Recenze: Nebuďte sobci a myslete na děti!

Myslete na děti  (Autor: Euromedia)
Autor: Veronika Šmídová - 
19. ledna 2016
21:51

„Myslete na děti“ – věta, která se stala zaříkadlem mnoha rodičů, mottem politických kampaní i názvem nejnovější knihy Iana McEwana (Pokání, Betonová zahrada). „Myslet na děti“ znamená upřednostňovat jejich prospěch nad svým vlastním, dopřát jim to nejlepší. Co to ale vlastně je ono mytické „nejlepší“? Dokáží to rodiče objektivně posoudit? A pokud ne – dokáže to za ně rozhodnout stát? Právě těmito nelehkými tématy se zabývá poslední román slavného prozaika.

S hlavní hrdinkou Fionou se čtenář seznamuje v ne zrovna záviděníhodné situaci. Její manžel podléhá ohranému klišé a opouští ji kvůli mladší ženě. Tématem románu ale není rozpad partnerství, jak by se mohlo zdát z prvních stránek knihy.

Fiona je totiž soudkyně Nejvyššího soudu a zabývá se rodinným právem, okolo něhož se celý děj točí. Vztahové odbočky spíše reflektují psychiku hlavní hrdinky, její přístup k životu i povolání a dávají jasně tušit, že soudce je také jen člověk, kterého v jeho rozhodnutích ovlivňují emoce. I když se rád skrývá za paragrafy a zákony.

Červenou nití celého příběhu je komplikovaný právní spor – sedmnáctiletý mladík umírá na leukemii, ale on i rodiče odmítají transfuzi krve. Patří totiž ke svědkům Jehovovým. Pokud by se chlapec dožil svých osmnáctých narozenin, mohl by o svém osudu rozhodnout sám. Takto je jeho život v rukou rodičů, potažmo soudu, který musí určit, zda je právo na život víc než právo rodičovské. A zda má hoch nárok rozhodnout o své smrti, nebo ne. Kdo by očekával snadnou odpověď a předvídatelný děj, bude zaskočen. Konečné vyvrcholení má příchuť odlišné tragiky, než na jakou si čtenář připravil chuťové buňky.

Kromě ústředního dramatu se prolínají knihou drobnější epizody a vzpomínky na jiné procesy. Rozdělení siamských dvojčat, z nichž jedno nemůže přežít. Ortodoxní židovské komunity a výchova dětí. Únos dcery muslimským rodičem pryč ze západní civilizace. Základní otázka vždy zní: co je pro dítě nejlepší, jak to dokáže rodič posoudit a proč se tak často stává z potomků zbraň proti partnerovi?

Jak Pavla Horáková v poetickém doslovu uvádí, autor McEwan je známý odpůrce náboženství. Tento postoj tak prosakuje do každé stránky jeho díla. Bohužel nevyužívá – možná právě z  tohoto důvodu – zcela potenciálu, který prostředí soudu nabízí. Tedy do hloubky prozkoumat myšlení věřících, jejich pohled na svět a na to, co je pro jejich dítě přínosné. Na druhou stranu kniha není rozhodně černobílá. I přes spisovatelův postoj ukazuje, že zachránit život za cenu ztráty víry nemusí být vždy nejšťastnější rozhodnutí. A že to, co je pro druhou bytost dobré, netuší mnohdy rodiče, soudy ani ona bytost sama.

Nevyužitý potenciál i občas rozvláčnější pasáže srážejí knihu spíše k průměru, fascinující téma ale dokáže čtenáře udržet, stejně jako ho donutit k zamyšlení. A to se cení.


Ian McEwan

Myslete na děti!

Nakladatelství Odeon, 2015

216 stran

Hodnocení: 80 %

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud