Roky žily ve tmě a výkalech

Hrozivý příběh tří rakouských sester otřásá Evropou. Rakousko se dosud nevzpamatovalo z šoku případu unesené a osm let vězněné dívky Nataschi Kampusch a přichází další rána. Bývalá právnička (53) z Lince věznila v domě několik let své tři dcery (14, 18, 21)! Ve špíně, tmě a s myšmi v hromadách výkalů. Nikdo jim ale nepomohl celá léta... Rok se dařilo místním úřadům případ tajit. Před pár dny se ale vše odhalilo veřejnosti a celé Rakousko dostalo další obrovskou facku: Jak je možné, že naše úřady tak katastrofálně selhávaly několik let?! Příběh týraných tří sester je hrozivý... Z příběhu tří sester Kathrine, Elizabeth a Viktorie jde doslova mráz po zádech. Byly to normální holčičky, které žily poklidný život na předměstí rakouského města Lince. Hrály si s kamarády, chodily do školy. To vše do doby, kdy se jejich otec, soudce vrchního zemského soudu, nerozvedl s matkou, právničkou. Ta se pod vlivem tohoto odloučení zřejmě pomátla, v rodinném domě zatáhla závěsy, odšroubovala žárovky a své děti uvěznila mezi tmavými zdmi. Dívky přestaly chodit do školy a stýkat se se svým tátou. Matka tvrdila, že bude své dcery učit sama. Boj s úřady otec dívek neustále prohrával, jeho stížnosti nikdo nevyslyšel. "Matka a babička jej označovaly za vnějšího agresora. Děti proti němu byly štvány," řekla právnička obětí Marghreth Tewsová. Matka si jako advokátka uměla sehnat vždy skvělého obhájce, který u soudu jednoznačně vyhrával. Teprve v říjnu 2005 objevila dívky policie díky dalšímu udání sousedů a z domu hrůzy je vysvobodila. Život malých děvčat se změnil k živoření. Jejich jedinými společníky byly myši, kterým začaly dávat jména. Vytvořily si svůj vlastní svět mezi odpadky a výkaly, které dosahovaly v místnosti výšky jednoho metru. Také jejich společná mluva se změnila natolik, že jim dnes už nikdo nerozumí. Nejstarší dcera Viktorie (21) trpěla nejvíc. V tmavé kobce strávila sedm dlouhých let. Její návrat do běžného života je téměř nemožný. Již v roce 2001 si podivínského chování své sousedky všimli ostatní obyvatelé čtvrti. Jejich stížnosti ale nikdo nevyslyšel. Nenašel se jediný úředník, který by do domu hrůzy přišel a odhalil tak obrovskou rodinnou hrůzu, která by možná nemusela mít tak šílené následky. Zatímco celé Rakousko volá po hlavách těch, kteří stáli v čelech příslušných úřadů, život tří zubožených sester pokračuje v rukou terapeutů. Některé věci už ale napravit nebude nikdy možné. Chrup dívek je v katastrofálním stavu, jejich kůže je zcela bílá a zrak jim téměř neslouží, o jejich psychickém stavu raději nemluvě. Znehodnocení tří mladých lidských životů, je o to horší, že i přes neustálé výzvy otce a varování sousedů se nenašla žádná instituce, kterou by osud dívek zajímal. Jejich tragédie je názorným příkladem a varováním, že tento případ nemusí být ojedinělý. Paradoxní je fakt, že zubožená zvířata, která psychicky narušená matka chovala v domě, se záchrany ze strany veterinárního úřadu dočkala o několik měsíců dříve. "Matku nyní čeká proces, v němž bude čelit obviněním z těžkého tělesného zanedbání a trýznění neplnoletých nesamostatných osob," řekla státní zástupkyně Carmen Riesingerová. A kromě trýznitelky zahájilo rakouské státní zastupitelství trestní stíhání také proti neznámým pachatelům. Soud tedy hrozí i pracovníkům školského úřadu a sociální péče. "Příliš dlouho to tam trpěli a nečinně přihlíželi, ačkoli děti byly zřejmě ohroženy," řekl hornorakouský rada pro sociální péči Josef Ackerl na adresu okresního hejtmanství a místního školského úřadu. Do řádného prošetření se již vložila i rakouská ministryně školství Claudia Schmiedová. O případu unesené Nataschi Kampusch, která po osmi letech života ve sklepě domu svého únosce loni v srpnu uprchla, se dozvěděl celý svět. A celý svět si myslel, že je tento vídeňský případ naprostým unikátem. Jen o několik měsíců později ale přišel tento nový šok, který ukázal, jak šílené věci se mohou stát. Děti, které nemusel nikdo unést. "Zabila" je jejich vlastní matka, v jejich vlastním domě. Za klidné nečinnosti těch, kteří mohli pomoci. Nepomohla udání ani stížnosti a apely zoufalého rodiče prosícího úřady o pomoc připomínaly boj s větrnými mlýny. Kolik podobných případů na naši psychiku ještě čeká?