Emotivní loučení: Pohřbili útočníka, nebo oběť?

Byl to hodně emotivní pohřeb! Slzy, bolestné vzlykání, ale i 'tvrdé' pohledy naštvaných chlapů. Včera se rodina a asi tři stovky známých a kamarádů přišly naposledy rozloučit s Pavlem Vopěnkou (+32). Ten byl po údajném napadení ženy a rvačce se strážníky 10. června zastřelen policejní hlídkou. Před zdrcenou rodinou a plnou obřadní síní strašnického krematoria byla na katafalku zlatá rakev s ostatky Vopěnky. Na ní věnec se žlutými květy, zahalený kapitánským dresem hokejbalového manšaftu z Ďáblic. A všude kolem plno květů a věnců. V očích všech se leskly slzy, když se ozval hlas Michala Tučného v písni 'Měl jsem rád' a Spáleného 'Až mě andělé zavolají k sobě'. Rakev mizející za oponou potom doprovodila muzika Daniela Landy se slovy 'Kde je pravda...'. Mezi smutečními hosty vystupuje i mladá uplakaná žena. Nevěří, že to mohl udělat. "Pavel byl hodný člověk...," sundala si brýle a po tváři jí tekly slzy. "Byl to můj přítel!" Víc toho nebyla schopná říct... "Znali jsme ho tři roky. Nikdy by neublížil. Byl to pro nás víc než trenér, byl to kamarád," smutnili Karel Přibyl, Jakub Chadraba a Josef Vencl, mladí hráči z týmu, který Vopěnka trénoval. Dospělí v tom měli jasno. I když po svém... "Uspořádali na něho hon. Je to lumpárna. Ti policajti by neměli sloužit, chovali se jako kovbojové," tvrdil Martin Přibyl (44), který s ním trénoval. Rekonstrukce potvrdila výpovědi svědků, střelba prý byla oprávněná. Ale nikdo na pohřbu tomu nevěřil...