Byl jsem v tunelu smrti

Zápach studeného kouře štípe v nose, nutí ke kašli, člověk těžko lape po dechu. Ve vzduchu je doslova cítit smrt. Tak to vypadá 1600 metrů pod zemí, v Gotthardském tunelu, kterému nyní nikdo neřekne jinak než »tunel smrti«. Tak popisuje reportér německého listu Bild své zážitky z místa strašlivé středeční havárie (Blesk informoval). "Policisté nás po čtvrthodině zavedli skrz uzavřený jižní vstup do tunelu. Tam, kde denně projíždělo na 19 tisíc aut, panuje strašidelné ticho," vypráví reportér. Stěny a strop jsou tam černé od dýmu a ohně, na tvářích hlídajících vojáků a požárníků se zračí hrůza. Po 950 metrech pochodu začíná »zóna smrti«. Tam se nachází okolo 40 automobilů, jejichž osádky neměly čas prchnout před smrtícími plameny. Reflektory osvětlují hrůzné scény. Vraky obou kamiónů, jejichž srážka vedla ke katastrofě, připomínají ohořelé kostry pravěkých zvířat. Všude poletuje bílý popílek, okolo stále pokrývají požárníci vraky pěnou. V sobotu je v tunelu již chladno, přestože ve středu tam teplota přesahovala 1200 stupňů Celsia. Tunel totiž fungoval doslova jako komín a nasával vzduch. Několik kroků dále je strop zřícený. Jako úder obrovským kladivem zničil automobily, jejichž osádky poté sežehl oheň. "Musíme tu stále dávat pozor, aby se strop nezřítil dále. Moji muži se protahují troskami, vytahují zuhelnatělé části kol, karosérie a spálené mrtvoly," říká Giorgio Ortelli, hasič, který na místě pracuje od začátku. Dosud bylo vyproštěno 11 mrtvých. "Některá auta jsou doslova roztavena, nevíme, zda se v nich nacházela lidská těla. Budeme je muset opatrně vytáhnout a otevřít jako konzervy," popisuje Ortelli atmosféru hrůzy. Ta ostatně plní tunel stejně jako při havárii dým a žár...