Dana rozběhla nejdůležitější závod: Boj o život!

Dvakrát denně chodí na stadion. Jeden trénink trvá tři až čtyři hodiny, potí krev šest dní v týdnu. To vše v ohrožení života. Kdyby se irácká sprinterka Dana Abdul Razzaq (21) narodila ve svobodné zemi, žila by v blahobytu. Zato ve svém rodišti už dvakrát čelila atentátníkům. Sportovkyně jako terč Přestože je Dana špičkovou atletkou a v listopadu na Arabských hrách v Káhiře zaběhla irácký rekord na 200 metrů, její tréninkové podmínky jsou katastrofální. Na stadionu, kde pravidelně trénuje, pamatují rozbité tribuny ještě dobu před Husajnem. "Je to jediný stadion vhodný pro trénink. Je to lepší než nic," řekla Dana pro noviny Brunei Times. To by ale bylo to nejmenší zlo. Na podzim vnikl na bagdádský stadion Jadryia při tréninku odstřelovač, který se pokusil sprinterku zastřelit. Důvodem je prý nesouhlas náboženských fanatiků s tím, že žena-muslimka sportuje a cestuje po světě. "Dana utíkala před kulkami jako v akčním filmu," vyprávěl Danin trenér Yousif Abdul-Rahman. Jedna z nich ji minula jen těsně. Nebyl to ale jediný útok na nadějnou běžkyni. Podruhé si na ni teroristé počkali, když se s trenérem vracela autem ze stadionu domů. Jejich vozidlo zasypala smršť střel. "Trenér mi řekl, ať si lehnu na zem, a pak se rozjel velkou rychlostí. Plakala jsem, ale nakonec přežila, díky bohu. Svým rodičům jsem o tom raději ani neřekla," popisuje své kruté zážitky Dana. Rodina ji podporuje Dana Abdul Razzaq se sprinterské kariéře věnuje už šest let. Jejím snem je účast na letošní olympiádě a díky svému rekordu na Arabských hrách si letenku do Pekingu nakonec vybojovala. "Jsem velmi šťastná, protože olympiáda je pro mě odměnou za tvrdou práci," říká Dana. Otázkou však zůstává, jestli se Daně sen opravdu splní. Za posledních pět let totiž Irák pohřbil desítky talentovaných sportovců i trenérů. Dana Abdul Razzaq má ale opravdu statečné srdce. Odmítá názory radikálních tradicionalistů, podle kterých není její místo na běžecké dráze, ale doma. "Já nedělám nic, co by bylo nemorální nebo nesprávné," brání se sprinterka. A v jejím riskantním rozhodnutí ji podporuje i rodina: táta - bývalý závodní cyklista, bratr - kulturista i manžel - atlet. Cíl? Vysněný Peking! Do Pekingu pojede Dana bez profesionálního týmu 'pečovatelů'. Nebude mít po boku lékařské odborníky ani maséry, vlastně ani neví přesně, jakou stravu má dodržovat. A dokonce ani nikdo nečeká, že přiveze medaili. Metou, na kterou chce sprinterka dosáhnout, je podle trenéra nový irácký rekord: "Ten bude naším vítězstvím." Tím skutečným vítězstvím ale zřejmě bude, pokud Dana Abdul Razzaq bude dál žít.