Strojvedoucí: Ke své práci se vrátím!
Radost z přežití a zároveň vzpomínky plné hrůzy. Tyto dva pocity se stále honí hlavou strojvedoucímu Jiřímu Šindeláři (55) ze Stránčic u Prahy.
V pátek řídil rychlík, před který ve Studénce spadl most. Jeho stanoviště náraz zcela zdemoloval. On se zachránil ve strojovně. V ostravské nemocnici mu sešili ránu na hlavě, ošetřili loket a nohu. Včera už se usmíval. Přijela za ním manželka s dcerou a synem a lékaři ho pustili domů.
Vybavíte si, jak se to všechno stalo?
"Vím, že jsem se podíval na hodinky. Po průjezdu stanicí Studénka bylo 10 hodin a 29 minut. Tak to v 10.30 v Hranicích nebudu, uvědomil jsem si zpoždění. Pak jsem se podíval před sebe a nemohl jsem uvěřit svým očím. Most se začal vlnit a spadl přes všechny koleje. První mě napadlo, že musím co nejrychleji zastavit. Záhy mi však došlo, že se to nepovede a srážka je neodvratitelná."
Rekonstruovaný silniční most se zřítil těsně před projíždějící vlak EuroCity. Šest lidí zahynulo, dalších 41 bylo zraněno. | David Malík
Na co jste myslel, když jste zatáhl za rychlobrzdu a utíkal ze stanoviště?
"Na nic. Žádná panika. Byl jsem v klidu. Ještě jsem za sebou zabouchl dveře od strojovny. Tam jsem se opřel o skříňku na nářadí a řachlo to. Celou dobu jsem měl zavřené oči a otevřel jsem je, až bylo ticho."
Co jste uviděl?
"Půltunový ventilátor se utrhl a přimáčkl mě ke skříňce. Pode mnou zmizela podlaha a já jsem visel ve vzduchu. To mě zachránilo, že jsem nespadl pod vlak. Uvědomil jsem si, že žiju. Věděl jsem, že musím pryč, ale nemohl jsem se z toho sevření dostat. Nakonec se mi podařilo zatlačit do dveří skříňky a tím jsem se uvolnil."
Jak to vypadalo venku, když jste se vysvobodil?
"Všude se rozléhal křik. Běhala tam zdravotní sestra. Vzpomněl jsem si, že na stanovišti máme tašku ze zdravotnickým materiálem, a tak jsem se pro ni vrátil. Nebyla tam ale. Spadla na koleje a ležela pod kolem vlaku. Tak jsem znovu vylezl ven. Byl jsem z toho v šoku, ale to byli všichni. I záchranáři."
Řada cestujících by vám chtěla poděkovat, že jste jim svou duchapřítomností zachránil život.
"Bylo to jen díky tomu, že jsem se díval před sebe. Kdybych právě sledoval rychloměr nebo jízdní řád..."
Uvědomujete si, zda na mostě v kritickou chvíli někdo pracoval?
"Vím, že se na mostě pracovalo. V ten osudný okamžik mám ale pocit, že na mostě nikdo nebyl."
Vrátíte se ke své profesi, kterou jste dělal 35 let?
"K práci se asi vrátím. I když v prvním okamžiku jsem byl přesvědčený, že ne. Ale nevím, co to se mnou udělá, až vylezu na lokomotivu. Neustále se mi to vrací. Každých deset minut."
Pro pana Šindeláře si včera přijela manželka Dana s dcerou Kamilou a synem Jiřím | Marie Machková
Manželka strojvůdce: Jsem na něj hrdá!
Šindelářová bude od pátku 8. 8. 2008 s manželem pravidelně slavit jeho druhé narozeniny.
"Asi to je osud. Syn se narodil 16. 8. a já 24. 8. A tím, že manžel jako strojvedoucí přežil tu srážku vlaku s mostem, se opravdu podruhé narodil. Všichni tak jsme od sebe o osm dní," řekla paní Dana Blesku a do očí se jí draly slzy.
Za mužem přijela s dcerou a synem ještě v pátek večer, když se dověděla, co se stalo. Všichni se snažili, aby pan Jiří v nemocnici zahnal černé vzpomínky. "Usmíváme se na sebe, ale pořád jsou momenty, kdy se ta tragédie vrací. Muž má v sobě obrovskou odpovědnost za lidi, které vozil. Teď mohl jen zatáhnout za rychlobrzdu. Víc udělat nemohl. Jsem na něj hrdá," řekla manželka strojvedoucího a spolu s dětmi se těšili, až jim tátu lékaři pustí domů.
"Budou řízky s bramborovým salátem. A samozřejmě pivo. Manžel se svěřil, že na to má chuť," usmála se paní Šindelářová.
Další články o nehodě čtěte zde:
Strojvedoucí: Zachránil desítky životů, tudy utíkal před smrtí
Policie zná jména všech 7 obětí
Havárie vlaku EuroCity: Den poté
