8°C
Tereza H. píše z vězení: Ponižování a myšlenky na sebevraždu!
Na záběrech televizních kamer působí sebevědomě, jako by si Tereza H. (22) hrozbu dlouhých let v pákistánském kriminále vůbec nepřipouštěla. Teď ale ve velmi otevřené zpovědi, kterou zaslala Blesku, přiznala, že za mřížemi uvažovala i o sebevraždě.
Tereza H. se Blesku skrze prostředníka ozvala už podruhé. Pětistránkový dopis však tentokrát působí mnohem otevřeněji.
Dívka, jíž hrozí za pašování devíti kilogramů heroinu až čtrnáct let vězení, odmítá, že by svou situaci brala bez emocí, jak by se mohlo z jejího vystupování u soudu zdát. "Není to tak. Nebudu ale vykládat, jak to psychicky nezvládám. Jak mě tady ze začátku ponižovali a jak jsem to chtěla v lednu celé ukončit! Lidé si řeknou, že si za to můžu sama. A z poloviny budou mít pravdu - měla jsem zůstat doma!" šokovala.
Záběry z prvních jednání skutečně potvrzují, že tehdy bezstarostně rozhodně nepůsobila. Po čtrnácti dnech za mřížemi k soudu přišla skleslá, zahalená do tmavého šátku a se slzami v očích odříkala na kameru vzkaz pro své rodiče.
Pak ale svůj postoj změnila a začala působit sebevědoměji. "Jsem pozitivní člověk a vše beru s humorem. Mé motto je: NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ. Až mi dá soudce trest smrti, nebo život ve vězení, pak teprve budu brečet a třeba i na kameru. Zatím se snažím myslet na to, že tam venku, u nás na mě čekají, a to mě drží!" vzkázala domů.
Nad vodou může Terezu držet i naděje na to, že se domů vrátí brzy, ať už soud rozhodne jakkoli. Ministerstvo spravedlnosti totiž kvůli jejímu případu usiluje o to, aby byla s Pákistánem uzavřena dohoda o vydávání vězňů. Podmínkou však bude to, aby si trest odseděla celý.
Blábolim, ty máš víc nicků než kašpar zdenekk.