Kramný vraždil jedem: Kajínek prozradil, o čem mluvil s nejznámějšími vrahy ve vězení

Odsouzený za vraždu manželky a dcery na 28 let. K činu došlo v létě 2013 v Egyptě.

Očima Jiřího Kajínka: „Potkal jsem ho na Mírově, několikrát jsem s ním mluvil během vycházky. A zeptal jsem se ho, jestli mu mohu říci, co si o jeho případu myslím a že se mu to nebude líbit. A on, ať mu to řeknu. A já: Myslím si, že musíš být hodně naštvaný, protože jsi odsouzený za to, že jsi zabil svoji dceru a ženu elektrickým proudem, a já si myslím, že jsi je nezabil elektrickým proudem. Já si myslím, že jsi je otrávil. On se usmíval a řekl: Víš, já jsem nikomu neublížil. Já nebudu nic říkat, ale nikomu jsem neublížil.“

Kramný s rodinou | Foto Blesk – Slávka Červená a archiv dvojice

Za pět vražd dostal v roce 1997 doživotí. Za mřížemi pobývá jako poslední z takzvaných orlických vrahů, kteří své oběti – mimo jiné – v sudech naplněných žíravinou pohřbívali do vod Orlické přehrady. Ve vězení si změnil jméno na Ludvík Zámečník, žádost o propuštění mu soud na začátku letošního října zamítl.

Očima Jiřího Kajínka: „Říká se mu Mimísek, protože se pořád culí, pořád se směje. Je to hodně zajímavý člověk v tom, že je odsouzený jako vrah orlického gangu. On mi říkal, že to nikdy neudělal, že on není vrahem. Zajímavé na tom je, že než se Kopáč, hlava gangu, ve vězení oběsil, napsal soudu dopis, že Černý nevraždil – a uvedl tam jiné jméno. Takže u Černého je možný, že je relativně také odsouzený nevinný.“

Orlický vrah Ludvík Černý si ve vězení změnil příjmení na Zámečník. | ČTK

V letech 1991–1994 zabil nejméně pět osob (podle některých indicií až osm), po mnoha peripetiích byl roku 2000 odsouzen na doživotí. Zemřel v červnu 2015 v karvinské věznici.

Očima Jiřího Kajínka: „Dokázal vymýšlet opravdu neuvěřitelné věci. Měl potenciál vymýšlet vynálezy, pořád stavěl lodě a vzducholodě. Samozřejmě tvrdil, že nikoho nezavraždil, byl odsouzený podivným způsobem. To se nesmí říkat, protože veřejnost je médii přesvědčována, že Roubal je mnohonásobný vrah, brutální vrah. Realita je taková, že ve skutečnosti Roubalovi nebylo prokázáno, za co je odsouzený. Důkazy byly naprosto nedostatečný, pochybný. Média psala, že je to zrůda, která dávala své oběti sežrat prasatům. Což na 99,9 procenta není vůbec pravda… Byl ochotný udělat z bachařů debily, i když si kvůli tomu rozrazil hlavu.“

Na doživotí odsouzený vrah Ivan Roubal | ČTK

V letech 2001–2002 společně se svou manželkou zavraždil osm důchodců, za což dostali doživotí. Obětí mohlo být méně, kdyby policie první zločiny neodložila jako nešťastné události bez cizího zavinění.

Očima Jiřího Kajínka: „Jaroslav Stodola byl do své ženy zamilovaný, a co Dana chtěla, to udělal. Říkal: My jsme tam přišli, já to měl naaranžovat, ona tam přiběhla a divila se: Ještě to nemáš? Bafla peníze, zůstal jsem tam sám, naaranžoval to a odešel. Takhle mi to říkal a pokračoval: Já jsem ji tak miloval, že bych to na ni nikdy neřekl. Udělal bych cokoliv, abych ji z toho dostal. Zpočátku bral všechny zločiny na sebe. Ale pak ho v novinách pomluvila, že je to idiot, tak se urazil a popsal, jak to bylo. Po odsouzení mi říkal: Já na to seru. Vím, že se z vězení nedostanu, tak je mi to jedno. Udělal jsem to a za osm mrtvol mne nikdo nikdy nepustí. Ale jinak byl… Ono je těžké o někom, kdo zabije osm lidí, říkat, že je normální. Nebyl normální, ale dokázal si dělat z věcí legraci.“

Jaroslav Stodola | archiv Blesku

V roce 2005 byl odsouzen na doživotí za tři vraždy starých osob ve věku 82, 82 a 91 let. Celkem se dopustil 84 trestných činů.

Očima Jiřího Kajínka: „Zrůdička, hajzl, který přepadal hodně starý lidi. Vnutil se k nim do bytu, tam je svázal, přepadl, okrádal, z toho tři zemřeli. Ve vězení za mnou ve Valdicích chodil s tím, že kdyby záchranná služba reagovala rychleji, mrtví by nebyli mrtví a on proto bude na záchrannou službu podávat žalobu. Protože ona může za to, že dostal doživotí. A já na to: Ty hovado, vždyť jsi je tam třískal. Jak můžeš mlátit staré lidi? No prostě dobytek. A takové hovado tam pak ještě mělo důvěru bachařů, mohl tam chodit po věznici, něco natíral. Byl to ten hodný člověk. Myslím, že měl žloutenku a zemřel, protože nedostával správné léky. Někdo řekne boží mlýny, ale zavraždili ho spíš lékaři.“

Miroslav Sláma | archiv Blesku

Podle soudu společně se svým synem (už je na svobodě) zastřelil v červenci 2003 v jihočeských Litvínovicích tři osoby. Důvodem měly být osobní spory.

Očima Jiřího Kajínka: „Protože měl rakouské občanství, skončil nakonec ve vězení ve Vídni, kde mu trest snížili z 25 na 20 let. V cele měl pak televizi, videopřehrávač, ledničku, to se s našimi věznicemi nedá srovnat. Dal nám vědět, že když tam přijel, dal si husu, kachnu, měli králíka… Ten rozdíl je obrovský.“

Ladislav Pacovský | archiv Blesku

Nejdéle vězněný člověk v republice. V roce 1988 byl za dvojnásobnou vraždu a pokus o ni odsouzen k trestu smrti, než byla ale poprava vykonána, nejvyšší trest byl zrušen – a tak dostal doživotí.

Očima Jiřího Kajínka: „Velice pobožný, stále se modlí, zpívá chorály. Už před deseti lety si nakoupil obleky, ve kterých půjde domů. Sedí tam už 30 let, pravidelně si podává žádost o propuštění. Je přesvědčený, že by měl být propuštěný.“

Zdeněk Vocásek říká, že se ve vězení polepšil. | Blesk - Pavel Ryšlink