Políbí provaz a přijde smrt

Scéna jako ze středověku. Na fotbalovém hřišti íránského hlavního města Teheránu právě probíhá divadlo smrti. Ahmad Dowlatyari zabil v hádce o podíl na ukradeném zlatě svého komplice. Ortel je nemilosrdný: provaz. V Íránu ovšem stále vládnou středověké metody poprav. Žádná rychlá smrt. Utrpení a pomalé, bolestivé umírání, kdy pro odsouzence se stává smrt vysvobozením. Stejně tomu je i v případě popravy oběšením. Proces neprobíhá tak, že odsouzenec si v několika sekundách zlomí vaz, ale naopak, čeká ho zdlouhavé umírání udušením. Ještě předtím, než je Dowlatyarimu navlečena smyčka kolem krku, jako důkaz podrobení se rozsudku musí provaz, na němž bude viset, políbit. Akt sledují policisté, ale i soudce Mohammad Erfan. V chvíli, kdy je odsouzenci navlékána oprátka, 500 diváků, nažhavených na hrůzostrašné divadlo řve: »Allah Akbar« (Bůh je velký). Pak už je kandidát smrti pomalu vytahován do výšky...