Šikana ve škole? Takhle to vidíte vy
Šikana ve škole se stále stupňuje. Co si o ní myslí čtenáři Blesku? Co už zažili a jaké otřesné příběhy se staly jejich dětem
Šikana ve škole, hromadné rvačky, zranění od spolužáků. Situace na základkách i středních školách je často zoufalá. Psychologové varují před zhoršujícím se stavem, učitelé s tím občas bojují, občas rezignují. A co si o šikaně ve školách myslí čtenáři Blesku? Jaké otřesné příběhy se staly jejich dětem. Tady je pár příspěvků z desítek reakcí, které dorazily na e-mail sikana@blesk.cz. (kráceno, příspěvky nevyjadřují názory redakce)
* Dcera navštěvuje 6. ročník 14. základní školy v Mostě. Začalo to nenápadně naschvály, pošťuchováním. Pak jí přišly sprosté sms zprávy. Pod pohrůžkou násilí pak musela dcera spolužačce udělat domácí úkol. Řekla to učitelce, ale ta to vyřešila tak, že naše dcera si vše vymyslela, a pro ostatní dívky byla bonzák. A pár dní nato byla fyzicky napadena spolužačkou na chodbě školy. Na výletě dcera volá, že ji spolužačky po večerce, po půlnoci fotily a točily na mobil, když spala s odkopanou dekou. Ukazovaly to klukům. Jak jí asi muselo být...? V. P.
* Nechápu, proč již od základní školy, klidně od prvního ročníku, není zařazena vyučovací hodina, kam by docházel psycholog a vedl děti formou dialogu k tomu, jak se mají k sobě a ostatním chovat, aby se nebály zastat se slabšího, protože těch, kteří šikanují, je většinou málo, ostatní jen ze strachu dělají, že nic nevidí, snaží se na sebe neupozorňovat, aby se šikana neobrátila proti nim. Miluše Kopecká
* Chodil jsem do šesté třídy jedné nejmenované ostravské základky. Naši starou třídu rozpustili. Už od začátku se nikdo z nových spolužáků vůči mně nechoval přátelsky. K šikaně se přidávali další spolužáci, začaly se objevovat výhrůžky, nadávky, krádeže... Všechno skončilo rvačkou. Jedno strčení jsem neustál a řítil se k zemi. O pár dní později jsem to nevydržel a vylíčil jsem učitelce celou věc, hned nato jsem se psychicky zhroutil. Jakub S.
* Ani ve snu by mě nenapadlo, že se s šikanou setkám už v první, později i v druhé třídě základní školy. Jedná se o Základní školu Vyhlídka ve Valašském Meziříčí. Dítě se do školy těšilo, ale nadšení polevilo a vystřídal je strach a nervozita při každé cestě do školy. Přicházel s modřinami, dokopaný i na břiše, později musel odevzdávat svačiny a přišlo i na peníze. Doma hltal jídlo a někdy i ze strachu zvracel, třásl se a byl podrážděný. Stávalo se tak v době přestávek, kdy do třídy chodili žáci 5. a 6. tříd. Neuvádím jméno
* Můj syn přešel z alternativní na běžnou ZŠ. První dva měsíce chodil ze školy v úžasu z chování spolužáků. "Mami, představ si, oni se o přestávkách pořád perou, kluci se mlátí navzájem o tabuli..." Postupně začali útočit i na syna: požďuchovačky, provokativní řeči a potom fackování. Fackovali ho ve dvojici, na chodbě, ve třídě. Zapisovala jsem doma do deníčku, kdo, kdy mu nabančil a jak... Zašla jsem za třídním učitelem...Maminka
