Lásko: Nemiluješ mě, zemřeš!

Hledal štěstí. Z České Lípy do USA pro popravu? Do povědomí Američanů se zapsala spousta Čechů. Jen jediný o slávu nestojí, přestože se o něm ve státě Colorado teď hodně mluví a může mít primát. Martin Novotný (22). Jako prvnímu našemu občanovi mu hrozí ve Spojených státech poprava. V Denveru. Smrtící injekcí. Ve městě, kde jeho krajan Milan Hejduk předvedl, jak umíme hrát hokej. Český ostrostřelec, jeden z nejlepších v NHL. Nikdy se spolu nesetkali. Martin Novotný pracoval jako au-pair a pak v bufetu. Ostrostřelcem nebyl. K vraždě použil nůž. Bodl podle policie 74krát. Porota teď zvažuje, jestli ho pošle na smrt. Tak jako on v prosinci svou brazilskou přítelkyni Annu Elisu Toledovou (+24). K činu se vzápětí doznal. Dala mu košem. Byl prý málo temperamentní. Ale kdo ví, jak to bylo. Martin mluví z tamního vězení jen s advokáty a s rodiči, kteří nechtějí uvést nic bližšího. Jihoameričanka už nic říci nemůže. Pracovala ve své zemi jako sekretářka. Bavily jí jazyky, domluvila se anglicky, německy, španělsky, začala se kvůli Martinovi učit česky. Možná na ni mluvil svou rodnou řečí i při činu, který svou brutalitou otřásl celým městem. Trpěla, a dlouho. Právě proto mu hrozí nejvyšší trest, kterým se v Coloradu šetří a naposledy byl vykonán už v roce 1979. Anna Elisa nebyla s prací v kanceláři spokojená, a tak se vydala do USA, kde chtěla časem studovat. Nejdříve si vydělávala hlídáním dětí, stejně jako Martin. Poznali se v baru, kde se scházeli au-pair. Od té doby jí zbývalo něco přes rok života. Jemu časem vypršela smlouva a našel si práci v občerstvení, aby se svou láskou mohl zůstat. Jednou v noci vlezl do domu rodiny, u které byla zaměstnaná a kde zároveň bydlela, a zavraždil ji. Údajně nesnesl pomyšlení, že by měla patřit jinému muži. Možná to byla stejná cesta, kterou se měsíce předtím plížíval, aby se mohli pomilovat... Zůstaly dvě nešťastné rodiny. Brazilská máma je na prášcích, nedokáže si dodnes představit, že se dcera nevrátí domů. Podobná muka však prožívají i Martinovi nejbližší. "Zplodil jsem vraha. Nikdo nemá právo vzít někomu život," říká mladíkův otec. "Kdo nás chtěl zatratit, tak nás zatratil. Ostatní ví, že jsme obyčejní lidé a nikomu jsme nic neudělali." Autoklempíř s dílnou u rodinného domku kousek od centra České Lípy. Uvedené věty mi říkal postupně dva dny. Jinak mi celou dobu vyčítal, že jsem mu v ničem nepomohl a že jsem novinářská hyena. Viděli jsme se poprvé v životě. Zná podrobnosti synova případu, ale nechce o nich mluvit. Neřekne ani cokoliv na jeho obhajobu. "Se mnou si dělejte, co chcete, ale ženu a holku nechte na pokoji. Jsou to ženský," varuje. Od plotu ho po chvilce odvede pryč na pohled stresovaná dcera, Martinova mladší sestra. Nad jejich garáží visí basketbalový koš, kam se Martin trefoval. Byl prý dobrým hráčem místní Lokomotivy. Sousedé ani známí nechtějí o mladém Novotném mluvit. Jaký byl žák a student? Ředitel střední průmyslové školy se ohání zákonem o ochraně osobních dat. Pokud by chtěl říct, že šlo o normálního pohledného kluka, který rád sportoval, a že si jeho čin nedokáže vysvětlit, musel by mít jeho písemné svolení doručené z americké basy. Šéf sportovní základní školy mě vyprovodí tak, že si připadám jako brzy ráno v salvadorském baru po nezaplacení útraty. Málem bychom se pošťuchovali. Kdyby byl větší. Porota soudu v americkém Denveru má dvanáct členů, soud ji vybíral ze sedmdesáti uchazečů celý den. Na verdiktu: "Vinen!" se musí shodnout všichni. Pokud se tak stane, pravděpodobně v úterý nebo ve středu, teprve za nějaký čas soudce určí trest. Ale brazilská i česká rodina mají "doživotí" už teď.