Palachova následovníka.

Zamrzlé království v Rožnově obsadily ledové sochy. Nejvíc se dařilo Polákům

Komunisté mu zakázali vystavovat

Od 70. let, kdy nesměl vystavovat, pracoval spolu s podobně režimem postiženými výtvarníky Zdeňkem Palcrem, Stanislavem Podhrázským a Václavem Boštíkem jako restaurátor na renesančním zámku v Litomyšli. Strávil zde celkem 20 let: k 17 sezonám na zámku přidal ještě tři další při práci na sochách v jeho okolí, na pivovaru či na novodobých sgrafitech na pedagogické škole.

Ve sklepních sálech zámku má Zoubek stálou expozici. Litomyšl se také stala jeho druhým domovem. V roce 1987 stál u zrodu pravidelných výstav s názvem Výtvarná Litomyšl, které se každoročně konají v domě U Rytířů a jichž se každoročně účastní.

Rozporuplné reakce veřejnosti vzbudilo v roce 2002 odhalení Zoubkova Pomníku obětem komunismu na pražském Újezdě. Proti dílu, na němž se s ním podíleli také architekti Zdeněk Hölzl a Jan Kerel, organizoval protesty Milan Knížák se studenty Akademie výtvarného umění. Pomník tvoří zužující se betonové schodiště zakončené sedmi postavami v různých fázích dokončení. Symbolizují mukla – muže určeného k likvidaci. Jediná celá postava pak znázorňuje toho, kdo vytrval v boji za svobodu.

Sochu za osm milionů našli v Plzni: Stála schovaná za skříní na studentské koleji

Má syna Jasana a dvě dcery

Zoubek se narodil 21. dubna 1926 v Praze na Žižkově v rodině bankovního úředníka. V mládí toužil být hercem. Vystudoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru Josefa Wagnera (1945–1952). Stal se členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa, Nové skupiny a obnovené Umělecké besedy. V roce 1988 podepsal Několik vět. S restaurováním přestal v roce 1994 s tím, že všechen čas chce věnovat vlastní tvorbě.

Na přelomu let 2013 a 2014 se konala jeho velká retrospektivní výstava v Jízdárně Pražského hradu.

Sochař, který se rád hlásí k odkazu Alberta Giacomettiho, je držitelem řady ocenění za svou tvorbu i za své občanské postoje. V roce 1990 mu byla například udělena Národní cena České republiky, v roce 1996 získal medaili Za zásluhy a loni titul ministerstva kultury Rytíř české kultury.

Zoubkův syn Jasan (1956) je rovněž sochařem. Kromě něj má ještě dvě dcery – Polanu (1954) a Evu (1982).